Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O DÍLE:

Povídky vyšly postupně ve třech sešitech mezi lety 1963-1968. Poté vyšlo shrnutí všech tří sešitů v jednom svazku - Směšné lásky (z tohoto souboru byly vyřazeny 3 povídky).

Obsahuje tyto povídky:
Nikdo se nebude smát
Zlaté jablko věčné touhy
Falešný autostop
Symposion
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
Doktor Havel po dvaceti letech
Eduard a Bůh

Podle Směšných lásek vznikly také dva filmy: Nikdo se nebude smát (1965, režie Hynek Bočan) a Já, truchlivý Bůh (1969, režie Antonín Kachlík, scénář Milan Kundera).

OBSAH POVÍDEK:

Nikdo se nebude smát
Hlavní postavou je muž, který přednáší na vysoké škole o výtvarném umění (výtvarný teoretik). Jednoho dne mu napíše dopis pan Záturecký, jenž ho žádá o napsání recenze na jeho stať, aby mohla vyjít v časopise Výtvarná myšlenka. Píše mu, že on je posledním člověkem, který o tom může rozhodnout. Lektor nechce napsat recenzi. Pan Záturecký přijede do Prahy a vydá se za lektorem na fakultu. Lektor se před ním nechává zapírat svou sekretářkou, přesune si dokonce přednášky na jiné dny. Pan Záturecký si zjistí lektorovu adresu (přechodného) bydliště v Praze. Když přijde k němu domů, otevře mu Klára, lektorova přítelkyně. Když pan Záturecký konečně jednou potká lektora, neví lektor co říct a obviní pana Zátureckého, že obtěžoval jeho dívku (i když to nebyla pravda). Dále se do toho vmísí manželka pana Zátureckého (protože to byla pro ně urážka). Před tou se lektor také nechává zapírat. Ona si však zjistila, kde pracuje lektorova přítelkyně a šla ji navštívit do práce. Pan Záturecký ji naštěstí nepoznal. Klára chtěla, aby lektor konečně promluvil s panem Zátureckým.
Vedoucí katedry sdělil lektorovi, že na jeho místo je vypsán konkurz a že sám lektor neměl (podle rozvrhu) už čtvrt roku žádné přednášky, že se nechává zapírat před ženami, jež za ním na fakultu chodí atd. Lektor myslel, že kdyby řekl, jak to vše bylo, tak že se tomu musí člověk smát. Ale vedoucí katedry mu pověděl, že se nikdo nebude smát tomu, že lektor urážel člověka, který ho žádal o pomoc, že má lektor ve svém bytě nepřihlášenou dívku atd. Lektor se sešel s paní Zátureckou a řekl jí, že nemůže napsat na manželovo dílo kladný posudek.
Lektor kvůli svému chování, zapírání atd. přišel o svou práci, o podnájem (ale pouze vlastní vinou) i o svou dívku - sliboval jí, že jí pomůže k tomu, aby se stala modelkou; to však nesplnil.

Zlaté jablko věčné touhy
Martin je ženatý muž, ale i přesto rád svádí ženy. Učí to i svého kamaráda. Důležitá je "registráž" (jméno ženy) a "kontaktáž" (seznámení se se ženou). Jednoho dne strčili jedné ženě (zdravotní sestře) do kabelky knížku (knížku o Etruské kultuře, na kterou Martinův kamarád čekal několik měsíců a těšil se na ni), aby si pro ni mohli o víkendu přijet. Dojeli do vesnice, Martinův kamarád získal knihu zpět, měli čekat na zdravotní sestru a její kolegyni večer před nemocnicí. Mezitím si domluvili schůzku s jinou ženou, k té však nedošlo. Také potkali jednu dívku, představili se jako režisér Forman a kameraman Ondříček, dívka slíbila, že přijde, ale nepřišla. Večer jeli k nemocnici, čekali na zdravotní sestru a její kolegyni. Když obě ženy přicházely, Martinův kamarád šlápl na plyn a odjel (Martin neviděl, že přicházejí). Navíc musel být Martin v devět hodin doma kvůli manželce, aby mohli hrát spolu žolíka.

Falešný autostop
Mladík (28 let) jede se svou dívkou (22 let) autem na dovolenou (čtrnáctidenní). Dochází jim benzín, a proto mladík zastaví na nejbližší čerpací stanici. Dívka vystupuje a pokračuje v cestě pěšky (mezitím si tedy odskočí na kraj lesíka). Mladík ji má rád, protože se zcela liší od všech dívek, s nimiž se doposud stýkal. Je stydlivá, čistá, trochu úzkostlivá. Když mladík natankoval, odjel z benzínky a zastavil dívce na cestě. A od této doby začala jejich hra na stopařku a řidiče. Dívka se chovala podobně jako dívky, se kterými se mladík dříve stýkal, chtěla se mu zalíbit. Ale zároveň žárlila, když jí mladík polichotil, protože lichotka patřila stopařce, nikoliv jí samotné. Mladík byl hrou tak zaujatý, že jel na opačnou stranu, než kam měli s dívkou původně namířeno (místo do Bystrice jel na Nové Zámky). Nevěděli, kdy s hrou přestat. Když chtěl přestat jeden, druhý pokračoval a naopak. Dojeli do hotelu. Dívka se cítila tak svobodně, když hrála stopařku. Mladík k ní však cítil stále větší odpor. Neviděl už v ní svou dívku. Podobala se stále více těm ženám, se kterými se stýkal, a to se mu nelíbilo. Bál se, že právě tohle je ona. Měla i jinou mimiku než dříve. Nenáviděl ji. Choval se k ní jako k děvce. Dívka začala plakat, chtěla už skončit tu hru, ale mladík ji stále ponižoval. Vyspali se spolu. Dívka stále plakala, a tak ji mladík začal utěšovat. Měli před sebou ještě třináct dní dovolené.

