Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Šlechtic Quijano velmi rád četl knihy o dobrodružstvích rytířů. Příběhy se mu tak líbili, že se chtěl stát potulným rytířem. Jednoho dne si usmyslel, že se jím stane. Vymyslí si pro sebe jméno don Quijote de la Mancha, svého koně pojmenuje Rocinante. Vezme si starou zbroj, vyrobí si helmici a vydá se do světa za dobrodružstvím.
Dojede do jedné hospody, kterou považuje za hrad a hospodského za kastelána. Aby se ho hospodský zbavil, pasuje ho na rytíře a řekne mu, že potulný rytíř by měl mít s sebou peníze a několik čistých košil.
Don Quijote se ve špatném stavu vrací domů a je považován za nemocného. Farář a holič už před ním o rytířství nemluví a dají dokonce zazdít jeho knihovnu. Na další výpravu už ho nechtějí pustit, ale on uteče, vezme s sebou svého souseda Sancha Panzu a udělá si z něj zbrojnoše a sluhu. Spolu prožívají všelijaká dobrodružství, například boj s ovcemi (které považoval za vojsko), boj s větrnými mlýny, ...
Každý potulný rytíř má svou láskou, tedy i don Quijote - je jí žena z jejich vesnice Aldonza Lorenzová, kterou pojmenuje Dulcinea z Tobosa. Tvrdí o ní, že je nejkrásnější žena na světě a že všechna ta dobrodružství prožívá pro ni, aby byl slavný a aby ho milovala.
Don Quijote pošle Sanchu za Dulcineou, aby jí řekl, že to všechno prožívá pro ni. Sancho cestou potká faráře a všechno mu řekne. Farář se rozhodne, že musí Quijota dostat ihned domů. Cestou za Quijotem potkají dívku Dorotheu, přestrojí ji za princeznu, které sebral obr království. Quijote jim uvěří a vydává se s nimi na cestu. Dojedou do hostince a tam Quijota dají do klece a odvezou domů.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

don Quijote - naivní, lehkomyslný, hodný, není moc zdatný, chudý, poblázněný, upřímný
Sancho Panza - důvěřivý, naivní, trpělivý, upřímný

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autor chtěl tímto dílem říci, že někteří lidé si danou věc stále představují a pak nerozeznají, zda jde o skutečnost nebo jen představu.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Kniha je psána prózou. Objevuje se zde často přímá řeč.

CITÁT Z KNIHY:

"Všichni tito rytíři a řada jiných, o kterých bych mohl vyprávět, pane faráři, byli rytíři potulnými a světlem a ozdobou rytířstva. Jich nebo takových by bylo potřebí k mému plánu a s těmi by Jeho Veličenstvo zvítězilo, ušetřilo mnoho peněz a Turci by ostrouhali kolečka. Já však zůstanu ve své komoře, vždyť pro mne žádný kaplan nepřišel; jestliže však Jupiter nesešle déšť, jak řekl holič, jsem tu ještě já a déšť dám, jakmile se mi zachce; to říkám proto, aby pan Břitvička věděl, že jsem pochopil jeho povídku."
"Vskutku, pane done Quijote," pravil holič, "Bůh je mým svědkem, že jsem neměl v úmyslu vás urazit, a nesmíte se tedy zlobit."
"Vím sám nejlépe, kdy se mám urazit," odpověděl don Quijote.