Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Strážný zvon: výbor z veršů. Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1979 (1. vydání). Z ruského originálu Демон přeložila Hana Vrbová. Ilustrovala Eva Bednářová. Celkový počet stran: 249.

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

• nejslavnější autorovo dílo
• druhý největší počin ruského romantismu
• lyrickoepický útvar; motivy nešťastné lásky, temnoty, tajuplnosti
• Lermontov na něm pracoval od 15 let, dokončeno ale až roku 1841
• děj vychází napůl z biblické a napůl z apokryfické legendy o andělovi, jenž byl sveden pokušením, zavržen Bohem a stal se z něj démon
• Lermontov legendu rozvádí, zobrazuje vnitřní svět démona a jeho pohnutky

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Hlavní myšlenkou díla není konflikt dobra a zla, protože démon nechce být zlý, chce se změnit. Spíše se jedná o konflikt rozumu a citu. Démon není dostatečně silný, aby se vydal na cestu dobra.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Démon - anděl, který je vypovězen z nebe, bezcílně bloudí světem, dělá ostatním lidem jen zlo, je ze všeho unavený, nic jej netěší ani nebaví
Tamara - něžná, zbožná; pochází z lepší rodiny

DĚJOVÁ LINIE:

Na začátku autor popisuje nádhernou kavkazskou přírodu (velmi lyrické pasáže):

V hlubině Kazbek sněžným srázem,
zablýskal jako diamant
a pod ním jako jícen lačný,
jak dračí sluj se přikryt mračny
se klikatil Darjal jako had.

Lermontov také vedle napůl apokryfního námětu do díla zasazuje nadpřirozené bytosti (jako obři ponuří).

To rozjásané bakchanále
přírody v srdci Démona
cit nevzbudilo, žila stále
v něm závist, pýcha neskromná
a chladná a vším, co tu viděl,
pohrdal a vše nenáviděl.

Na kapitoly popisující Démona a přírodu navazují ty, které seznamují čtenáře s Tamarou. Ta se má vdávat za svého milého. Když Démon poprvé spatří Tamaru, je jí okouzlen:

A démon shlédl na Tamaru
a záchvěv podivného žáru
proběhl jeho pažemi,
sklepení pusté duše zprahlé
mu naplnil zvuk blažený,
cítil, že v lásku věří náhle
a že v chám krásy vstoupit smí.

Mezitím na svatbu míří Tamařin ženich, ale ve spěchu se zapomene pomodlit u jedné kapličky a v důsledku tohoto nešťastného znamení jej přepadnou zbojníci. Bojuje s nimi srdnatě, avšak je raněn a než dojede na svatbu, tak v sedle koně umírá.

A od těch dob, co kaple stojí,
ať poutník na hody či k boji
krutému spěchá zdaleka,
k modlitbě k ní pokleká
a vroucně prosí o ochranu
před mečem lstivých musulmanů.
Ženich však - ve snách už u Tamary -
zapomněl na obyčej starý.
...
Vtom před ním vyvstali dva muži
a výstřel zaburácen strží.
Kníže však nebojí se lapků,
do čela naráží si čapku
a tasí šavli tureckou.
Letí jak orel, mává bičem,
rozhodnut neustoupit v ničem.
A zas hřmí výstřel soutěskou.
Bolestný výkřik, smrtný sten.
Echo se tříští na útesu.
Pak trval boj už chvíli jen.
Gruzíni rozprchli se v děsu.
...
Kdo je ten jezdec? Nevíte?
Nevěsto, ženich nechal tě
čekat a marně těšit se.
Na svatbu přijel. Splnil svatě
svůj slib a slovo šlechtice.
Už nikdy však, ach jaké hoře,
nevsedne na bujného oře.

Tamara se velmi souží a v tom přichází Démon, jenž ji začne tajuplným hlasem svádět:

Slzy ji kanou z hustých řas,
ňadra se dmou a těžce dýchá.
Vtom zdá se jí, že z tmy k ní zticha
promlouvá čarokrásný hlas:
"Neplač, mé dítě, ztiš se, ztiš,
mrtvého slzou nevzkřísíš,
spíš vypláčeš si slzy v hoři,
svou krásu v slzách zhubíš spíš,
tvůj dívčí ruměnec v nich shoří.

Tamara odmítá všechny další ženichy a odjíždí do kláštera, protože si myslí, že tam bude mít klid, ale mýlí se. Démon ji neustále pronásleduje a nedá jí spát:

Však pod hedvábím s výšivkami
i v řeholnickém rubáši
hříšné sny stejně srdce mámí
a nejednou ji poplaší.
Za svitu svíček při modlitbě
i před oltářem při písni
nábožné slyšela, jak libě
ten svůdný hlas zas v přítmí zní.

Tamara nemá stání, tajuplný hlas ji láká a ona mu pomalu podléhá. Jednoho večera se ji odhodlá Démon navštívit, protože si myslí, že jej láska k Tamaře vysvobodí z věčného prokletí.

A Démon vchází. Nese plaše
na dlani srdce v důvěře,
že v lásce nalezne lék na vše,
že nový svět mu otevře.

Démon touží po lásce, chce se polepšit a zapřisáhne se, že jestli ho bude Tamara milovat, zahrne ji vším:

Nesmrtelnost mě netěší,
je pro mě kletbou nejtěžší.
Závidím lidem. Žijí krátce,
mohou však z lásky radovat se.
...
Moc, věčnost, která nemá břehy,
vše nicotné je, bez tvé něhy.
...
Smířím se s nebem, modlit k Pánu
se ve dne v noci nepřestanu.

Démon Tamaru nahlodá, a ta mu začne věřit. Políbí ji, ale bezmocná Tamara umírá. Démon ztrácí veškeré naděje a dává se opět na beznadějnou cestu zla.

Polibky jako odvar blínu
otrávily krev Tamařinu,
půlnoční ticho v klínu stínů
rozjitřil výkřik na vteřinu
a všechno, všechno bylo v něm.
Láska i prosba úpěnlivá,
jásot, v němž výčitka se skrývá,
pláč pro mládí, úlevný sten
i rozloučení s životem.