Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2014 (2. vydání). Z anglického originálu The Book Thief přeložil Vít Penkala. Počet stran: 526. ISBN: 978-80-257-0863-7.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Markus Zusak se narodil v roce 1975 v australském Sydney. Jeho otec je původem Němec a matka Rakušanka.
Zlodějka knih je jeho pátou knihou, která byla poprvé vydána v roce 2005.

HLAVNÍ POSTAVY:

Liesel Memingerová - zpočátku desetiletá, na konci je o čtyři roky starší; co se jejího vzhledu týče, je bledá, vyhublá, má světlé vlasy, což bylo v nacistickém Německu štěstí, protože to vyhovovalo ideálům vznešené árijské rasy, oči má však naneštěstí hnědé; její končetiny autor přirovnává k ohnutým drátům; ačkoliv byla Liesel fyzicky slabá, navzdory všem strastem tehdejší válečné doby byla její psychická síla obrovská; milovala knihy a chodila jako všechny děti do Hitlerjugend, polovojenské mládežnické organizace NSDAP
Rudy Steiner - Lieslin nejlepší přítel; je o osm měsíců starší než Liesel a neustále po ní žádá pusu - bohužel bezúspěšně; je z šesti dětí, takže jeho rodiče nemají peníze nazbyt; po celém okolí je známý jako blázínek kvůli tomu, že si natřel uhlím obličej načerno a běžel v dešti po sportovním hřišti, přičemž si hrál na Jesse Owense - známého atleta; díky svým výborným atletickým zdatnostem přitahuje pozornost nacistických úředníků, kteří ho chtějí zaměstnat; Rudyho otec však tuto nabídku odmítne
Hans Hubermann - Lieslinin nevlastní otec; pracuje jako malíř, hodně kouří; rád hraje na akordeon, na něhož ho naučil hrát Maxův otec, jenž Hansovi během první světové války zachránil život; nesouhlasí s nacistickou stranou, ale je nucen do ní vstoupit a je povolán do německé armády; je si s Liesel velmi blízký; vysoký a má "laskavé" šedé oči
Rosa Hubermannová - Lieslina nevlastní matka; často si stěžuje a na Liesel i Hanse hodně nadává; kupodivu má Liesel moc ráda; je pracovitá a doma vládne železnou rukou; má malé robustní tělo, vrásčitou pleť a vlasy má stále sepnuté do drdolu
Max Vandenburg - Žid, ukrývající se ve sklepě u Hubermannových; má bažinatě hnědé oči a jeho vlasy autor přirovnává k peří; zjišťuje, že má s Liesel hodně společného, stanou se z nich hodně blízcí přátelé; odveden do pracovního tábora

DĚJ:

Příběh začíná v roce 1939, kdy desetiletá Liesel Memingerová přijede do Molchingu, které leží uprostřed válčícího Německa, k adoptivním rodičům Hansovi a Rose Hubermannovým, kteří bydli v ulici Himmelstrasse. Liesel se z počátku jeví jako ustrašený uzlíček nervů, probouzí se každou noc s děsivým brekem a všechno jí nahání strach. Není se čemu divit, neboť kromě toho, že jí matka - komunistka na útěku - zanechala samotnou uprostřed neznáma, zemřel jí právě její mladší bratříček Walter. Právě při bratrově smrti se Liesel poprvé letmo setkává se smrtí, jakožto s vypravěčkou celého příběhu, a na jeho pohřbu ukradne první knihu s názvem Hrobařova rukověť.

Liesel zpočátku vypadala jako hloupá díky tomu, že navzdory jejímu věku neuměla číst. Ve škole se jí děti posmívaly, ponižovaly ji a učitelky na ní praktikovaly i fyzické tresty. Liesel se ale dokázala posměškům vzepřít a také se díky Hansovým nočním lekcím čtení, které zároveň uklidňovaly její noční můry, naučila brzy číst.

Liesel si čtení zamilovala natolik, že jí to nutilo krást další a další knihy. Kradené knihy byly hlavně ze soukromé knihovny bohaté obyvatelky města Ilsy Hermannové, manželky starosty Molchingu. I když to později paní zjistila, nechala Liesel při kradení dál. Dokonce jí například na Vánoce nachystala cukroví.

Mladá dívka projevovala svou dobrotu například při pomoci ukrývání mladého Žida Maxe před fašisty, který přišel polomrtvý k prahu jejich domu. Měla taky velmi originální nápady - třeba Maxovi přinesla do sklepa sníh, aby si mohl postavit sněhuláka. Liesel byla taky neskutečně statečná - když Maxe odváděli do pracovního tábora, přinesla mu chleba, nevšímajíc si nadávek a kopanců německých vojáků. Svou odvahu také projevila při jejím předčítání v úkrytu za náletu ostatním lidem, aby odpoutala jejich myšlenky od strašných bomb. Toto předčítání Liesel považovala za své poslání.

Na všech jejích dobrodružstvích ji provází nejlepší přítel Rudy Steiner, jenž je jak statečný, tak věrný, ale stejně tak i neodbytný díky polibku, který neustále po Liesel žádá.

Jednoho dne ovšem všechno skončí. Varovné signály oznamující nálety bomb se nešťastnou náhodou zpozdí a všichni obyvatelé městečka Himmelstrasse zemřou. Všichni, až na jednu malou dívku, která díky dárku v podobě vlastnoručně vyrobené knížky, darované od Žida jménem Max, kterou si četla pozdě do noci schovaná ve sklepě, přežije.

Liesel Memingerová umírá ve spánku, v pohodlí domova v Austrálii jako stará paní.

TEMATIKA:

2. světová válka - válka z pohledu smrti a dětí. Kniha poukazuje na to, jaký mají knihy a slova hluboký význam pro člověka.

KOMPOZICE:

Kniha je psána retrospektivně. Smrt, která v knize zastává roli vypravěčky, vzpomíná, kde všude se setkala s hlavní hrdinkou Liesel.

JAZYK:

Spisovná čeština, autor často používá různé německé fráze a slova. Objevuje se zde taky hodně jak českých, tak i německých nadávek. Kniha je psána velmi netradičně už jen tím, že je za vypravěčku zvolena smrt.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha se mi osobně hodně líbila a s potěšením ji řadím k mým nejoblíbenějším knížkám, co jsem kdy četla. I když autor válku nezažil a čerpal informace jen z muzeí a od rodičů, kteří byli tehdy stejně ještě malými dětmi, dokázal ve mně vzbudit natolik silné pocity, že jsem skoro měla dojem, že příběh sama prožívám.
Téma války se v literatuře často opakuje, ale tato kniha se od všech liší velmi originálním výběrem vypravěčky, kterou je - za války asi tou nejpovolanější "osobou" - smrt.
Člověk po přečtení této knížky pochopí, že smrt má vlastně velmi dobré "srdce", že sadistická není ona, ale samo lidstvo.

CITÁT Z KNIHY:

"Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné..."

"Potěšilo by ho, kdyby ji viděl, jak ho líbá na zaprášené, bombou zasažené rty.
Ano, vím to.
Ve tmavé hloubi svého temně bušícího srdce to vím. Líbilo by se mu to, a jak.
Vidíte?
I smrt má srdce."