Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1983 (3. vydání tamtéž). Z ruského originálu Герой нашего времени přeložili Zdenka Bergrová a Boleslav Ilek. Ilustroval Fjodor D. Konstantinov. Počet stran: 178.

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Jedno z vrcholných děl ruského romantismu. Celý děj se odehrává v asijské části Ruska a na Kavkaze (autor sám zde byl carem dvakrát vyhnán).
Základní myšlenkou je zobrazení takzvaného "zbytečného člověka".
Dílo je rozděleno na pět částí - první dvě vypráví vypravěč (autor), zbylé tři jsou výňatky z Pečorinova deníku. Zajímavé je zvláště to, které úseky autor do knihy zařadil. Jedná se o sled událostí, zážitků, které navíc neřadí chronologicky.

HLAVNÍ POSTAVY:

Pečorin - pohledný, bohatý a inteligentní mladý voják; svých vlastností (kladných i záporných) si je plně vědom a sebevědomě i chladnokrevně jich využívá; sám sebe považuje za zvláštního člověka, jakéhosi vyděděnce společnosti; ke všem se chová odměřeně a veškeré věci a lidé jej časem omrzí; zdařile dokáže manipulovat své okolí
Bela - dcera náčelníka čerkeského kmene, pohledná
Maxim Maximyč - postarší vysloužilý důstojník, zkušený; v prvních dvou částech se majoritně podílí na vyprávění
komtesa Mery - pohledná, citlivá mladá dáma, jež nedokáže skrývat své emoce; jednoduše by se dala srovnat s Puškinovou Taťánou
Kruševskij - zprvu vystupuje jako Pečorinův přítel, zamiluje se do komtesy, a jelikož s ní flirtuje i Pečorin, začne ho nesnášet; ze začátku působí jako kladná postava, jeho následná proměna však jeho povahové rysy úplně degraduje

DĚJOVÁ LINIE:

První část (Bela)
Příběh vypráví cestovatel po Kavkaze (autor), jenž je nucen přenocovat kvůli bouři v chatě spolu s Maximem Maximyčem, který mu vypráví příběh o Pečorinovi. Oba spolu sloužili v armádě. Děj se začíná zaplétat na svatbě Azamata (syn náčelníka čečenského kmene), kterému padne do oka syn tajemného Kazbiče. Azamat chce koně za každou cenu, a tak se domluví s Pečorinem, že ho vymění za svou pohlednou sestru Belu. Pečorin nabídku přijímá a lstí koně opravdu získá.
Bela Pečorina zprvu odmítá, avšak pak přiznává, že se jí líbil už delší dobu a žijí spolu šťastně. Ne dlouho! Pečorinova povaha zaručí, že mu Bela zevšední a přestane jej zajímat. Kazbič, jenž se chce pomstít za svého koně, Belu unese a zabíjí, když je Pečorin na lovu.

Druhá část (Maxim Maximyč)
Vypravěč se opět setkává s Maximem Maximyčem v jednom hostinci. Do něj dorazí také Pečorin, o němž mu doposud Maximyč pouze vyprávěl. Prahne po setkání, avšak Pečorin, překypující bohatstvím a pohrdáním, ho přijme velmi chladně a hned následně odjíždí. Maximyč je zklamán a nazloben jednáním svého "přítele" a ze zlosti dává autorovi Pečorinův deník.

Deník I. část (Tamaň)
Pečorin zde vypravuje příběh z tajemné vesnice o zvláštní dívce a slepém chlapci, kteří dost pravděpodobně něco pašovali se záhadným lodníkem.

Deník II. část (Komtesa Mery)
Nejdelší část knihy popisuje události z lázeňského města, kde se Pečorin setkává s přítelem z pluku - romantickým a sympatickým Grušnickým. Oba poznávají kněžnu Ligovskou a její pohlednou komtesu Mery. Mezitím se Pečorin po delší době potkává Věru - ženu, která ho bezmezně miluje a obětovala by pro něj i život. Rozšafný Pečorin však drze flirtuje s komtesou, která se do něj postupem času vášnivě zamiluje. Avšak o ruku mladé dívky se uchází i Grušnickij. Vzájemné soupeření přerůstá v nenávist a vrcholí neférovým soubojem, při němž Grušnickij umírá. Pečorin odmítá lásku Mary i Věry a znuděně odjíždí dál.

Deník III. část (Fatalista)
Zvláštní příběh z vojenského prostředí pojednávající o osudu a předurčení smrti.

JAZYK:

V díle se objevuje poměrně hodně slov typických pro daný region (různá pojmenování částí oblečení, zbraní, atd.), autor také občas používá francouzské výpovědi.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Samotné události vykreslují postavu "zbytečného člověka", jenž nikam nesměřuje, nic jej nezajímá a všemi a vším pohrdá. Autor také poukazuje na Pečorinovu bezcharakternost a celkový výsměch životu.

UKÁZKY Z KNIHY:

Za časného mládí, od chvíle, kdy se příbuzní přestali o mne starat, začal jsem divoce užívat všech rozkoší, které je možno získat za peníze, a to se rozumí, rozkoše se mi brzy zprotivily. Pak jsem se dostal do vznešené společnosti a společnost se mi také brzy znechutila. Zamiloval jsem se často do krasavic velkého světa a byl jsem milován, ale jejich láska jen dráždila mou fantazii a samolibost, a srdce zůstalo prázdné. Začal jsem číst, studovat, věda se mi také zprotivila. Viděl jsem, že ani sláva, ani štěstí na tom vůbec nezávisí, protože nejšťastnější lidé jsou nevědomci a sláva je nahodilá, a když jí chce někdo dosáhnout, stačí, aby byl obratný. Tu mě přepadla nuda.

***

V raném dětství jsem byl snílkem. Rád jsem laskal střídavě hned chmurné, hned duhové obrazy, které mi kreslila má neklidná a dychtivá fantazie. Ale co mi z toho zbylo? Jen únava jako po noční bitvě s přízrakem a zmatená vzpomínka, plná touhy. V tom marném boji jsem vyčerpal žár své duše i vytrvalost, nutnou pro skutečný život. Vstoupil jsem do života, který jsem v myšlenkách už prožil, a zachvátil mě odpor a nuda jako toho, kdo čte špatnou nápodobou dávno známé knihy...