Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství L. Marek v Brně roku 1999 (1. vydání). Ze španělského originálu San Manuel Bueno, mártir přeložila Martina Slavinská. Předmluvu napsal Michael Hauser. Počet stran: 79. ISBN: 80-86263-01-0.

O DÍLE:

Krátká novela španělského klasika je hagiografií smyšleného světce (o němž však autor říká, že pevně věří v jeho skutečnou existenci, třebaže si ho sám vysnil). Hlavní hrdina nevěří v boha, což mu však nebrání, aby se pro své farníky stal vzorem křesťanské lásky.

OBSAH:

Novela je stylizována jako vyprávění Manuelovy duchovní dcery, poměrně vzdělané venkovanky Ángely. Ta se jako stařenka rozhodne vylíčit hrdinův životní příběh, aby přispěla k jeho chystanému svatořečení.

Vypráví, že kněz Manuel navzdory výjimečnému nadání odmítl postup v církevní hierarchii. Učinil to, aby se mohl starat jednak o děti své ovdovělé sestry, jednak o obyvatele v milované vesničce ležící mezi horou a jezerem. (O tomto jezeře se říká, že na dně leží zatopené město, jehož zvony lze zaslechnout o Svatojánské noci. Jde o leitmotiv díla.)

Manuel tedy působí jako venkovský farář a jeho hlavní životní snahou je podporovat lidi ve víře v posmrtný život, a tím jim umožňovat radost či alespoň klid. Tato útěcha zůstává jemu samotnému, ateistovi, odepřena. Mladým lidem hraje při tanci na harmoniku, dětského pasáčka v mrazivém dni zastoupí při shánění stáda, pohřbí sebevraha, neboť tvrdí, že se nešťastník v poslední chvíli jistě obrátil zpět k víře, smiřuje rozvaděné rodiny. Lidé mu lásku oplácejí láskou a přesvědčením, že je svatý. Manuel se však musí neustále zaměstnávat, aby nepropadal chmurným myšlenkám.

Když se patnáctiletá Ángela vrátí z katedrální školy, kde se dosud vzdělávala, stane se Manuelovou učednicí, duchovní přítelkyní a do jisté míry i jeho opatrovatelkou. Teprve když však přicestuje z Ameriky Ángelin bratr Lazaro, světák, socialista a antiklerikál, dívka pochopí pravdu o knězově ateismu. Světec si nakonec získá také Lazara během dlouhých procházek po břehu jezera (jehož víry lákají nešťastného světce k sebevraždě). Nepřesvědčuje mladíka o pravdě náboženství, v niž sám nevěří: podaří se mu však získat pro sebe Lazara jakožto člověka, ne jako ovečku. Ten tedy přijímá krev a tělo Páně z knězových rukou a k nesmírné potěše vesničanů. (Původně Lazaro ztělesňuje odpor k tradici, církvi, rodině, vesnici.)

Nakonec don Manuel umírá v pověsti svatosti. Lazaro se po čase utrápí a Ángela ve stáří sepisuje svou hagiografii. Jako jediná z ústřední trojice zůstává křesťankou a doufá, že ač kněz a bratr "věřili ve svou nevíru", ve skutečnosti byli věřící, aniž o tom věděli. Manuelovo chování nám k tomu však nedává žádné vodítko; navzdory očekávání vypravěčky totiž v proslovu před smrtí nedodá: "Kdo ví?" (tj. kdo ví, zda nás po smrti nečeká další život?). Naopak se se sourozenci rozloučí slovy: "S bohem, už se nikdy neuvidíme."

Kromě jezera, v němž jsou podle legendy pohřbeny zvony, má novela ještě jeden leitmotiv v podobě biblické věty: "Otče, proč jsi mě opustil?"
V Novém zákoně ji vykřikne umírající Ježíš, v Unamunově díle ji opakuje místní blázen. Dalším významným motivem je Manuelův "nadpozemský hlas". Novela je silně vlastenecká, svázaná se Španělskem a jeho lidem.

CITÁT:

"Lazaro, viděl jsi už někdy větší záhadu, než že sníh padá do jezera a utopí se v něm, zatímco svou pokrývkou zahaluje horu?"