Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

PUJMANOVÁ, Marie. Lidé na křižovatce. 12. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1983, s. 420. K vydání připravil Rudolf Skřeček a doslov napsal Emil Lukeš.

FORMA:

Kapitoly nejsou číslované, název se vztahuje k obsahu.

OBSAH:

Truhla
Ondřeji Urbanovi zemřel otec, s nímž se po jeho návratu z války poměrně sblížil. Ondřejova matka Anna se rozhodne odstěhovat za svým otcem do Prahy. Ondřejovi se nechce z vesnice, má tam psa Harýka, prak a prut, město mu nic neříká. Jeho sestra Růža se naopak těší a Ondřej si o ní myslí, že je falešná. Během cesty vlakem se Ondřej vyděsí, když vidí maminku velice tiše spát. Ve strachu ji vzbudí, protože se chce přesvědčit, že není mrtvá.

Kazmar - šaty - Jafeta
Růžena si vždycky při slově Praha vybaví reklamu na šaty z Jafety. Jafeta byla prvním obchodem, kam po příjezdu zavítali. Ondřej venku hlídal věci, ale něco ho zaujalo a mezitím jim někdo ukradl jeden koš. Matka bědovala a raději se rychle vydali k dědečkovi.

Od deseti k pěti
Nella Gamzová, která bydlí s manželem a dětmi nad Urbanovými, se vrátila od matky z Nechleb. Manžel jí nechal vzkaz, ať za ním přijde do Red Baru. Paní Gamzová uloží syna Stanislava a dceru Helenku a chvíli se zabývá účty. S rodinou je věčně v dluzích a často jim vypomáhá matka. V dopisech objeví vzkaz, jenž ji upozorňuje na manželovu nevěru.

Red Bar
Gamzovi se sejdou v Red Baru s početnější společností. Sedí u stolu s herečkou Vlastou Tichou a jejím manželem Häuslerem, Židem Sachsem, ředitelem Kazmarových továren v Úlech - Vykoukalem, jedním architektem a modní referentkou. Mluví se o všem možném.
Vykoukal kárá svého syna, že píše levičácké básně, a varuje ho, že mu zarazí přísun peněz. Gamzovi se vrátí domů a Gamza vyzvídá, co je s Nellou.

Zlý sen
Stanislava vzbudí zlý sen, a když se jde napít, zaslechne, jak jeho rodiče mluví o rozvodu. S vřískotem vpadne do kuchyně, ale otec ho uklidní a pošle spát.

Kudla a baterka
Stanislav se seznámí s Ondřejem. Stanislav se napřed bojí o rodiče, ale večer se ujistí, že rozchod nehrozí a ze samé radosti daruje Ondřejovi baterku, jež se mu líbila.

Gamzovi
Gamza pracuje jako právník a jeho žena mu dělá sekretářku. Příliš si ale nevydělá, protože se zastává hlavně chudých a utlačovaných dělníků. Paní Gamzová občas jezdí s dětmi na výlety ve staré fordce a přibírá i Růženu a Ondřeje. Růžena paní Gamzovou obdivuje a Ondřej je do ní tajně zamilován.

Host
Stanislav a Ondřej jsou velmi často spolu, ačkoliv mnohdy nemluví. Helenka naslouchá černošce, jež přijde za jejím otcem. Má dva syny, kteří jsou nevinně odsouzeni k smrti. Helenka ji lituje, ale neroní slzy jako paní Gamzová, protože je věcná a ví, že by to bylo zbytečné.

Čas plyne
Kazmar přemáhá konkurenci a rozšiřuje svůj podnik. Ovládne celé Úly, kde má svou největší továrnu. Lidé si tam "Hospodáře" nemohou vynachválit. Jiní si stěžují, že Kazmar nechá všechny sloužit, dokud jsou výkonní, ale pak je odkopne.
Ondřej sní o tom, že bude vynálezcem a získá si obdiv paní Gamzové.

Hlas z dálky
Růžena pracuje v kadeřnictví, kde si najde nový objekt obdivu - paní Vlastu Tichou. Nelle zavolá její matka a ujišťuje se, že k ní přijedou na Vánoce. V telefonu zní neobvykle staře.

Loď a její kapitán
Paní Gamzová vezme svoje i Urbanovy děti do Nechleb. Růže to tam ale přijde příliš chudé.

Rodinný stůl
Ondřej se ve vlastních očích ztrapní u vánoční večeře, když se začne dusit rybí kostí. Manželé Polanští, kteří v domku slouží, jsou přizváni k nadílce.

Podkova pro štěstí
Nella se jde projít s matkou. Najdou podkovu a Nella si ji vezme - pro štěstí. Brzy nato její matka zemře, Helenka ji objeví. Ondřej pozdě v noci mluví s paní Gamzovou a vidí ji plakat.

