Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román z roku 1901

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal F. Šimáček v Praze roku 1901. Počet stran: 414.

OBSAH:

Doktoru Vejvodovi, lékaři v Nedosekách, těžce onemocněla jeho choť Anežka. Oženil se s ní ne z lásky, ale ze soucitu a lítosti, když poznal, že na něm visí celým svým životem.
Sám si prožil předtím během pražských studií svůj vlastní románek - zahořel vášní k mladé a lehkomyslné Betyně Škoulové, jež mu před sňatkem utekla s bohatým mladíkem, zanechavši mu jejich dítě.
Anežka tuto jeho minulost zná, má u sebe cizí dítě, nicméně její láska k němu ještě vzrůstá. Chce mít muže jen pro sebe, žárlí na jeho přátele a tím se mu znechucuje. Vejvoda je jí sice dobrým přítelem, lásku k ní ale předstírá a přetvařuje se. Při své dobré citlivé povaze a stálém pitvání svých duševních nálad si trpce vyčítá tuto svou neupřímnost.
Anežka umírá...

Její smrt v něm upevnila odhodlání sloužit chudým a zdárně vychovat svého Tonouše. O domácnost mu nyní pečuje matka.

Do jeho duševní pohody však náhle vpadne již zapomenutá Betyna. Chce vidět své dítě, přičemž přijíždí jako slavná dramatická umělkyně. Je stále lehkomyslná, touží po volnosti, aby mohla vyniknout. Vejvodovi zazlívá, že zpohodlněl. Směje se jeho vážným názorům. A bystře pozoruje jeho zájem o venkovskou a prostou Lenynku, snaží se jej od ní odvrátit a chce, aby se pokusil milovat ženu sebe hodnou, tedy vysoké inteligence, která jej odvrátí od plané a stálé sebekritiky. Tím si Betynka popudí lékařovu zbožnou matku, jež ze svého náboženského hlediska doufala v jejich sňatek, aby dítě nebylo bez matky. Bety se však nemůže vázat na venkov, ctižádost a volnost jsou jí důležitější než mateřské povinnosti.
Rozcházejí se tedy jako přátelé...

Po dvou letech se zase shledají. To už lékaři doma ale hospodaří obětavá a milá Lenynka. Zařídili v obci chudobinec, pečují o chudou mládež, doktor pracuje také kulturně. I matka se smířila s osudem, když vidí, že nynější krásný poměr je daleko lepší než nucené manželství. Bety ovšem nesouhlasí. Myslí, že lékař utopil všechny své vzácné duševní schopnosti v malých zájmech vesnice. Ale Vejvodovi to stačí. Nechce vidět již "světel minulosti", není umělcem ani vědcem, nikomu nezávidí. S pocitem štěstí a velmi jasně teď vidí svůj životní cíl: Dobrým být, dobro chtít a dobro činit!