Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ÚVOD:

Děj se odehrává v blíže neurčeném maloměstě (na maloměsto to odhaduji podle toho, jakou mají lidé chuť strkat nos do záležitostí jiných lidí).
Autor si s čtenářem pohrává, vždy ho chvíli nechá v naději, že už se vše zdárně vyřeší, aby ho vzápětí vrhl do ještě více zamotané situace. Koncem tomu všemu nasadí korunu...

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Luigi Pirandello se narodil v usedlosti Chaos na Sicílii. Vystudoval filosofii částečně v Itálii, ale kvůli neshodám s vyučujícím nakonec promoval v Německu. V roce 1889 zahájil svou literární kariéru, když vydal první sbírku básní Hravá bolest (Mal giocondo). Od roku 1897 učil v Římě a dále se věnoval psaní poezie i prózy. Jeho žena trpěla duševní chorobou a nakonec musela být umístěna natrvalo do ústavu. V roce 1916 napsal Pirandello svou první divadelní hru Rozmysli si, Jakoubku! (Pensaci, Giacomino!). Od té doby se věnoval výhradně divadelní tvorbě. V roce 1924 vstoupil do fašistické strany, avšak nikdy nepsal poplatně. O deset let později ho akademie odměnila Nobelovou cenou za literaturu. V roce 1936 zemřel Pirandello na zápal plic.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Neexistuje objektivní a jednoznačná pravda. Každý může a snad i dokonce musí mít tu svou.

POSTAVY:

1. skupina - ti, kdo se točí jako korouhvičky podle toho, jaké informace k nim zrovna doputují: paní Amálie, Dina, Sirelliovi, paní Ciniová, rada Agazzi, paní Nenniová
2. skupina - osoby, o kterých všichni debatují: pan Ponza, paní Ponzová, paní Frolová
3. skupina - nezaujatí, nebo málo vykreslení: Laudisi, komorník, komisař Centuri, prefekt

OBSAH:

Dějství první

Scéna první

Postavy: paní Amálie, Dina (její dcera), Laudisi (bratr paní Amálie)

Amálie líčí bratrovi, jak se snažila s dcerou navštívit vdovu, která se přistěhovala do stejného domu. Nebyly přijaty a jsou nesmírně dotčeny. Navíc podezírají zetě oné vdovy, že doma svou ženu vězní. Na konci scény komorník ohlašuje pána Sirelliho se ženou a nějakou další dámou.

Scéna druhá

Postavy: předešlí, manželé Sirelliovi, paní Ciniová

Paní Sirelliová je lačná nějakých novinek a sama přichází se zprávou, že pan Ponza manželku určitě zamyká doma na klíč. Laudisi se tomu jen směje a snaží se společnosti vysvětlit, že neexistuje jenom jeden náhled na věc. Nikdo ho ale doopravdy neposlouchá.
Amálie vypráví nově příchozím, že poprvé se jim vdova vůbec neozvala, podruhé pak otevřel její zeť. Ten dámám řekl, že tchyni není dobře a čekal, až odejdou. Kvůli tomu se pan Agazzi (manžel paní Amálie) vydal za prefektem. Na konci scény Dina zvolá, že tatínek je doma.

Scéna třetí

Postavy: předešlí, rada Agazzi

Agazzi oznámí, že byl za prefektem a o celé záležitosti s ním mluvil. Každou chvíli má přijít paní Frolová (ona vdova), která se chce za své chování omluvit.

Scéna čtvrtá

Postavy: komorník, předešlí, potom paní Frolová

Komorník uvede paní Frolovou. Ta se společnosti omlouvá za své i zeťovo chování a podotýká, že je postihla hrozná tragédie - vesnice, ze které přišli, vyhořela a oni přišli o všechny své příbuzné.
Ženy pak na paní Frolové vyzvídají, jak je to vlastně s její dcerou. Ona je velmi rozpačitá a tvrdí, že ženy z venkova jsou zvyklé být pořád doma. Potom dodá, že to kvůli zeti jsou v podstatě dobrovolně odloučené. Podle ní její zeť svou ženu velice miluje a chce ji mít pouze pro sebe, což mu matka i dcera svou obětí (posílají si pouze vzkazy) umožňují.
Na konci scény se paní Frolová loučí a odchází. Zbytek společnosti (kromě Laudisiho) je rozhořčen surovým chováním jejího zetě.

Scéna pátá

Postavy: komorník, předešlí, pan Ponza (zeť paní Frolové)

Komorník ohlásí pana Ponzu a rada ho pozve dál. Ponza pak společnosti vysvětluje, že to, co říká jeho tchyně, je nesmysl, neboť se před čtyřmi lety zbláznila. Její dcera zemřela a stará paní se z toho pomátla. Když se pan Ponza před dvěma lety znovu oženil, zahlédla tchyně jeho novou ženu a myslela si, že je to její dcera. Pan Ponza ji při tom tedy nechal, ale svou druhou ženu od ní drží raději dál. Ponza odchází a jeho posluchači jsou zmatení.

