Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Karmelitánské nakladatelství roku 2020 (1. vydání). Počet stran: 64. ISBN: 978-80-7566-202-6.

OBSAH:

V úvodu autor přirovnává lidský život k vodotrysku, se kterým se setkal při své návštěvě polských lázní Duszniki-Zdrój kousek za hranicemi od Náchoda. Normálně je to prý poklidná fontána, jež přináší radost lázeňským hostům, avšak několikrát denně se přepne na obří gejzír, jenž měří 45 metrů. Stejně i náš lidský život je poklidně bublající fontána, která má své chvíle, kdy do nebeské výšky vytryskne gejzír vděčnosti. Jde o okamžiky, kdy si lidé uvědomí, jak mnoho darů dostávají a stále dostávají. Tyto dary jsou lidskou součástí, jsou součástí jejich života, a stejně jako život je rozmanitý, tak i ony dary dostáváme v různých podobách a dimenzích. Dary nám připomíná rovněž již zmíněný liturgický rok, v rámci kterého jsou koncipovány následující kapitoly.

Začínáme obdobím liturgického roku, kterým je Advent a příběh o silničářích aneb třikrát o bdělosti. Silničáři bděli nad silnicemi a při zhoršení počasí byli připraveni zasáhnout. Také pro křesťana je důležitá bdělost, zvláště v období Adventu. Autor to ukazuje na 3 předložkách:

• Bdělost NAD
  Silničáři bdí nad sjízdností silnic. Vojáci na vojně bděli nad něčím, co museli hlídat. Stavební dozor bdí nad zdárným průběhem stavby. Bdíme zkrátka nad tím, co nám bylo svěřeno. Tím více budeme bdít nad tím, co nám bylo svěřeno Bohem: rodina, farnost... Hlavně ale bdíme nad sebou samými - nad svým srdcem, vztahy, nad tím, co děláme, aby nade vším vládl Kristus.
• Bdělost PRO
  Symbolem pro tuto bdělost je hořící lampa, kterou je také adventní věnec = symbol bdělosti pro někoho. Nejdůležitější je bdělost pro někoho než ta pro sebe. Ale hlavní je zde bdělost pro Krista - křesťanská bdělost - je bdělostí služby.
• Bdělost SPOLU
  Křesťanská bdělost není jen bdělostí pro Krista, ale také spolu s Kristem, neboť on bdí spolu s námi. Je to zároveň spojení s Kristem v modlitbě, jeho slově a eucharistii.

Půlnoční - Tři půlnoční prosby
Další kapitolou jsou Vánoce, a to jak je berou dnešní lidé. Jsou to však stále již 2 tisíce let stejné svátky. Půlnoční nabídka štědrovečerní noci je pořád stejná a nabízí tři božské dary, o kterých jsme již mnohokrát slyšeli: víru, naději a lásku. Jedině víra dává spatřit v narozeném dítěti spasitele. Symbolem naděje pramenící z Betléma je betlémské světlo, plamínek zapálený v Betlémě. Naděje je jako plamínek zapálený ve tmě, to abychom již nebloudili. A nakonec Vánoce jsou svátky lásky, a to dokonce té největší, která kdy na světě byla: vtělená láska Boha k člověku.

Vánoce a množství slov v nedostatku Slova s velkým S
Bůh nám nemohl říct více, než co nám řekl skrze vtělené Slovo. V tichu této jedinečné betlémské noci promluvil svým Slovem Bůh. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Dnešní lidé trpí přemírou slov. Bůh chce, abychom jeho Slovo přijali za vlastní - to je smysl Vánoc.

Nový rok - návod k použití
Nový rok není žádným výrobkem, který si leze koupit v obchodě. Otevírá se před námi jako nepopsaný sešit s 365 stránkami. Potřebujeme návod k použití? NE? Tak tady je: Písmo svaté - Boží Slovo - Kristus nám svým životem a učením dal velmi jasný návod k životu. Tomuto slovu máme naslouchat a nechat se jím proměňovat. Je to tedy jakýsi manuál, který máme nosit v paměti či lépe v srdci. Nečíst si v Božím návodu na život by jistě byla velká chyba.

