Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Druhý díl Alexandrovské trilogie vypráví o mladém chlapci, společníkovi perského krále Dareia a poté i Alexandra Velikého.
Historický román s autobiografickými prvky o osudu perského chlapce, jenž se v útlém věku stává svědkem kruté smrti své rodiny a ocitá se na panovnickém dvoře. Zde je vychován jako společník a sexuální partner pro krále Persie Dareia. Po vítězství Alexandra Makedonského se dostává do Alexandrovy blízkosti a čtenář tak jeho prostřednictvím sleduje jednotlivé události historické bitvy a poznává tak vznikající láskyplný vztah mezi nimi, vztah, v němž perský chlapec prožívá opravdovou lásku.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 1997 (1. vydání). Z anglického originálu The Persian Boy přeložila Jitka Fialová. Počet stran: 373. ISBN: 80-7203-152-X.

DOBA DĚJE:

Cca od 336 do 323 př.n.l.

OBSAH:

Perský chlapec Bagóas vypráví svůj životní příběh. Vše začíná v Persii (Súsy - dnešní Írán), kde si spokojeně žil se svou rodinou a otcem, který pocházel z aristokratických kruhů. Jednoho dne otce však zradil jeden z jeho přátel a vyvraždil celou rodinu kromě Bagóa. Toho odvezl a prodal do otroctví. Jelikož je Bagóas velice krásný, dostane se až ke králi Dareiovi III. (vládl 336-330 př.n.l.) a stane se jeho milencem (věk: asi 13 let).

V té době se však na maloasijských březích vyloďuje Alexandr Veliký a poráží Dareia v bitvě u Issu (333 př.n.l., mezi Sýrií a Kilikií - dnes součást Turecka). Dareios z bitvy raději prchá. V následujících dvou letech pronikl Alexandr do Egypta, kde ho přivítali jako osvoboditele. Dareios mezitím sestavil novou armádu, ale i bitva u Gaugamél v Mezopotámii (331 př.n.l.) skončila perskou porážkou. Dareios opět unikl a neustále před Alexandrem utíkal a snažil se sestavit nový odpor. Nakonec se uchýlil do Médie (dnešní Írán), ale jeho vláda se nezadržitelně hroutila. Jeho konec znamenala vzpoura, jíž zinscenoval generál Nabarzanés s účelem dosadit na trůn baktrijského satrapu Béssa.

Bagóas při této vzpouře prchá z Dareiova tábora a bloudí lesem. Nakonec se dostane až do tábora Nabarzanésova, který se k němu chová mile. Avšak má plán - chce vyjednávat s Alexandrem a napadne ho poslat mu Bagóa jako dar - je si totiž vědom jeho krásy (okomentoval to tímto způsobem: "Alexandr tak dostane něco, po čem touží ze všeho nejvíc, i když to ještě neví.").

Bagóas se tedy dostává k Alexandrovi (356-323 př.n.l.) a do společnosti Makedonců. Nejdříve ho šokuje téměř vše, co tam vidí - Makedonci se svým králem mluví jako sobě rovným, rádi chodí nazí, nepotrpí si na etiketu, koupají se v řece (a tím ji znečišťují), králi se neklaní, neoslovují ho pane atd. Alexandr sám je ke svým mužům přátelský, pozorný, vždycky dává přednost jim před sebou, v prvé řadě ho zajímá jejich blaho, každého rád vyslechne a rozhodně nepožaduje, aby se mu klaněli. Jeho vzhled je popsán jako "středně vysoký, světlé delší vlasy, krásný i na Makedonce". Autorka ho popisuje jako velice milujícího ("vždy lásku rozdával a nikdy jí neodmítl"), hodného a přívětivého. K násilí se uchyloval jen v těch nejnutnějších případech (samozřejmě kromě válek). Kromě toho také velice často pil, i když byl málokdy opilý. V této době se víno používalo jako častější prostředek hašení žízně než voda.

Postupem času se Alexandr do Bagóa skutečně zamiluje, ale i Bagóas poprvé cítí lásku. A také žárlivost, když zjistí, že si Alexandr s Héfaistiónem už v dětství slíbili oddanost a pořád se milují. Bagóas získá výhradní postavení - o Alexandra pečuje, stará se o něj a je mu vždy nablízku. Také se postupně naučí řecky. Makedonci však nemají Bagóa zrovna v lásce, vždyť je to perský chlapec - původně jejich nepřítel. Většina z nich si ze začátku myslí, že chce Alexandra otrávit a dívají se na něj svrchu.

Alexandrovo tažení je od Dareiova velice odlišné - vždy cestuje jen s těmi nejnutnějšími věcmi, proto je jeho postup mnohem rychlejší než Dareiův. Také se nechce vzdát svého věrného koně Bukefala, i když už je starý.

Společně s Alexandrem cestuje Bagóas do Baktrie (dnešní severní Afghánistán, poté co přešli pohoří Hindúkuš), Sogdiany (dnešní Uzbekistán) - kde dostihli a zabili Béssa a tím se Alexandr stal perským králem. Poté se obyvatelstvo Sogdiany vzbouřilo, ale Alexandrovi se podařilo lstí dobýt i zdánlivě nedobytné horské pevnosti. V té době se jeden z Alexandrových mužů - Kleitos, začal rozčilovat nad tím, že mu byla udělena "pouze" Baktrie a všemožně Alexandra urážel. Alexandr se naštval a vlastnoručně Kleita zabil. Toho pak litoval jako své největší životní chyby a několik dní nejedl a nespal.