Scéna šestá

Postavy: komorník, předešlí, potom paní Frolová

Znovu přijde paní Frolová a uklidňuje rozpačité dámy a pány, že není šílená. Předloží tedy svou verzi příběhu. Její zeť byl velmi vášnivý, a proto od něj jeho ženy na nějaký čas odloučili. Když se k němu vrátila ze sanatoria, nepoznal ji a je přesvědčen, že se oženil podruhé a že jeho první žena je mrtvá. Paní Frolová odchází a Laudisi se přítomným vysmívá a vyzývá je, aby mu řekli, kde je pravda.

Dějství druhé

Scéna první

Postavy: Agazzi, Laudisi, Sirelli

Agazzi se snaží zajistit nějaké dokumenty, které by potvrdily jednu či druhou verzi. Dozvídá se ale, že jsou buď ztracené nebo zničené.
Laudisi navrhuje, aby věřili oběma, ale muži nechtějí nic takového poslouchat a chystají přímou konfrontaci.

Scéna druhá

Postavy: předešlí, paní Amálie, paní Sirelliová, Dina

Ženy mají jít na návštěvu k paní Frolové a asi po čtvrt hodině ji vylákat k nim do bytu. Agazzi mezitím chce přivést z prefektury pana Ponzu.

Scéna třetí

Postavy: Laudisi sám, potom komorník

Laudisi vede před zrcadlem filosofickou rozpravu sám se svým odrazem o tom, kdo je kdo a jak se to komu zdá. Komorník ohlašuje paní Ciniovou a další dámu.

Scéna čtvrtá

Postavy: Laudisi, paní Ciniová, paní Nenniová

Laudisi obě ženy obeznámí s plánem konfrontace paní Frolové a pana Ponzy. Potom jim plete hlavu a ptá se jich, kdo je podle nich blázen. Paní Ciniová nakonec řeč utne.

Scéna pátá

Postavy: předešlí a Dina

Dina přiběhne a líčí Laudisimu, jaká je paní Frolová kouzelná stařenka. Prý jim ukázala všechna psaníčka od své dcery - Dina je nyní na její straně. Na konci scény přivádějí paní Frolovou.

Scéna šestá

Postavy: předešlí, paní Amálie

Amálie přijde naprosto přesvědčená, že blázen musí být pan Ponza. Ženy odcházejí a Dina zůstává s Laudisim. Ten ji nabádá, aby zavřela dveře, jestli je tak přesvědčená o šílenství pana Ponzy - tak by jí totiž unikla ona slavná konfrontace. Dina však přesto neodolá a poslouchá.
Oba slyší, jak paní Frolová hraje na klavír a jdou do salónu.

Scéna sedmá

Postavy: Agazzi, pan Ponza, později Sirelli

Pan Ponza zjistí, že jeho tchyně je u Agazziho v bytě a je čím dál tím rozrušenější. Paní Frolová mluví o své dceři, jako by žila. Nakonec Agazzi volá dámy, aby se k nim připojily.

Scéna osmá

Postavy: paní Frolová, paní Amálie, paní Sirelliová, Dina, Sirelli, pani Ciniová, paní Nenniová, Laudisi, předešlí

Pan Ponza na paní Frolovou křičí, že její dcera je mrtvá a on že se podruhé oženil. Ona mu ve všem přisvědčuje, aby ho uklidnila. Nakonec se rozpláče a odejde.

Scéna devátá

Postavy: předešlí bez paní Frolové

Pan Ponza se po odchodu tchyně okamžitě uklidní a vysvětlí ostatním, že to je jeho jediná šance, jak tchyni udržovat v její klidné iluzi. Tím, že na ni křičí pravdu, totiž podle ní potvrzuje své šílenství. Poté odchází za paní Frolovou. Laudisi se směje.

Dějství třetí

Scéna první

Postavy: Laudisi, komorník, komisař Centuri

Komorník uvede Centuriho. Laudisi se ho ptá, jestli nese nějaké zprávy z vesnice pana Ponzy. Když přizná že ano, vyžádá si je k přečtení. Pak ale nazná, že jsou to jen dohady a žádá Centuriho, aby půlku zprávy odtrhl a dopsal to nějak jednoznačně, protože lidé nechtějí pravdu, ale jistotu. Centuri dotčeně odmítá.

Scéna druhá

Postavy: předešlí, Agazzi, Sirelli, paní Amálie, Dina, paní Sirelliová, paní Ciniová, paní Nenniová, mnoho dalších dam a pánů

Všichni jsou přesvědčení, že Centuri nese jasné zprávy a jásají. Ukáže se ale, že svědectví prokazuje pouze to, že "paní" (buď Frolová nebo Ponzová) byla v sanatoriu. Dozvíme se, že má přijít prefekt a Laudisi navrhne, aby se zašel zeptat paní Ponzové, jak to tedy je. Centuri odejde. Ostatní souhlasí s Laudisovým plánem.

Scéna třetí

Postavy: předešlí, vrátí se Centuri

Přiřítí se Centuri s tím, že prefekt už přichází i s panem Ponzou. Agazzi vytuší, že chtějí jít rovnou k paní Frolové, a proto pošle Centuriho, aby prefekta přivedl napřed k němu. V místnosti zůstává Agazzi, Sirelli a Laudisi. Ostatní odejdou do salónu.

