Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Česká prozaička, kritička a básnířka. Narodila se 8. června 1893 v Praze v rodině univerzitního profesora, zemřela také v Praze 19. května 1958.
Za svůj život se dvakrát vdala - podruhé za operního režiséra Ferdinanda Pujmana. Byla velmi zcestovalá, navštívila Berlín, Paříž, Polsko, Bulharsko, Pobaltí a také SSSR.
Nejprve pracovala v literární kritice, později přispívala do různých novin a časopisů (Tribuna, Přítomnost, Lidové noviny, Tvorba, Rudé právo aj.).
Roku 1953 byla jmenována národní umělkyní.

DĚJ:

Sociální román Lidé na křižovatce (první díl trilogie, po válce následovaly díly: Hra s ohněm, Život proti smrti) zachycuje obraz dvacátých let až do doby hospodářské krize. Pomocí svých hrdinů líčí autorka všechny hlavní vrstvy tehdejší průmyslové společnosti a jejich vzájemného střetávání. Námět čerpala ze skutečnosti, zaměnila pouze druh tovární výroby a jména (Úly-Zlín, Kazmar-Baťa, Gamza-komunistický funkcionář Ivan Sekanina).
Když zemřel Anně Urbanové muž, odstěhovala se s dětmi Ondřejem a Růženou ke svému otci do Prahy. Děti okamžitě navázaly kontakt s rodinou advokáta Gamzy, jež bydlela ve vile hned vedle Urbanových. Samotářský Ondřej se skamarádil se Stanislavem, Růžena se viděla v jemné paní Gamzové, její dceři Heleně záviděla.
Přestože byl Gamza velmi vzdělaný člověk a měl svou zavedenou praxi, moc peněz u nich nebývalo. Zastupoval především prosté lidi, ti mu však za jeho služby nemohli mnoho zaplatit.
Zájmy chudých hájil i na mnohých schůzkách, kde se snažil sjednocovat dělnictvo proti vykořisťování zaměstnavatelů.
Uteklo několik let. Růžena, povrchní, ale velmi šikovná dívka, šla tvrdě za svým cílem: získat lásku muže, který ji finančně zajistí. Učila se u kadeřníka, brzy postoupila k manikúře. Zde se seznámila s Karlem Vykoukalem, synem ředitele továrny v Úlech. Zdálo se, že se jí plány daří. Netušila ovšem, že ji bude Karel využívat jen jako dobrou společnici.
Ondřejovi učarovala vyhláška na Kazmarových obchodech slibující úspěch. S nadšením odešel do Úlů, nesmírně obdivoval majitele továrny. Nevěřil narážkám kolegů, že Kazmarovi jde o zisk a ne o člověka. Když vznikl v továrně požár, sám pomáhal Kazmarovi stáhnout železnou oponu. Za ní však zůstal otec Lidušky (dívka Ondřeje), hasiči jej vytáhli na poslední chvíli, utrpěl značné popáleniny. I tehdy Ondřej věřil, že šlo o náhodu.
První rozčarování přišlo po propuštění čtyřiceti dělnic. Následovala stávka v Lantmance (sousední textilní závod), střílelo se v ní do lidí. Později se stal Ondřej svědkem propuštění Halačky, ženy, která se o něj starala jako o vlastního. Zastal se jí a byl okamžitě propuštěn.
Při slavnostech 1. máje v Úlech přistihla Růžena Karla s Helenou Gamzovou. Ztropila scénu, rychle si však našla náhradu - staršího advokáta Hauslera (bývalý manžel herečky Tiché).
Po vojně nemohl Ondřej sehnat práci, a proto odjíždí za svým známým Franckem Anténou do Taškentu, kde potřebují vzdělané lidi pro zavádění textilních strojů do výroby. Ve vlaku se setkal s paní Gamzovou, která jela navštívit Helenu, nyní vdanou za amerického inženýra a pobývající v Novgorodu.
Ondřej, stejně jako tisíce dalších, ocitá se na křižovatce a musí volit směr, kterým se v životě vydá...