Praho, sbohem!
Ondřej se chystá do Úlů, aby se stal Kazmarovým chlapcem. Jde to říct paní Gamzové a očekává srdceryvné loučení, ale ta ho vyprovodí se zraňující lehkostí.

Úly svítí
Ondřej přijede do Úlů o den dříve. V informacích sedí pan Kolůšek, jenž mu dost neochotně poradí, co má dělat. Ondra se pak seznámí s dělníkem Miškeříkem, který mu nabídne, ať u něj přespí. Když ale zajde na danou adresu, zjistí, že Miškeřík už tam od doby, co se zbláznil, nebydlí.

Kazmarovi chlapci
Hoši slouží od rána do večera a pak ještě navštěvují školu. Nejvýraznější osobností je Francek Anténa, který je ve všem nad věcí. Ondra by částečně chtěl být jako on, ale jeho povaha mu to nedovoluje, a tak je dost osamělý. Alespoň se snaží dělat dobře svou práci, a proto si získá oblibu u vedoucího Týry. Ondřej se dokonce setká s Hospodářem, jenž mu podá ruku.

Víkend
Růžena už pracuje jako panská manikérka a zrovna obsluhuje mladého Vykoukala, s nímž si pak sjedná schůzku. Růža se do Karla hrozně zamiluje a vůbec nevnímá, že on ji má jen pro pobavení.

Při díle
Ze zahraničí přijíždí nehezká slečna Kazmarová a prohlíží si otcovu továrnu, které však ani za mák nerozumí. Ondřej je povýšen, protože dostane na starosti vlastní stroj. Celou svoji první mzdu odešle do Prahy, aby se pochlubil. Také začne chodit s Lidkou Horýnkovou, jejíž celá rodina pracuje pro Hospodáře.

Poplach
V továrně vypukne požár a Ondřej jde dovnitř s Hospodářem a pomáhá mu stáhnout železnou oponu, aby uchránili část bavlny. Ondřej v kouři zkolabuje a Kazmar ho vynese ven. Ondra se musí zotavovat v nemocnici, navštěvovat ho chodí Lidka i dělnice Halačka. V nemocnici je také Lidčin tatínek, jemuž Kazmar a Ondřej stažením opony odřízli únikovou cestu a zachránili ho až hasiči. Lidka se nehněvá, soudí, že Ondřej jednal správně. Zato Francek mu vyčte, že "blbou surovinu zachránil a živého člověka přiškvařil".

Lidé na křižovatce
Kazmarův zaměstnanec Rosenstam vezme slečnu Kazmarovou na "rudou" schůzi, kde má řečnit Gamza. Kazmarová je uchvácena jeho proslovem, při němž zmiňuje, že jsou všichni na křižovatce. Buď se budou dál starat jen sami o sebe a nakonec špatně skončí, anebo se spojí proti pánům. Po cestě zpátky se slečna vyzná Rosenstamovi, že jen kvůli němu zůstává v Úlech. Ten jí však řekne, že ji má rád jako člověka a přeje jí štěstí.

První máj
Za Ondřejem přijede na První máj Růža. Chtěla jet s Karlem, ale ten se vymluvil. Pak ho ale vidí, jak zamilovaně doprovází Helenku Gamzovou a rázem je jí vše jasné. Francek Anténa má řeč, v níž napadá Kazmara, proto ho přeruší hlasitou hudbou, aby nebylo slyšet jeho slova. Ondřej se na Francka zlobí, že pokazil den. Růža má zlomené srdce a aby přilákala Karla, tančí s obstarožním Häuslerem. Kolůšek na Hospodářův rozkaz vyhodí Francka a sám dostává vyhazov, že ho nechal s takovou řečí přijít.

Sokyně
Růža ztropí Helence a Karlovi ve vlaku scénu a obě dívky vystoupí. Helenka má o Růžu strach, a proto dává pozor, aby se jí nic nestalo. Sama ale při bloudění a čekání na další vlak velmi nastydne.

Smutné časy
Ondřej Urban má dovolenou a staví se v Nechlebách. Potká Francka, který ve vesnici organizuje odboj dělníků. Pak jde ke Gamzovým a tam se dozví, že Helenka je na Slovensku v sanatoriu - těžce nemocná - a paní Gamzová je s ní. Mluví se Stanislavem a chce mu vrátit baterku, avšak Standa mu ji propašuje zpět do kabátu.

