Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Malý Kvido se měl narodit mamince začátkem srpna, ale matku překvapil vlčák, kterého se velice bála. Tím se stalo, že se Kvido narodil předčasně během divadelního přestavení, kde dosud matka hrála.

Už ve čtyřech letech uměl Kvido celou abecedu. Pak se celá rodina přestěhovala z Prahy do Sázavy a Kvido tak zmeškal začátek školní docházky, musel proto nastoupit do školky. Nenastěhovali se do vysněné vily, ale do zasklené zahradní terasy, kde prožili celý podzim i zimu. Podmínky tam nebyly dobré, byla tam hrozná zima.

Následující podzim Kvidova maminka čekala další dítě. Kvido už chodil do 1. třídy, když onemocněl. Jakmile doktor zjistil, v jakých bydlí podmínkách, vzal je do nemocnice - i maminku. Pak se narodil Kvidův bratr Paco.

V té době se konečně podařilo Kvidovi otci sehnat podnikový byt. Musel ale ředitelovi Šperkovi slíbit, že se bude politicky angažovat a že si od něj musí vzít štěně vlčáka za 3 tisíce korun. Šperkova manželka si vybrala Kvida za recitátora budovatelské básně na schůzích. Otec se chtěl také nějak zapojit, chtěl začít hrát alespoň fotbal, ale nešlo mu to. Nakonec Šperk rozhodl, že už se dost angažuje a že ho pošle do Anglie na konferenci. Pak byl vyslán do skláren v Jugoslávii, kam jeli autem (Kvidův otec byla špatný řidič). Jednání nebylo dokončeno, a tak přiletěla jugoslávská delegace do Čech - 2 muži a jedna žena. Ta se jmenovala Mirjana. Kvidův otec ji vzal k nim do rodiny a dvořil se jí.

Pak už byl Kvido v osmé třídě, líbila se mu spolužačka Jaruška, s níž přednášel básničky v 1. třídě. Kvido začal psát povídky, první se jmenovala Samoobsluha krutost. V té době skončila pracovní kariéra Kvidova otce, nastoupil na vrátnici. Když přišel domů, většinou se rovnou odebral do sklepní dílny. Zahrada i dům postupně chátraly.

Otec začal trpět tím, že měl dojem, že je sledován. Mluvil jedině šeptem. Kvidovi se blížila maturita a stále chodil s Jaruškou. Pak začal Kvido studovat v Praze ekonomii a stále psal povídky. Najednou se Kvido rozhodl, že nechá studia, nastoupí na pozici vrátného a bude stále psát povídky. Otec to velice těžko nesl. Už nevycházel z dílny skoro vůbec. Stále něco vyráběl a matka zjistila, že si dělá rakev.

Kvidova matka celou zimu přemýšlela, jak svého muže rozptýlit, aby se přestal připravovat na smrt. Pak na to přišla, rozptýlí ho dítě, které bude mít Kvido s Jaruškou. V květnu byla svatba. Narodila se holčička Anička, ale otcův stav se moc nezlepšil. Nečekaně ho přivedla k životu sovětská perestrojka. Trávil čas sledováním zpravodajské relace Vremja, zejména Gorbačových projevů.

Od ledna roku 1990 pracuje Kvidův otec na ministerstvu zahraničního obchodu. Krátce nato byl pozitivně lustrován a propuštěn a otcovi se nemoc zase vrátila.

Kvido konečně dokončil svůj román a odevzdal rukopis nakladateli. Jmenoval se Báječná léta pod psa.

CITÁT Z KNIHY:

Dveře se před ním najednou automaticky otevíraly. Pokud na to nebyly zařízeny, otevřel mu je občas někdo jiný: hotelový vrátný, liftboy, k tomu určený zaměstnanec. Telefonní automat fungoval. Když jeho anglický kolega zdvihl jednoho odpoledne na Kensington Road ruku, taxík ihned zastavil. Policisté se usmívali. Řidiči luxusních limuzín mu dávali na přechodech přednost. Toalety voněly. Pero na poště, které až dosud nikdo neukradl, nespouštělo. Lidé mu vesele nabízeli noviny, lístky na dostihy, vstup do církve a do armády, pětibarevnou zmrzlinu, domy na prodej, masáže, boty a cestu na Filipíny. Ženy v Soho mu vlídně nabízely svou lásku. Věci, na kterých stál, seděl, psal a ležel, zářily čistotou, neviklaly a se (natož aby byly pokálené od andulek). Šampón, který si koupil, mu nevytekl do aktovky. Když si s ním dvakrát umyl vlasy, zbavil se lupů, které se mu sypaly z hlavy celých třicet let. Poprvé v životě tak mohl jít bez ostychu k holiči, který ho poprvé v životě ostříhal tak, že účes odpovídal tvaru jeho obličeje. Připadal si rázem hezčí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha mě zaujala tím, jak zajímavě byla napsaná - podle mne velice čtivě a zároveň vtipně.