Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ TÉMA:

Jedná se v podstatě o velmi zvláštní detektivní příběh, jehož hlavním hrdinou je autistický chlapec Christopher Boone. Autorovi se podařilo úžasně přesvědčivě zachytit svět takto postiženého člověka, včetně neobvyklých překážek, jež musí překonávat, specifických myšlenkových postupů a zvláštních, pro normální lidi poměrně nepochopitelných averzí a sympatií - tím se kniha stává opravdu výjimečnou. Chlapec je geniální matematik a velký obdivovatel Sherlocka Holmese. Christopher je vlastně autorem knihy, která je jakýmsi záznamem vyšetřování, které sám podnikl ve věci úkladné vraždy černého pudla sousedky paní Shearsové, jehož jednoho dne našel na trávníku před jejím domem probodnutého vidlemi. Při pátrání také bezděky odhalí rodinné tajemství - otec mu namluvil, že matka zemřela, což není pravda.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Christopher Boone
Patnáctiletý geniální autista, je přímo posedlý čísly (například kapitoly jsou číslovány prvočísly), každou chvíli je také v knize nějaký nákres nebo příklad. Christopher nesnáší jakýkoliv kontakt - jediný fyzický kontakt, jenž snese, je dotýkání se prsty na rukou. Má velký smysl pro detaily, je posedlý racionálním zdůvodňováním všeho, co se kolem něj děje, nesnáší jakoukoli změnu ve svém okolí a vždy na ni divoce reaguje; když jej například chytí policista za ruku, praští ho, z čehož samozřejmě plynou nepříjemné důsledky, nikdy nelže a nesnáší lhaní - když mu totiž někdo lže, znamená to pro něj, že ho nemá rád. Svého otce opustí v okamžiku, kdy se dozví, že to byl on, kdo zapíchl vidlemi psa paní Shearsové. Důvod (totiž že otec měl vztek na ni i na jejího manžela, který mu odloudil ženu, Christopherovu matku) pro něj nic neznamená. Jediné, co je pro něj důležité, je logická dedukce: když mu táta lhal, znamená to, že už ho nemá rád a že ho pravděpodobně bude chtít dříve či později zabít, podobně jako Wellingtona. Ze stejného důvodu nepoužívá ve svém vyprávění metafory. Nerozumí přenesenému významu slov, poetická funkce takového vyjádření mu nic neříká. Dalším rysem Christopherova onemocnění je, že se nebojí smrti; ta je pro něj jen dalším z mnoha skutků, co se na světě lidem mohou přihodit. O konci života mluví stejně jako třeba o odchodu do školy. Smrt pro něj začíná být zajímavá v okamžiku, kdy neprobíhá podle pravidel. Když jej málem přejede londýnské metro, ani si to neuvědomí, ale smrt pudla paní Shearsové v něm vyprovokuje pátrání - Christopher prostě potřebuje důvod, nebo alespoň pravidla.

Ed Boone
Christopherův otec, dobrý člověk, pěkně se o Christophera stará, ale nezvládl situaci, když ho opustila žena kvůli sousedovi, panu Shearsovi, a zabil Wellingtona, načež Christopher našel dopisy od matky, o které mu otec řekl, že zemřela. A když zjistil, kdo Wellingtona zabil, rozhodl se žít u matky, protože se otce začal bát.

Judy Boone
Christopherova matka, opustila ho kvůli panu Shearsovi, s nímž se odstěhovala do Londýna. Když Chistopher přijede, tak se k němu neumí chovat, dotýká se ho, křičí - zkrátka dělá věci, které Christopher nesnáší, nakonec spolu ale přece jen začnou vycházet, protože Christopher odmítá být s otcem.

Siobhan
Christopherova učitelka, velmi hodná a chápavá, pomáhá mu s psaním knihy, podporuje ho v přípravách na maturitu.