Happy end
V Praze Ondru zaskočí nepříjemná zpráva, že se Růža bude vdávat za Häuslera. Matka je z toho nadšená, ale Ondřeje takové kuplířství ponižuje.
Růža si Häuslera získala už na Prvního máje a od té doby si ho zkušeně drží. Odmítá bližší styk, ale dává mu naději a on by jí snesl modré z nebe. Díky němu začíná pracovat jako modelka, má krásné šaty i šperky. Samotná si ale připadá mrtvá, to kvůli Karlovi. Häusler předloží manželce žádost o rozvod a ona ji podepíše.
Ondřej se sejde se sestrou i jejím nastávajícím a ještě se jí pokusí sňatek rozmluvit. Ale ta se na něj pouze rozzlobí, že po tolika letech se o ni najednou zajímá. Ondru už všechno pudí z Prahy ven, a tak odjede dříve, než plánoval.

Františka Polanská
Ondřej se ještě staví v Nechlebách, kde se připlete k pochodu dělníků. Ti se hrnou na nádraží, aby zachránili zatčeného Francka a pana Polanského, avšak četníci začnou do průvodu střílet. Ondrovi zemře v náručí drobná paní Polanská.

Ondřej se napil kořalky
Ondřej popíjí se Stanislavem a pak se mu v noci zjevuje paní Polanská. Nedokáže si srovnat v hlavě, kdo může za smrt té maličké a dobré ženy.

Hospodáři, tomu nevěřím
Ondřej se vrátí do Úlů, ale je divný. Přízrak paní Polanské ho stále straší. Osvobodí se od něj, až když se zastane Halačky, jíž Hospodář bezcitně a nespravedlivě vyhodí. Sám proto ztrácí místo. Rozloučí se s Lidkou, omluví se jejímu otci a odjede.

Doslov i vstup
Ondřej se potká s paní Gamzovou. Už je to osm let, co se viděli naposled. On míří za prací a Franckem Anténou do Taškentu, paní Gamzová jede do Novgorodu, aby viděla vnuka - Helenčina syna. Ondřej si uvědomí, jak je paní Gamzová stará. Vlak zpívá píseň jízd...

ZNAKY:

Socialistický realismus.
První a nejkvalitnější díl z trilogie (Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti).
Popsán osud dvou rodin - měšťanské Gamzovy a chudé Urbanovy během dvacátých až třicátých let 20. století. Ondřej během románu dospívá k revolučnímu přesvědčení, jeho sestra Růža naopak stoupá k "lepší společnosti". Základy v reálných poměrech - Kazmar = Baťa, Úly = Zlín. Rozebrán život hrdinů i jejich vnitřní svět. Kapitalistický i proletářský svět zachycuje autorka stejně životně a ve vší jejich složitosti, přiklání se však k proletářskému.

CITÁT Z KNIHY:

"Je, soudruzi, žalostná podívaná," pokračoval Gamza, "na malé lidi, na chudáky střádaly, jak každý se svým hliněným prasátkem se tlačí a strkají okolo zlatého telete a čekají skrčeni na bobečku, až je to zlaté tele kopne. Velký kapitalista, ten vidí do hry, ten zná souvislosti, ten ví a nepoví, jak se podmiňují vlastenecké nadšení a potřeba nových odbytišť či lacinějších plantáží, jak souvisí burza a válka, zbrojařská akcie a vojákův život, ten ví, co obnáší svět, a nelže si o zlatě na papíře pohádky. Ty jsou jen pro děti, co ho poslouchají s ústy dokořán. Ano, malinký, chudý, závislý člověk s několika tisíci naškrcených úspor na knížce, ten vzhlíží s dětskou a nábožnou úctou k bohatství, které se mu kryje s ctností, a hájí jeho čest, to je ten věrný hafálek a hlídač velkého kapitálu, pes svého pána. Zmítá se na řetěze, je k domu, má pánovo stavovské povědomí a štěká na proletáře. Ale abych nekřivdil psovi. Cvičený ohař pánovi vystavuje a aportuje zvěř, dobrá, ale přece nesní o tom, vzít pušku přes rameno a myslivecký klobouček a napodobit pána. (Francek se dal do dětského smíchu, když si představil takto vystrojeného psa a zároveň Kolůška.) Je hrůza, soudruzi, pozorovat ty vypůjčené mozky, ty žalostné karikatury v šatech od panstva odložených, to rošťáctví lokajů, ty číšnické ideály, být kavárníkem a oplatit sklepníkům pohlavky, co od nich utržil jako pikolo. Na maloměšťákovi stojí svět; to jsou ti ponocní soukromého řádu, který se pozdí za dvacátým stoletím jako hodiny, co docházejí.
Žijeme, soudruzi, dobu přechodnou a přípravnou; to jistě všichni dobře víte z vlastní zkušenosti: jsme lidé na křižovatce. (...)"
(str. 247)