Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• příběh o dospívání s prvky magického realismu a fantastické literatury

"Je mi patnáct a pronásleduje mě osud...chce mě zabít."
15letý David Case má od jisté chvíle pocit, že si s ním osud pohrává jako kočka s myší. Rozhodne se proto pozměnit identitu, aby se mu ukryl. Změní si jméno, image, nakonec i odejde z domova, a zaplétá se do sítě podivných nehod a náhod. Zamiluje se do starší dívky. Má svůj život pod kontrolou? A pokud ne, kdo ho tedy má v rukou?

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 2010 (1. vydání). Z anglického originálu Just in Case přeložila Veronika Volhejnová. Počet stran: 205. ISBN: 978-80-204-2133-3.

OBSAH:

Když patnáctiletý David Case dohlíží na ročního brášku, malý Charlie se v nestřeženém okamžiku pokusí vyskočit z otevřeného okna. Justin jej zachytí na poslední chvíli a tento moment vyhodnotí jako zlomový bod v jeho životě: osud si s ním chce zahrávat, dává mu znamení, aby jej vyděsil a uvrhl do zkázy. A David se mu pokusí utéct - dříve nenápadný, nevýrazný chlapec radikálně změní svou image, a dokonce si nechá říkat Justin, aby osud zmátl. Just in case, přesmyčka jeho nového jména, totiž znamená "pro všechny případy". Aby nebyl tolik osamělý, dělá mu společnost jeho imaginární pes. Má totiž jen jediného kamaráda, introvertního intelektuála Petra. Brzy se upne také na další bytost, módní stylistku Agnes, která stojí za proměnou jeho vizáže. Agnes je starší a využije Justina k nafocení uměleckých snímků, které zanedlouho vyjdou v módním časopise. Justin se do Agnes zamiluje, dojde mezi nimi také k tělesnému sblížení, Agnes o Justina ale nejeví hlubší zájem. Připadá jí zajímavý, ale jeho lásku neopětuje.

Justin se v sobě nevyzná, vše se v něm bouří, cítí se osamělý, ohrožený, zrazený, proto se rozhodne utéct od všeho. Doma oznámí, že odjíždí na školní výlet, a místo toho několik dnů bivakuje na letišti, naprosto klidný, v bezpečí mezi stovkami lidí, v anonymitě.

Agnes jej tu navštíví zrovna v momentu, kdy dojde k zvláštní, nepředvídatelné a velice drastické letecké katastrofě. Justin opět uniká osudu jen o chloupek a z neštěstí vyvázne bez újmy. Co je pro něj dalším důkazem jeho tragického osudového předurčení, to je pro Agnes skvělou příležitostí pro pořízení jedinečných fotografií. Justin zjišťuje, že před osudem se nelze schovat ani tím, že změní svou identitu.

Po události upadá do deprese a rozhodne se žít u Agnes. Ta se domluví s jeho rodiči, že jej v zájmu jeho psychického zotavení u sebe nechá. Pokouší se ho motivovat k čemukoliv, Justin totiž stále leží, naříká, do školy nechodí, chová se jako bezmocné dítě, přitom od Agnes toužebně očekává jakýkoliv příslib opětované lásky. Agnes to snáší několik týdnů, až Justina nakonec vypudí. Jako dobré řešení se nabízí azyl u kamaráda Petra. Jeho rodiče nemají nic proti a Justin si brzy oblíbí také Petrovy dvě mladší sestry, které svou bezelstnou dětskou upřímností dokážou vždy uhodit hřebíček na hlavičku. Justinovy podivné myšlenkové pochody a nekontrolovatelné emoce dosud neměly možnost narazit o žádný mantinel, který by je usměrnil.

Citový šok zažívá dále v době, kdy se s Agnes již nevídá. Je pozván na její vernisáž, na které jsou vystavovány jeho fotky z letiště. Protože o nich nevěděl a ani nedal souhlas s jejich vystavením, je rozčílený a z akce utíká. Cítí se na konci sil, ale upřímný zájem Petrovy rodiny o jeho osobu a také vzpomínka na malého brášku jej drží na nohou. Právě tito lidé ho přijímali takového, jakým se cítil být, s jeho pochybnostmi, bludy, depresemi i s jeho imaginárním psem. Nesnažili se jej ovlivňovat, měnit a využívat jej.

Osud však Justinovi přichystal ještě poslední zkoušku v podobě progresivní meningitidy. Justin při běžeckém tréninku zkolaboval, byl převezen do nemocnice, kde strávil dlouhou dobu v kómatu. Navštěvovali ho členové jeho i Petrovy rodiny a přijela jej povzbudit také Agnes.

Justin se z nebezpečí dostal, a to, že hrozbě smrti nakonec unikl, pochopil nakonec jako znamení, že není osudem vyvolen k záhubě, ale naopak jako neuvěřitelný klikař vždy neštěstí unikne. Toto poznání vnáší do jeho života konečně klid...

JAZYK A STYL:

Kniha je psána jako dialog s osudem: dějové pasáže jsou prokládány krátkými vsuvkami, kterými osud komentuje Justinovo počínání, jako by šlo skutečně o hru na honěnou. Justin jako bezbranné zvíře kličkuje před krutou šelmou až do té doby, dokud ji hra nepřestane bavit.

VLASTNÍ NÁZOR:

Zápletky i samotný průběh Justinovy proměny a reakce jsou nevěrohodné a těžko se s nimi ztotožnit. Rodiče patnáctiletému chlapci dovolí bydlet u dívky a u kamaráda, snaží se mu pomoci, ale spíš jenom tak mimochodem. Justin si má svůj život vybojovat v souboji s osudem sám. Kniha přesto získala některá literární ocenění, např. cenu Carnegie Medal za nejlepší anglickou knihu roku 2007, a bývá přirovnávána k románu J.D.Salingera Kdo chytá v žitě. Holden je oproti Justinovi mnohem sebevědomější a ráznější. Podobá se mu však svou nezakotveností a výlučností. Holden je drzý a troufalý, Justin spíše uzavřený a trudnomyslný. Zatímco se Justin utápí ve svých depresích a fóbiích, Holden se poflakuje po městě a po hospodách. Oba ale tápou a hledají. Oba se osudu vzepřou a snaží se najít záchytný bod v podobě čistého, ryzího vztahu. Oba prožívají milostné vzplanutí i zklamání, oba nalézají onu krásnou nepošpiněnost ve svém mladším sourozenci.