Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Napínavý osud dcery generála Ufkíra a adoptivní dcery marockého krále Hasana II. Vyrůstala v královském paláci, cestovala po celém světě, pohybovala se v nejlepší společnosti. Ze dne na den se všechno obrátilo: "Můj vlastní otec se pokusil zabít krále. Já, moje matka a pět sourozenců jsme tak prožili patnáct dlouhých let ve vězení v poušti. Pouze železná vůle a zoufalá touha po svobodě nás držely při životě...

HLAVNÍ POSTAVY:

Malika, její rodiče (Fatema a Muhammad), sourozenci (Marie, Rauf, Abdellatif, Miriam...), princezna Lalla Mina, panovník Hassan

DĚJ:

"Rány se jednou zacelí, ale jizvy - ty zůstanou."

Malika - vždy krásná a upravená dívka, která rozdávala úsměvy na všechny strany. Chodila na večírky a zúčastňovala se zábavných akcí.
Mezi lidmi a ve společnosti byla jako ryba ve vodě. A teď? Žena s podlomeným zdravím, bez radosti ze života a s obrovským šrámem na duši...

Malika se narodila v roce 1954 v Maroku, ležícím na severu Afriky. Od velice útlého věku byla fixována na matku, která ji zahrnovala obrovskou láskou. Při jedné akci si král Maroka vybral malou Maliku jako společnici své dcery Lally Miny. Nikdo nemohl oponovat panovníkovi. Malika byla odtržena od otce (druhého nejvlivnějšího muže v zemi), sourozenců a především od matky. V paláci si však časem zvykala. Prožívala královské dětství. Vždy jí bylo vyhověno. Jak v jídle a oblečení, tak i ve výchově a vzdělání. Malika však netoužila po přepychu. Chtěla si cestovat a poznávat jiné lidi. Po jedenácti letech strávených v paláci se jí sen splnil. Mohla odejít...

Jako dcera generála Oufkíra byla ale hlídána a jako za samozřejmost se bralo její slušné chování. Malika se však ráda bavila, protože tajně chodila na večírky a vracela se za svítání. Její štěstí netrvalo dlouho. Její otec se pokusil zavraždit krále Hassana II. Ten dal okamžitě Oufkíra zavraždit a jeho rodinu uvěznit. Malika byla tedy v osmnácti letech uvězněna. Netušila, že v hrůzných podmínkách bude žít dalších patnáct let...

Z rodného města odvlekli celou rodinu Oufkírových a další dvě ženy. Vzali s sebou pár věcí, nikdo nic nevěděl. Jen tušili. Byli ve třech vězeních. Do prvního jim přátelé tajně posílali zásoby jídla, knih apod. Malika převzala iniciavitu a výborně se starala o mladší sourozence. Učila je a snažila se jim zpříjemnit svět. S bratrem Raúfem vykopali díru na útěk, ale odvlekli je do druhého vězení. Nestihli utéct... V druhém vězení měli horší podmínky a už byli odkázáni sami na sebe. To třetí bylo nejhorší. Byli rozděleni do tří cel a trpěli čím dál více hladem a žízní. Dávali jim shnilé a plesnivé jídlo, špatnou vodu a museli se mýt pouze pracím prostředkem. Trpěli spoustou nemocí a objevila se i smrtelná anorexie. Padaly jim zuby a mizely nehty. Všichni však byli přesvědčeni o záchraně a že na konci téhle neuvěřitelné zkoušky bude stát SVOBODA. Na svém snu začali pracovat. Lžičkami a víčky od konzerv vykopali pětimetrový tunel pod zdí. Hlídači měli často možnost jejich plány pokazit, ale byli příliš hloupí. Po patnácti letech se jim podařilo vykonat velkolepý útěk. Utekla však pouze část.

Cesta zpátky byla složitá a plná nástrah. V moderním světě se těžko orientovali, ale nakonec se jim podařilo spojit se s moderátorem jedné rádiové stanice a ten jim pomohl. Za pár dní se všichni shledali, ale byli příliš opatrní a báli se. Následujících pět let se ještě museli potýkat se zákony a hlídáním, ale vše zvládli. Odcestovali do Kanady...

SVOBODY se opravdu dočkali, ale trvalo hodně měsíců, než do ní pronikli a uvědomili si, že jsou volní. Byli zvyklí na ticho a tmu. Dělali malé krůčky a pomalu se zotavovali. Malika se vdala a je vděčná svému manželovi, že jí pomohl najít smysl života. Porodila dceru a snaží se žít normálním životem jako její společníci. Dvacet let neštěstí a utrpení v nich však zůstane napořád.