Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Ando Publishing v Brně roku 1996. Z anglického originálu Irish Hero Tales přeložila Renata Kamenická. Počet stran: 119. ISBN: 80-902032-6-4.

OBSAH:

Lughovo narození

Zlý démon Balor žil se svou dcerou na Křišťálových ostrovech. Každý se ho bál, měl jedno oko červené a druhé zelené. Když se na někoho podíval zeleným okem, hned zkameněl, tak na něm nosil pásku.
Jednou za ním přišel velký a mocný mág Moch. Pravil mu proroctví, že syn jeho dcery ho zabije. Balor se bál, aby se proroctví nenaplnilo, a proto zakázal všem mužům vstup na ostrovy a dceru učili pouze ženy.
Balor měl také jednu zálibu. Sbíral jedinečné a zázračné věci, zvířata, bytosti, prostě vše, co bylo nějak výjimečné. Jednou se dozvěděl o zázračné krávě, která dává nekonečně mléka a žila na Erienu u mužů z rodu De Danannských mocných čarodějů. Ti však Balorovi nechtěli krávu vydat a připravovali se na bitvu. Balor se jich obával, proto pouhou lstí za malého kluka krávu ukradl. Nejmladší z bratrů Cian, který krávu nejvíce miloval, ji chtěl pomstít. Šel hledat nejmocnější druidku, té doby Borig. Pomohla mu dostat se na Křišťálové ostrovy nepoznán.
Cian se zamiloval do Balorovy dcery Eithlin, která nikdy neviděla muže. Byla Cianem fascinována a brzy se tajně vzali, oddala je právě Borig. Cian odjel a za devět měsíců se Eithlin narodil syn Lugh. Balor z obavy chtěl vnuka zabít. Borig, která celou dobu na ostrovech zůstávala a dohlížela na ni, sebrala Balorovi vnuka přímo před ním a odnesla ho na Erienské ostrovy, kde Lugha vychovávala a učila všemu. Stal se prvním hrdinou a bojovníkem erienským.

Kovářův pes

Setanto byl synovec krále Conora na Erienu. Jednou král za ním přijel, jestli s ním nechce jet za Chulainem. Chulain byl jeden z nejlepších kovářů. Setanto si zrovna hrál s chlapci a vítězil. Tak strýci řekl, jestli by nemohl přijít, až dohrají, že půjde podle stop od povozu. Strýc s tím souhlasil a říkal si, že je stejný jako on v mládí. Když dohrál, bylo těsně před nocí. Setanto se vydal na cestu. Kolikrát šel jen podle zlámané trávy nebo větviček. Doběhl do lesa a začalo pršet, tak se šel schovat a počkal až bouřka přejde.
Zatím král byl už dávno u kováře. Ten večer toho vypil víc než jindy, než šli spát, tak kovář vypustil na noc Mundaru. Mundara je na obrovské zvíře na půl pes a na půl vlk. Kovář ho na noc vždy pouštěl, aby mu hlídal hradiště. Každého cizího Mandara roztrhal. Král však zapomněl na Setantu. Byla už půl noc, když se Setanta opět vydal na cestu ke kováři. Když byl již pod hradištěm, všiml si Mandary. Měl u sebe pouze pálku a míč. Když Mandara otevíral tlamu, tak Setanta mu střelil velikou silou do krku míč a Mandara se skácel na zem mrtev. V tu samou dobu se král vzbudil a hledal Setantu. Ten přišel ke kováři a omlouval se že, mu zabil psa. Slíbil mu, že za trest mu bude chodit tři roky hlídat hradiště.