Zvěstování Páně - Každý okamžik má velkou hodnotu
Jak dlouho trvá radost z úspěchu? O zmíněné slavnosti se odehrává scéna, kdy anděl Gabriel přichází k dívce Marii a krátce spolu hovoří. Tato scéna má nevyčíslitelnou hodnotu a je nezapomenutá ani po dvou tisících letech, protože má hodnotu naší spásy. Tuto hodnotu jí dává hlavní postava - Bůh. Hodnotu jí dává také Kristus, který plní Otcovu vůli. A hodnotu jí dává také Maria svým Fiat. Také my jsme často stavěni do Mariiny situace, protože každý okamžik našeho života má větší hodnotu než sebekrásnější film. Protože v každém okamžiku našeho života rozhodujeme i o své spáse. Žijme tedy svůj život tak, abychom jednou mohli od Boha přijmout ocenění mnohem cennější, než udělují všechny akademie, a mohli se tak z toho radovat po celou věčnost!

Postní doba - Zvon bez srdce
Příběh zvonu, jemuž den před Popeleční středou upadlo srdce. Zvon, který má zvonit k Boží slávě a svolávat lidi do chrámu, přestal plnit svou funkci, protože jeho srdce není tam, kde by mělo být. Leží v prachu a závěji sněhu. Není v tom podobnost s naší situací a s naším místem ve světě. Naše srdce není na svém místě. Místo lásky k lidem jsme plni sebelásky a sobectví a naše srdce leží v hromadě prachu hříchu a v ledové závěji naší pýchy. Je třeba to dát do pořádku - to je cílem a smyslem postní doby. Postní doba nám má pomoci vrátit naše srdce zpátky k Boží oslavě - a naplnit ho láskou k Bohu a lidem.

Velikonoční triduum - Výstup na vrchol
Kdo chodí po horách, zná ten pocit, kdy se po několika hodinách stoupání objeví kýžený výhled do krajiny. Po čtyřicet dnů postní doby stoupáme na samotný vrchol liturgického roku, kterým je bezesporu celé velikonoční triduum, především pak neděle Zmrtvýchvstání Páně a pak také obnovená víra, neděje a láska. Toho Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých a my všichni jsme toho svou vírou, nadějí a láskou svědky.

Nejsvětější Trojice - Člověče, čí jsi? Kristův = křesťan
Znamená to, že patříme do společenství lidí, kteří věří v Krista, Božího Syna. Věřím v jednoho Boha ve třech osobách. Být křesťanem neznamená jen patřit do lidského společenství, ale být ve společenství s Bohem. V jeho jménu jsme byli pokřtěni a od té chvíle jsme se stali Božími dětmi. Na otázku "Čí jsi?" bychom mohli odpovědět: "Jsem Boží, patřím Bohu." To, že mu patříme a chceme patřit, vyjadřujeme tím, jak začínáme každou modlitbu - znamením kříže se slovy: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, v tomto jménu máme žít, tzn. spojovat se s Bohem v modlitbě a žít ve vztahu pokoje a lásky s druhými.

Doba během roku - Zázrak plných sítí
Sítě rybářské a sítě zvané internet. Jak jinak v dnešní době svolat rodinu ke stolu? Vypnout Wi-Fi. Když chtěl Ježíš povolat učedníky, udělal zázrak plných sítí. Bůh povolává i dnes, akorát my jsme kolikrát napojeni úplně na jiné sítě, než jsou ty Boží. Hlubina lidského srdce touží po hlubině jiné, ale hlubina celosvětových sítí není lidského srdce hodna. Zde autor cituje Krista: "Zajeď na hlubinu a spusť sítě." Dokud nezačne slovo Kristovo proměňovat náš život, bude naše loďka prázdná.