Symposion
Doktor Havel, sestra Alžběta, primář oddělení a doktorka z jiného oddělení (která je milenkou primáře) sedí u láhve vína v inspekčním pokoji lékařů. Po chvíli přijde medik Flajšman a přináší další láhev. Alžběta jede po Havlovi, ale ten ji odmítá. Ptají se ho, proč nebere Alžbětu, když bere každou ženskou (Havel je jako smrt, bere všechno). Ten se vymluví, že Alžběta nejede po něm, ale po Flajšmanovi. Flajšman říká, že s tím nemá nic společného. Doktorka z jiného oddělení naznačí Flajšmanovi, že má jít ven a že za ním přijde. Flajšman tedy jde a čeká na ni, místo doktorky však přijde primář. Jde se vymočit ven. Oba se vracejí zpět. Alžběta se přiopila, začala tančit (jako striptérka) a odhazovala jakoby fiktivní oblečení. Havel jí dal dva prášky na spaní. Alžběta odchází. Flajšman jde chodbou a cítí plyn, otevře dveře, vypne sporák, otevře okno a vidí na posteli ležet Alžbětu, celou nahou. Zavolá na pomoc ostatní. Zachrání Alžbětu.
Každý z nich má svou teorii, jak k tomu mohlo dojít. Někteří říkají, že Alžběta chtěla spáchat sebevraždu. Doktorka jim však řekne, že si Alžběta chtěla uvařit kafe a usnula. A proč byla nahá? Protože si chtěla udělat striptýz sama pro sebe, když ho nemohla předvést ostatním v inspekčním pokoji. Alžběta měla ošklivou tvář, ale krásné tělo.

Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
Žena jede do malého českého města zjistit, jestli už neuplynula doba, na kterou si najala hrob (její manžel, který zemřel před deseti lety, chtěl být pochován právě tady). Hrob nenašla. Na hřbitovní správě jí řekli, že nájemní doba již uplynula, že mají na hřbitově málo místa a že staří mrtví musí ustoupit mladým mrtvým. Po cestě potká muže, s nímž před patnácti lety strávila noc. Jemu je 35 let a jí 55. Muž ji pozve k sobě domů. Ona pozvání přijme. Vzpomínají na to, jaké to bylo před těmi patnácti lety. Od té doby žena zestárla. Měla vrásčitou tvář, povadlý krk, povislé tváře, prošedivělé vlasy a ruce s vystouplými žilami. I přesto s ní chtěl strávit ještě jednu noc, ale žena se bránila. Chtěla, aby si ji tento muž pamatoval tak, jak vypadala před těmi dvaceti lety. Navíc myslela neustále na svého syna, jenž si ani neuměl představit, že by matka po otcově smrti mohla ještě sexuálně žít, a tím ji psychicky trýznil (chtěl, aby byla starou vdovou). Nakonec žena s mužem souhlasila, strávila s ním noc a tím se vymanila ze synova psychického sevření.

Doktor Havel po dvaceti letech
Doktor Havel má problémy se žlučníkem, a proto odjíždí na tři týdny do lázní. Jeho žena-herečka je velmi žárlivá, a proto je ráda, že jejího muže bude léčit doktorka Františka, která zrovna nepatří mezi přitažlivé ženy. I přesto mu do lázní pošle dopis, z něhož je cítit její žárlivost. Doktor v lázních potká redaktora lázeňského časopisu. Redaktor mu říká, že by chtěl udělat rozhovor s jeho ženou (která podle jeho informací má za Havlem přijet). Potom se dozví od doktorky Františky, co je vlastně doktor zač - je to kapacita a navíc sukničkář. Žádná z žen, které jsou v lázních, se po doktorovi ani neohlédne, doktor volá své ženě domů, že se mu stýská a chce, aby přijela. Doktor Havel dává redaktorovi rady, co se týče žen. Redaktor chce, aby doktor ohodnotil jeho novou dívku, pozve ho tedy na večeři. Doktor mu říká, že jeho dívka není žádná krasavice a že je hrozně upovídaná. Radí mu, aby se dal dohromady s doktorkou Františkou, jež je prý krásná, i když to není na první pohled vidět. Redaktor ho poslechne. Když se doktor se ženou procházejí lázněmi, lidé se za nimi otáčejí (poznávají známou herečku). Krátká návštěva jeho ženy ho proměnila v očích ostatních žen, které o něj začaly jevit zájem a doktor jim vyšel vstříc (sukničkář jeden).

Eduard a Bůh
Eduard chodí s dívkou, která se s ním odmítá milovat, věří v Boha a říká, že by porušila desatero. Eduard už neví, co má dělat a začne studovat Bibli. Když mu dojde, že nemá cenu dívku přemlouvat, udělá úplně opačnou věc - naoko začne věřit v Boha. Jednou, když se pokřižuje na cestě, uvidí ho školnice a Eduard jako učitel má problémy (socialismus). Má na něj dohlédnout ředitelka (ta dříve nechala vyhodit ze školy Eduardova bratra). Eduard se s ní vyspí. Vyspí se i se svojí dívkou a opouští ji s tím, že mu podlehla, že zradila svého Boha.