Vědoucí losos

Na Erienu před mnoha a mnoha lety žila - ještě dřív než tam přišli De Danannští - obyčejná ryba. Jednoho dne De Danannští schovali všechno vědění světa do sedmi oříšků, aby nebylo zneužito pro zlo a chamtivost. Zasadili je u kouzelné studny, kde sídlil démon vod, aby je opatroval.
Jednoho dne je chtěla sebrat dívka Sinann. Když je chtěla utrhnout, vzal ji démon studny a nesl ji až do východní řeky. Lidé tu řeku pak pojmenovali Sinann, aby nezapomněli na dívku, která draze zaplatila za svou chamtivost.
Jak roky plynuly, stárly i oříšky. Jednoho dne byly tak veliké a těžké, až upadly. Dokutálely se do řeky, kde je snědl losos (ryba). Ten byl najednou nejmoudřejší, znal všechno a věděl, že po něm lidé půjdou.
Plynuly roky, desetiletí a ryba se všem nástrahám vyhýbala. Za tu dobu vyrostl Fin z rodu De Danannských. Šel hledat jednoho starého a moudrého starce, aby se naučil všechny legendy, ságy a všemu, co ještě neuměl. Stařec ho tedy učil a po celou dobu lovil ryby, ale každou rybu, co chytil, pustil. Až jednou, když byl Finn pryč, chytil na udici vševědoucího lososa, jenže ten byl tak silný, že musel zavolat na Finna. Ten přiběhl a pomohl mu rybu vytáhnout a zabít. Stařec ji ale chtěl ochutnat první. Finn slíbil, že neochutná, jenže když byla ryba skoro hotová, prskla na Finnův palec kus sádla a ten si jej hned dal do úst. Najednou vše věděl, znal, stal se z něj vševědoucí.
Finnegas přirozeně neměl z Finna radost, ale nic už nemohl dělat. Finn ochutnal rybu jako první. Z chlapce byl najednou nejmocnější muž v celém Erienu. A od té doby vždycky, když měl Finn starosti nebo o něčem přemýšlel, strčil si palec do úst, aby přivolal kouzlo vševědoucího lososa a náhle hned věděl.

Běžec

Když se stal Finn velitelem Fénianů, shromáždil nejlepší bojovníky v celém Erienu. Přestože všichni byli bojovníky, každý z nich měl nějaký zvláštní talent, někteří byli čarodějové, jiní siláci, někteří chytří nebo skvělí vypravěči a bardové nebo rychlí běžci.
Chránili Erien před lupiči a piráty a hlídali cesty před bandity. Zabíjeli draky žijící v jezerech a lovili divočáky, kteří hubili zvířata ze statků. Také bojovali s lidem Fir Mhor, žijícím na skrytých místech země.
Ovčák Conn hlídal stádo ovcí a jako vždy byl zasněný. Zrovna když chtěl jít nahoru do jeskyně, kde trávil většinu dne, všiml si, že se něco dole hnulo a ovce začaly být nervózní. Rychle se začal plazit dolů a při tom dával pozor, aby ho nic nevidělo. Celou tu dobu pozoroval chvějící se stromy. Najednou od nich vylezl pětihlavý obr. Conn vzal prak a kamenem ho trefil do hrudi. Obr, když ho viděl, sebral ovce a šel pryč. Conn to vypravoval doma otci, a jelikož ten byl náčelníkem, poslal pro pomoc k fénianským bojovníkům. Druhý den tam byl Coolte a ten uměl rychle běhat. Byl to nejrychlejší muž Erienu. Conn ho zavedl tam, kde ho poprvé viděl. Našli ho zrovna při odpočinku. Coolte ho vzbudil a začal mu kopím píchat do nohou u prstů. Obr nestíhal ani koukat, kde je Coolte. Pak ho uviděl utíkat k lesu. U lesa si myslel, že Coolte nemůže a on začal co nejrychleji utíkat, proběhl mezi jeho nohy. Obr nestačil zastavit a spadl z útesu do moře.
Díky své rychlosti dokázal přelstít draky a předběhnout divočáky. Pětihlavý obr se do Erienu už nikdy nevrátil. Ale neutopil se, tvor, jako je on, se utopit nemohl.

Knížka obsahuje ještě tyto příběhy: Otrok; Posvátný zvon; Hrdina