Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• název originálu: Epitrepontes

Osou děje je spor dvou venkovanů o šperky nalezené spolu s pohozeným dítětem.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Dědek. Menandros. Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění v Praze roku 1964 (1. vydání). Z řeckých originálů Dyskolos. Epitrepontes. přeložil, torzo dobásnil a předmluvou opatřil Vladimír Šrámek. Celkový počet stran: 140.

O DÍLE:

• Epitrepontes = "ti, kdo se obracejí na smírčího soudce"
• většinu rukopisů Menandrových her ve středověku zničili byzantští mniši
• komedie Epitrepontes byla nalezena roku 1905 v Egyptě při stavbě kanalizace mezi "odpadem" z 3. stol. n. l.
• jde spolu s Dyskolem o jediná Menandrova díla, která se dochovala ve větším rozsahu než ve zlomcích a citátech v textech jiných autorů
• komedie Epitrepontes se poprvé v Čechách hrála roku 1946

DĚJ:

Lakomec Smikrínes kdysi prodal svoji nemanželskou dceru (Habrotonon) do otroctví a ona se stala pištkyní a hetérou. Manželskou dceru Pamfilu provdal za Charísia a manželství vzkvétalo do doby, kdy otrok Onésimos z lehkovážné žvanivosti, jíž sám lituje, vyzradil, že jeho paní tajně porodila a odložila chlapečka. Tak vyšlo najevo, že Pamfilé byla těhotná už v době sňatku, a to s neznámým mužem, který ji znásilnil během slavnosti. Charísios ji opustil a tráví dny popíjením u souseda Chairestrata, kde si vydržuje hetéru Habrotonon (nemá však náladu na intimnosti, což se později ukáže důležité). Nikdo neví, že Pamfilé a Habrotonon jsou sestry; soused Chairestratos navíc zuří, jelikož Habrotonon miluje sám, ačkoli se dosud neodhodlal vykoupit ji z otroctví.

Na scénu přicházejí dva muži ve při - pastýř nalezl odložené novorozeně a odnesl je domů, ale nechce se o ně dál starat. Přenechal je tedy uhlíři, jehož ženě dítě nedávno zemřelo. Odmítl však přidat hračky a šperky nalezené spolu s chlapečkem. Oba muži ("epitrepontes") se s žádostí o rozsudek obracejí na lakomce Smikrína. Ten rozhodne, že věci patří dítěti a že je musí dostat, až vyroste, neboť (jak argumentuje uhlíř) mohou být vodítkem k jeho společenskému stavu a původu. Když pastýř vydává předměty uhlířově rodině, z domu vyjde otrok Onesimos s pozná mezi nimi pánův prsten. Z toho vyvodí, že otcem nalezence je pravděpodobně Charísios. To znamená, že sám se dopustil stejného prohřešku, za který opustil svou ženu - měl předmanželské dítě. Otrok se ale bojí přijít pánovi na oči, neboť to byl on, kdo manželskou roztržku zavinil.

Habrotonon, jíž se svěří, vymyslí plán - ověří, jestli je dítě (a prsten) skutečně Charísiovo tím, že se vydává za jeho matku a připomene Charísiovi okolnosti. Slavnosti, kde ke znásilnění došlo, se totiž účastnila také a viděla postiženou dívku. Mladík si vzpomene jen mlhavě, že se v opilosti a ve tmě skutečně zmocnil jakési dívky. Vyčítá si, že Pamfilu odehnal a stýská se mu po ní. Ta se stále potuluje v okolí domu, poněvadž se od manžela nechce odloučit. Vzdoruje, když ji chce otec Smikrínes odvést domů, aby zeť dále už nespotřebovával její věno. Nešťastnou ženu potká Habrotonon - Pamfilé pozná prsten a dítě, hetéra si zase vzpomene, že právě tuto dívku viděla na slavnosti s roztrhaným rouchem. Tak vyjde najevo, že předmanželské děti, které oba manželé mají, jsou vlastně dítětem jediným, a to jejich společným.

Lakomec Smikrínes navíc v monologu bezděčně prozradí, že i on kdysi zplodil nemanželské dítě, ale že se holčičky zbavil (prodejem do otroctví). Podle obolu zavěšeného na krku se ukáže, že tímto dítětem je Habrotonon. Charísiovi se uleví, že se Habrotonon ani nedotkl, protože jde o sestru jeho ženy. Chairestratos se nyní konečně odhodlá oženit se s ní. (Postavy několikrát zmiňují, že Habrotonon je počestná a velkorysá, třebaže je "jen" lehká žena. Sama hetéra ukáže svoji ušlechtilost, když nezneužije Charísiovy dočasné víry, že s ní má dítě, k tomu, aby ho přiměla vykoupit ji z otroctví.) Otroku Onésimovi se dostane odpuštění, neboť neštěstí, které zavinil svojí žvanivostí a senzacechtivostí, zase s pomocí Habrotonon napravil. Sám ukazuje morální převahu nad lakomcem Smikrínem.

Tomu vyloží, že bohové se nestarají o jednotlivé činy konkrétních smrtelníků, ale že přesto ovlivňují lidské osudy tím, že každému darují určitou přirozenost. Jednáme-li proti ní, stihne nás trest. Jako kontrolní mechanismus fungují i druzí lidé, jejichž chování a zdar či nezdar můžeme srovnávat se svými - člověk je tedy druhému člověku "tak trochu bohem". Smikrínes se musí naučit svoji přirozenost (své lepší já) respektovat - a je Onésimem přinucen zaplatit výdaje všech, kdo jsou součástí příběhu, včetně Habrotonina věna a odměny pro nálezce dítěte, uhlíře i pastýře. Součástí Smikrínovy lekce pokory je i moment, kdy ho citáty z Eurípida a rychlou chápavostí předčí stará "prostá" chůva jeho dcery. Hra končí smírem mezi všemi členy rodiny a vzýváním bohyně vítězství Níké, od níž si autor slibuje vítězství v dramatické soutěži.