Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Orbis v Praze roku 1963 (1. vydání tamtéž). Z ruského originálu Маскарад přeložil Emanuel Frynta. Doslov napsal Leoš Suchařípa. Počet stran: 150.

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Drama ve verších o čtyřech dějstvích popisuje petrohradskou společnost 19. století. Hlavní myšlenkou díla je kritika tehdejší aristokracie, pokrytectví lidí, kteří využívají situace pro svůj prospěch. Celá společnost je jeden velký klam a jsou v ní lidé, kteří si nasazují masky neupřímnosti (odtud název díla).

Hra nebyla za autorova života nikdy uvedena, protože ji neschválila cenzura. Lermontov totiž vedle námětů lásky, žárlivosti a msty věrně zobrazil i tehdejší poděkabristickou společnost spolu s jejími tendencemi a směřování k individualismu a novátorství.

DĚJOVÁ LINIE:

Jevgenij Alexandrovič Arbenin je bohatý muž, bývalý hazardní hráč znuděný životem, který na své cestě k bohatství a úspěchu využil svou bezohlednost, chytrost i dravost a který se na radu svých přátel oženil s mladou a krásnou Ninou. Jde o klasický prototyp romantického hrdiny - na jedné straně citově vyprahlého a na straně druhé plného nejrůznějších běsů, stínů a vášní, které se ale sňatkem s Ninou uklidnily.

Arbenin jednoho dne vyhrál v kartách velký balík, i když přitom porušil přísahu, že hrát už nikdy nebude. Vypomohl tak po finanční stránce i knížeti Zvjozdičovi (který při partičce přišel o hodně peněz a za výpomoc je Arbeninovi velmi zavázán) a jel rovnou na ples za svou ženou, aby se rozptýlil. To se mu ale nedaří. Všichni si ve společnosti všímají pouze pohledného mladého Zvjozdiče, jenž touží po nějakém dobrodružství. K tomu opravdu dojde! Přistoupí k němu žena s maskou a vyzná se mu ze svých vřelých citů (není to pravda, pouze intrikuje) a daruje mu jako důkaz náramek, který během večera našla na plese.

Zvjozdič se snaží vypátrat neznámou ženu a vyptává se lidí, zdali nepoznávají darovaný šperk. Zeptá se rovněž Arbenina, jenž v něm pozná náramek své ženy (ta jej nedopatřením na plese ztratila). Arbenin svou ženu velmi miluje, nicméně je rovněž příliš prudký a nepříčetně vznětlivý, a proto ji začne podezřívat, že má románek s knížetem.

Druhého dne odjíždí Nina koupit podobný náramek, ale kvůli špatné kvalitě nakonec nic nekoupí. Zajede na návštěvu k mladé vdově baronese Štralové, kde se setkává s knížetem Zvjozdičem. Vypráví mu celý příběh, ale Zvjozdič ho pochopí jako záminku k tomu, aby se neznámá dívka představila. Jednoduše považuje Ninu za dívku s maskou, jež jej obdařila šperkem a vzplane k ní vroucím citem. Nina ve zmatku odjíždí a kníže vypráví zamotaný příběh i baronese. Avšak to právě ona je neznámou dívkou, která vyznala knížeti své city za rouškou masky, poněvadž by jí to soudobá společnost jinak nedovolila.

Kníže píše Nině zamilovaný dopis, nicméně ten se dostane do rukou jejího muže, jemuž se tak jeho podezření potvrdí a rozhodne se pomstít. O románku mezi Ninou a Zvjozdičem si v Petrohradě kvůli intrikářským pověrám šeptá už kdekdo.

Baronesu Štralovou ovšem hryže svědomí a pokouší se Arbeninovi všechno upřímně vysvětlit. Jenže ten umíněně její slova nebere vážně. Baronesa se bojí o život knížete, ale Arbenin nemá v plánu se se Zvjozdičem bít, chce ho přede všemi zostudit.
Kníže se poté rozhodne odejít na Kavkaz, ale dříve než odjede, dlouze si povídá s Ninou na veřejném bálu. Vše zpovzdálí sleduje Arbenin a rozhodne se svou ženu ze žárlivosti zabít.

Nina (myslí si, že manžela už to "trapné" podezřívání přešlo), rozehřátá tancem, požádá svého muže, aby jí přinesl zmrzlinu. Arbenin tak ochotně učiní, ale posype ji jedem. Nina ještě té noci v mukách umírá...

Na pohřbu Arbenin potkává muže, jenž mu tehdy na osudném plese pod maskou neznámého člověka předpověděl, že ho čeká neštěstí. Onen muž je jeho známý, jehož naposledy obehrál v kartách o velké peníze. Obviní ho ze smrti Niny a společně s knížetem a baronesou mu všechno popravdě vysvětlí. Až teď konečně vše pochopí i Arbenin a ze všeho se zblázní.

POZNÁMKA:

Kníže Arbenin není jednoznačná postava. Přes svou silně zápornou roli v dramatu totiž nikdy nepůsobí pouze jako člověk, který uctívá zlo. Je to také člověk niterně osamělý, jemuž nakonec zbude jen pocit, že se kromě sebe samotného nemůže opřít o nic a o nikoho. Pro jeho činy lze těžko najít omluvu, ale přesto se nelze zbavit pocitu, že i on je svým způsobem člověkem trpícím.

Je zvláštní pozorovat, jak Arbenin, jenž dokázal díky Nině svoji prudkost ukrotit, po "odhalení nevěry" opět probouzí všechny běsy svého nitra, jež se zdály nadobro utišeny.