Scéna čtvrtá

Postavy: předešlí, pan prefekt, Centuri

Prefekt věří panu Ponzovi, ale ostatní ho přesvědčují, že paní Frolová rozhodně není šílená. Agazzi řekne prefektovi, na co přišel Laudisi. Prefekt pošle Centuriho pro pana Ponzu.

Scéna pátá

Postavy: předešlí, pan Ponza, Centuri

Pan Ponza je velmi rozrušen a žádá prefekta o přeložení, protože mu ve městě všichni vrtají do soukromí a nikdo mu nevěří. Prefekt ho uklidní a přesvědčí, aby přivedl svou manželku. Ponza souhlasí pod podmínkou, že ji neuvidí jeho tchyně.

Scéna šestá

Postavy: předešlí bez pana Ponzy

Muži chvíli hodnotí chování pana Ponzy a prefekt to shrne, že žárlí, ať už je blázen, nebo ne. Ozve se rozruch ze salónu a Agazzi se ptá, co se děje.

Scéna sedmá

Postavy: předešlí, paní Frolová, všichni ostatní

Všichni se snaží dostat paní Frolovou z bytu, než přijde její zeť a ona jen prosí, aby už do celé záležitosti přestanou vrtat. Najednou se někdo volá, že už přicházejí Ponzovi.

Scéna osmá

Postavy: předešlí, paní Ponzová, potom pan Ponza

Vrcholná scéna, kterou raději opíšu:

Všichni se rozestoupí, aby nechali vejít PANÍ PONZOVOU, která vchází strnule vzpřímená, ve smutečních šatech, s tváří zahalenou černým neprůhledným závojem.
FROLOVÁ (propukne v srdceryvný výkřik radosti): Ach! Lino... Lino... Lino...
Vrhne se k zahalené ženě a obejme ji, s horoucností matky, která po léta neobjala dceru. Ale zároveň se zevnitř ozvou výkřiky PANA PONZY, který se hned nato vřítí na scénu.
PONZA: Julie!... Julie!... Julie!... (Paní Ponzová po jeho výkřiku strne v náručí paní Frolové. Pan Ponza přiběhne, a když spatří, že tchyně zoufale objímá jeho ženu, začne zuřivě spílat.) Ach! Já to říkal! Takhle jste mě podvedli! To je sprostota!
PONZOVÁ (otočí zahalenou hlavu, takřka se strohou slavnostností): Nebojte se! Nebojte se! Jděte pryč.
PONZA (tiše, laskavě paní Frolové): Jdeme, ano, jdeme...
FROLOVÁ (vymaní se sama z objetí, celá se chvěje a pokorně a úpěnlivě po něm opakuje jako ozvěna): Ano, ano... jdeme, chlapče, jdeme...
Obejmou se, hladí jeden druhého, oba pláčou, šeptají si něžná slova a odcházejí. Ticho. Všichni je až doposledka sledují a potom se všichni zmatení a dojatí otočí k zahalené ženě.
PONZOVÁ (když na ně pohleděla skrze závoj, řekne s chmurnou slavnostností): Co můžete ještě po tom všem ode mne chtít, dámy a pánové? Je to, jak vidíte, neštěstí, které musí zůstat pod závojem, jinak by tu soucit nebyl nic platný. A soucit je náš jediný lék.
PREFEKT (dojat): Ale my si, madam, toho soucitu vážíme. Chtěli jsme jenom, abyste nám řekla...
PONZOVÁ (pomalu a důrazně): ...co? Pravdu? Pravda je jen to: že já jsem, ano, dcera paní Frolové -
VŠICHNI (si ulehčeně oddechnou): - ach!
PONZOVÁ (hned pokračuje): - a druhá žena pana Ponzy -
VŠICHNI (ohromeni a zklamáni, zkroušeně): - ó! ale jak to?
PONZOVÁ (hned pokračuje): - ano, ale pokud jde jenom o mě, ani to, ani ono!
PREFEKT: Ach ne, pokud jde jenom o vás, madam, musíte být jedna, nebo druhá!
PONZOVÁ: Ne, dámy a pánové. Pokud jde o mě, jsem taková, za jakou mě mají.
Zadívá se na všecky skrz závoj a odejde. Ticho.
LAUDISI: A tak jste se podívali, dámy a pánové, pravdě do očí! (Podívá se na všecky s vyzývavým úsměvem.) Jste spokojení? (Rozesměje se.) Ha! ha! ha! ha! ha!

VLASTNÍ NÁZOR:

Hru jsem měla přečtenou asi během třičtvrtěhodinky. Rozhodně v ní není nouze o zábavu, či napětí - podle toho, jestli se čtenář přidá k oné dohadující se skupině, která lačně lapá po nových zprávách, anebo všechny události sleduje trochu z odstupem.
Nicméně i přes veškerou "průkaznost" zápletky je mi poněkud proti srsti, že by neexistovala žádná obecně platná pravda, byť jen jedna jediná.