OBSAH:

V této knize, jako jedné z mála, je styl psaní a okolnosti důležitější než samotný příběh. Příběh jako takový je poměrně jednoduchý. Christopher najde u sousedů Shearsových na zahradě zabodnutého psa Wellingtona, jelikož je fascinovaný příběhy Sherlocka Holmese, rozhodne se vypátrat, kdo psa zabil. Dělá si poznámky a pozoruje, to vše si zapisuje a vzniká tím vlastně celá kniha, s jejímž psaní mu pomáhá učitelka Siobhan. Na rozdíl od detektivek je viník odhalen už někdy v polovině knihy - je jím Christopherův otec. Ten jednal ze vzteku, že ho manželka Judy opustila právě s panem Shearsem. Nevěděl tehdy, jak to Christopherovi sdělit, tak mu řekl, že matka umřela a její dopisy tajně schovával. Když Christopher odhalí pravdu, dostane z otce strach, protože mu lhal - podle něj, kdo lže, tak ho nemá rád. Když se před ním schovává, objeví v ložnici matčiny dopisy a rozhodne se bydlet u ní v Londýně.
Poté je popsána složitá Christopherova cesta vlakem do Londýna, jeho strach z nádraží, problémy s koupením samotné jízdenky.
Christopher se k matce dostane, ta je zděšena, že o ní nevěděl, pan Shears je evidentně nešťastný, že s nimi Christopher je. Otec se mu posléze omlouvá, přemlouvá ho, ať se vrátí domů, ale Christopher odmítá komunikovat. Nakonec se dohodnou, že se Christopher pokusí žít s matkou a s otcem se budou navštěvovat, a zpět získávat ztracenou důvěru.

HLAVNÍ MYŠLENKY:

Jak už jsem psala výše, v této knize je obsah druhořadý, nelze tedy vybrat hlavní motiv. Nejdůležitější na celé knize je, jak autor dokázal geniálně nahlédnout do světa malého autisty.

NEJSLABŠÍ A NEJSILNĚJŠÍ MÍSTO KNIHY:

Také nemohu určit, celá kniha je pro mě fascinující, včetně všech Christopherových myšlenkových pochodů. Je zde krásně vidět diametrální rozdíl mezi životem "normálních" lidí a autistů. Obrovské kontrasty Christopherova života, třeba jen v jeho strašné nenávisti k žluté a hnědé barvě, nebo naopak oblíbené červené - má velmi zbystřené vnímání. Věci, kterých si normální lidé ani nevšimnou, Christopher velmi prožívá, nechápe běžné věci. A to, co nechápe a nezná, nemá rád.

CITÁT Z KNIHY:

"Když jsem jel druhý den ráno autobusem do školy, minuli jsme 4 červená auta v řadě za sebou, což znamenalo, že to je dobrý den... 4 červená auta v řadě za sebou znamenají dobrý den a 3 červená auta v řadě za sebou znamenají celkem dobrý den a 5 červených aut v řadě za sebou znamená super dobrý den..."

S cizími lidmi já obvykle nemluvím. Nerad mluvím s lidmi, které neznám. Není to kvůli cizím lidem, o kterých nás učí ve škole, kvůli těm, co vám nabízejí bonbóny nebo vás chtějí svézt zadarmo autem, protože chtějí mít s vámi sex. To mi starosti nedělá. Kdyby se mě nějaký neznámý člověk dotkl, praštil bych ho, a já dokážu praštit docela silně.

Tohle nebude zábavná knížka. Neumím vyprávět vtipy, protože jim nerozumím. Uvedu jako příklad vtip. Je to jeden z tátových. - Babička s večer ptá dědečka, jestli může zhasnout. "Můžeš odpoví dědeček, "ale lampu nech rozsvícenou." - Proč to má být vtipné vím. Ale kdybych se já pokusil říct vtip se slovem, které znamená dvě věci zároveň bylo by to jako poslouchat dvě skladby najednou, což je deklinující, zašmodrchané a není to příjemné. Je to jako když se dva lidé snažit mluvit na vás a každý říká něco jiného. A proto v téhle knížce nejsou žádné vtipy.

VLASTNÍ NÁZOR:

Toto je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Hned po prvním přečtení jsem si ji zamilovala, četla jsem jedním dechem a neustále mě knížka překvapovala. Autorovi se opravdu úžasně povedlo přiblížit Christopherovy pocity a vnímání světa. Do té doby jsem neměla vůbec představu, jaký má život autista, jak odlišně vnímá pro normálního člověka běžné věc. Zatím jsme ji četla dvakrát a určitě se k ní zase vrátím, je pro mě zkrátka fascinující. Vůbec mě nepřekvapuje, že za ní autor dostal všelijaká ocenění, tato kniha si je totiž bezpochyby právem zaslouží.