Alexandr se také rozhodl, že několik perských a baktrijských chlapců vycvičí a začlení do vojska, což nesli Makedonci jen nelibě - najednou jim byli Peršané rovni.

327 př.n.l. se Alexandr oženil s dívkou Rhóxanou, která mu učarovala. To zlomilo srdce Bagóovi, ale když mu Alexandr dokázal, že ho stále miluje, vše se vrátilo do starých kolejí. Zhruba v té době taky vnukl Bagóas Alexandrovi nápad, že by se mu i Makedonci měli klanět (proskynese), to ale jeho muži odmítli a souhlasili jen Peršané, pro které to byla přirozená věc. I díky tomu se pokusil filozof (z přízně Aristotelovy) Kallisthenés Alexandra otrávit. Bagóas však Alexandra varoval a filozof byl zavražděn.

Kolem téhož roku se Alexandr rozhodl, že se vydá do "bájné" země Indie. Jeho největší touhou bylo spatřit Ókeán (Tichý oceán). Když vpadl do údolí řeky Kábul, aby zneškodnil tamní kmeny, byl zraněn na krku a několik dní nemohl mluvit. Následující dobývání indického obyvatelstva bylo kruté, v rozporu s jeho dřívějším chováním.

Roku 326 př.n.l. se odehrála krvavá bitva u Hydaspes, kde Alexandr bojoval proti králi Pórovi, jenž využíval slony. Nakonec ho Alexandr porazil, ale Póros na něj zapůsobil udatností, a tak ho jmenoval svým satrapou. V té době zemřel Bukefalos a Alexandr pojmenoval jedno město po něm.

Po této bitvě se však Alexandrovo vojsko "vzbouřilo" a požadovalo, aby se konečně vrátili domů (na cestě byli už asi 10 let). Po dlouhém přesvědčování Alexandr souhlasil, i když jeho původní cíl sahal mnohem dále. Měl pocit, že ještě neviděl vše, co chtěl. Ale blaho jeho mužů je mu opět přednější, proto se tedy vydávají zpět domů. Tentokrát to vezmou po moři, proto se mu tedy splní alespoň přání vidět Ókeán. Cesta je to však velice náročná a část mužstva musí po souši. I při této cestě se setkávali s odporem, dál bojovali. Při jedné bitvě byl Alexandr zasažen šípem do plíce, a přestože zranění přežil, do konce života mu pohyb činil bolest.

Poté mířili přímo do Babylonu. Avšak cesta se nyní změnila v poušť, přes níž putovali asi šedesát dní. Bagóas při cestě málem zahynul, ale díky Héfaistiónovi přežil. Pak byl svědkem události, při které jeden z mužů nabízel vyčerpanému Alexandrovi vodu, ale ten ji raději vylil, než aby měl víc než ostatní.

Když dorazili do Sús, uspořádal Alexandr velkou slavnost, při níž se mnoho mužů na jeho "příkaz" oženilo s perskými ženami, aby zajistili věrnost této země. Sám si vzal za ženu Dareiovu dceru Stateiru.

Na podzim 324 př.n.l. se vrátili do Ekbatán (dnešní Hamadán - město v Íránu), kde po nemoci zemřel Héfaistión. Alexandr kvůli jeho smrti částečně zešílel, ukřižoval jeho lékaře a několik dní odmítal pít, jíst i spát. V jednu chvíli se dokonce začal cítit provinile kvůli tomu, že miloval Bagóa - myslel si, že tím Héfaistiónovi ukřivdil.

323 př.n.l. se vrátili do Babylonu, kde začal plánovat další bitvy a chtěl ovládnout Kartágo, Sicílii a Itálii. Tady taktéž prohlásil Héfaistióna polobohem a den po slavnostech onemocněl. Jeho vztah k Bagóovi se vrátil do normálu, když se o něj jako jediný uměl pořádně postarat. Během nemoci Alexandr blouznil, měl horečky a téměř nepoznával lidi kolem sebe. V jeho posledních dnech k němu do stanu přicházeli postupně všichni jeho vojáci a loučili se s ním. Jako poslední se rozloučil Bagóas se slovy "Miluji tě". Alexandr na znamení toho, že poznal, kdo k němu mluví, pohladil pramen jeho vlasů a usmál se na něj. Do několika minut nato zemřel (10. nebo 11. června 323 př.n.l.).

O tom, co řekl o nástupci na své smrtelné posteli, se kniha vyjadřuje zhruba takto: Bagóas jasně slyšel, jak řekl "Krater", ale tomu velice příbuzné slovo je "nejsilnější" ("kratisto"), což mu rozuměli i jeho muži a po Alexandrově smrti si jeho říši rozdělili mezi sebe.

Okolnosti Alexandrovy smrti jsou dosud nejasné a i v této knize se o tom tak píše. Alexandr byl nemocný a nesměl pít víno, když však jednou přišel Bagóas do jeho stanu, na nočním stolku stála nádoba s vínem, jíž tam někdo musel dát. Podezření padá na jeho nepřátele - Kassanda a Iolla. To však není doloženo a zjistit to už se zřejmě nepodaří.

Bagóas, jenž píše svůj příběh, také uvádí, že "nyní" žije v Egyptě, který je pod správou Ptolemaia...