Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Československý spisovatel, Praha, 1992, 217 stran

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Česká republika, 1968-1989

HLAVNÍ POSTAVY:

Kvido - neohrabaný, tlustý, nadprůměrně inteligentní kluk, který už jako malý chlapec svými chytrými řečmi každého šokuje, jeho záliba je jazyk a psaní; uměl číst a psát dávno před nástupem do školy, zamilovaný do Jarušky
Jaruška - nejlepší kamarádka a později dívka a žena Kvida; v pubertě se ohlíží o přitažlivějších klucích, než je Kvido, ale nechá se Kvidem "sbalit", když mu zemře dědeček a ona ho lituje; je na všechno alergická (pyly, fixy, léky...)
Kvidův otec - inteligentní člověk, pochází z chudých poměrů, vystudovaný ekonom, má státnice z angličtiny a z němčiny a červený diplom, za žádnou cenu by nevstoupil do komunistické strany, zblázní se z režimu, rád pracuje se dřevem; neprůbojný, podmanivý, nerad vyvolává a řeší konflikty, na malou chvíli se promění ve "světáka"
Kvidova matka - právnička, herečka, ochotná a milující, bojí se psů, protože ji jeden napadl, když byla těhotná

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Paco - Kvidův bratr, průměrný ve škole, spí pod širákem a chová se jako kovboj
Ing. Zvára - nejlepší kamarád Kvidova otce; není tak dobrý jako Kvidův otec, Kvidův otec mu psal na škole seminární práce, je jeho nadřízeným, vstoupil do komunistické strany
babička Líba - matka Kvidova otce, posedlá svým zdravím, vášnivá cestovatelka, nekupuje maso, ale vaří levnější jídla, aby ušetřila na cestování, z cest nosí domů nejstrašnější dárky a vždy posílá černobílou pohlednici s veršem o cestě
dědeček Josef - otec Kvidova otce
babička Věra - matka Kvidovy matky
dědeček Jiří - otec Kvidovy matky
Zita - gynekoložka, rodinná přítelkyně, za totality musela pracovat v kině
Šperk - komunista, který měl v době totality velkou moc
Pavel Kohout - spisovatel a disident
Mirjana - Chorvatka

OBSAH:

Kvido se narodil na jevišti, hrála se hra Čekání na Godota. Rodina se po příchodu Rusů v roce 1968 přestěhuje z Prahy do Sázavy. Nemají byt, proto žijí jako ve skleníku na prosklené terase jednoho domu. V zimě málem umrznou. Nemohou dostat byt, protože Kvidův otec není v komunistické straně ani se nijak veřejně neangažuje. Kvido spolu s kamarádkou Jaruškou recitují také básničky. Jako malý si neuvědomuje, že recituje prokomunistické básně. Komunistovi Šperkovi se líbí, že je o Kvidovi slyšet, proto slíbí Kvidově otci bydlení, když vstoupí na VUML a začne hrát závodně fotbal. I když je Kvidův otec nesportovní a nešikovný, trénuje a hraje. Získá krásný dům, ale musí si k němu koupit i psa - německého ovčáka, který dostane jméno Něha. Kvidově matce se narodil chlapec Paco. Do Sázavy se přistěhovala i babička Líba - paranoidně se bála, že by v Praze ze špatného prostředí onemocněla. Kvidovi rodiče se chovají "vzorně" - např. vyvěšují vlaječky, proto Kvidův otec postupuje v zaměstnání. Je schopnější než všichni ostatní, ale přesto jsou nad ním lidé, kteří nedosahují jeho kvalit. Tito lidé vstoupili do komunistické strany, např. nadřízený ing. Zvára. Kvidův otec podnikne několik cest na západ, kde se užívá luxusu a toho, že si ho konečně lidé váží za jeho kvality, a proto mu razantně stoupne sebevědomí. Navštíví Londýn, Japonsko i Balkán. Do Čech přijela na služební cestu Mirjana z chorvatské Puly. Kvidovi rodiče ji ubytovali u sebe, neboť hotely v Čechách byly pod úrovní. Na chvíli se stane milenkou Kvidova otce.
Kvidovi rodiče potkají náhodou přítele a spisovatele Pavla Kohouta (odpůrce režimu) a přijmou jeho pozvání na návštěvu. Pavel Kohout je ale na černé listině komunistů. Komunisté přistihnou Kvidovi rodiče u něj na návštěvě a Kvidův otec přijde o práci. Přijme místo vrátného. Sklátí ho obrovská deprese, paranoia a melancholie. Je vážně nemocný, nic ho netěší, ze všeho má hysterický strach. Celé dny tráví ve sklepě a pracuje se dřevem.
Kvido studuje ekonomii, ale nebaví ho, miluje psaní. Nechá školy a začne dělat vrátného, aby měl dost času na čtení a psaní svých povídek. Kvidovým rodičům se rozpadne sen o úspěšném synovi a Kvidův otec upadne do ještě větší deprese. Vyrobí si ze dřeva rakev. Kvidova matka ho chce rozveselit, nejdříve domluví Kvidovu otci psychologa, ale ten mu nepomůže, protože se ho Kvidův otec bojí. Matka prosí Kvida o dítě. Věří, že si malé dítě získá všechny, i Kvidova otce. Kvido chodí s Jaruškou a rozhodnou se, že budou mít dítě, aby pomohli. Jaruška porodí holčičku Aničku. Kvidův otec jí sice vyrobí pár dřevěných hraček, ale jeho psychická nemoc přetrvává. Kvido píše román o svém životě i o životě otce a ostatních členů rodiny. Román ale nemůže být vydán, protože je v něm příliš mnoho kritiky politiky a málo agitace. V roce 1989 se všechno mění. Kvidův otec se dostává do normálu - získá zase slušné místo, které odpovídá jeho schopnostem a vzdělání. Komunista Šperk se neúspěšně pokusí o sebevraždu. Chorvatsko je ohroženo srbskými nacionalisty, Kvidova matka poskytuje Mirjaně azyl, přestože ví, že byla milenkou manžela. Kvido vydá román o životě za socialismu pod názvem Báječná léta pod psa.

ZNAKY:

• román
• autobiografické prvky
• melancholická groteska
• neřeší problémy, ale podává obraz o životě mezi léty 1968 a 1989 - politika, sociální situace, mezilidské vztahy, lidská psychika
• ironie, humor

CITÁT Z KNIHY:

"Víte, že zrovna O'Neill si vymínil, že jeho autobiografické drama nesmí vyjít dříve než čtvrt století po jeho smrti?" smál se redaktor, když mu Kvido pověděl o matčině dopisu. "Už v době, kdy si tuhle podmínku kladl, nikdo z jeho rodiny dávno nežil! Váš problém je, že to chcete vydat ještě v čase, kdy žijou úplně všichni."
"Babička má údajně rakovinu a otec už si dělá rakev," řekl suše Kvido. "Vypadá to nadějně."
"Ironie bude vaše parketa," smál se redaktor. "Pořád vám to říkám."
"Možná," řekl Kvido. "Můj problém nicméně je, že to chci vůbec vydat. V téhle době, a ještě ke všemu u vás."
"A přece," řekl redaktor, "co jiného mohou přemýšliví lidé a humanisté dělat, než zápasit o vhodná slova?"
"Nezápasit," řekl Kvido.

MYŠLENKA DÍLA:

Viewegh chtěl napsat o době svého dospívání, pravdivě, ale s nadhledem. Myslím, že žádné nové myšlenky nevymýšlí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Místy je to pesimistické a bezútěšné. Bylo to ale velmi vtipné a líbilo se mi to.