Jáhenské svěcení "3T" služby v církvi
Stačí jen říci Bohu: "Zde jsem" - stejně jako Abrahám, Mojžíš nebo Maria. Povolání není lidský projekt, ale dílo Boží! Klíčem k tajemství je pokorné srdce.
Touha - Bůh touží po člověku, a proto jej povolává a povoláním člověka je touha po Bohu.
Ticho - vkládání rukou. To se děje v tichu. Ticho je symbolem Ducha Svatého a prostorem pro něj.
Tau - františkánský kříž, který připomíná toho, který je počátkem, cílem a smyslem jáhenské a kněžské služby - Krista a sjednocení s ním. (Gal 2,20)

Prázdniny - Les - obraz života
Léto láká k výletům za poznáním a do přírody. Ve stromech a v lese je možné číst jako v historické knize a les tak bez nadsázky můžeme nazvat školou nebo obrazem života. Historie - ta se vpisuje do každého stromu zvláštním způsobem - lze pozorovat na letokruzích. I člověk má svou historii - genetickou i svou osobní, kterou si pamatuje. Člověk má schopnost předávat si zkušenosti z generace na generaci a historii si připomínat.
Obnova - les je schopen přirozené obnovy, kdy pod velikány vyrůstají malinké stromečky nové generace. Je to krásný obraz toho, jak důležitá je společnost a rodina.
Klima - les vytváří svoje vlastní klima, ve kterém se cítíme dobře. Lidé také vytvářejí tam, kde žijí, společenské klima, za které jsou zodpovědní.
Stromy a lidé jsou si podobní, vždyť v obou můžeme sledovat rukopis Boží ruky - Tvůrce, který do všeho vložil svůj řád. Vždyť v celé historii lidstva hraje strom důležitou roli, začíná u stromu poznání v ráji a končí dřevem kříže, na kterém nám Kristus ukazuje lék na všech a zranění lidských dějin - odpuštění a milosrdenství.

Posvěcení kostela - Prolínání časů
Kdyby tak šlo vrátit čas, jenže to nejde. Kostel je zvláštní místo, kde se čas nevrací, je to místo Boží přítomnosti, v němž se zvláštním způsobem setkáváme s Bohem, jenž je věčný. Díky tomuto setkání se můžeme živě znovu dotknout událostí, které byly v minulosti, jedná se o živou přítomnost rozhodujících okamžiků dějin spásy. Živě se ocitáme ve večeřadle, na Kalvárii, podobáme se apoštolům za zamčenými dveřmi... Skrze dotek věčnosti se dotýkáme toho, co bylo, a máme možnost načerpat z Pramene spásy. Liturgií se v Božím domě připojujeme k nebeské bohoslužbě. V tomto domě se prolíná neustále plynoucí čas našeho života s Boží věčností - tedy s Bohem, který je stejný včera dnes i navěky.

Životní jubileum - 3D život
Poslední kapitola knihy, po které je kniha pojmenovaná. Její obsah vám ale neprozradím, to abyste sami směle vzali tuto publikaci a začetli se alespoň do této její poslední části.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha Mons. Martina Davida, apoštolského administrátora diecéze ostravsko-opavské, je souborem kázání na některá témata, která pohlíží na lidský život a Boží dary člověku z hlediska liturgického roku. Krátké úvahy a mnohá svědectví z vlastního života dávají knize jakousi dynamiku, takže se rozhodně nudit nebudete. Kniha rovněž přináší nové pohledy na různá témata, jimiž chce autor poukázat na přítomnost Boha v lidském životě, ať už jste laik či kněz. Pěkná jsou jeho přirovnání, například zvon a člověk, strom a člověk, les a lidská společnost, rybáři a kněží, sítě rybářské a ty Boží. Také se dozvíte něco nového, co vás možná překvapí; u mě to bylo ticho jako symbol Ducha Svatého - to, jak je ticho důležité, např. při jáhenském svěcení či jen při modlitbě.

Závěrem přání autora: "Kéž nám tato knížka připomíná velké bohatství darů v rozmanitých dimenzích lidského života."