Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vydalo nakladatelství Atlantis v Brně roku 1991 jako svou 10. publikaci, počet stran 328, vydání 5.

HLAVNÍ POSTAVY:

Ludvík Jahn, Pavel Zemánek, Helena Zemánková, Markéta, Lucie, Jaroslav, pan Kostka

DĚJ:

Ludvík byl jako dvacetiletý student zamilovaný do o rok mladší naivní Markéty. Ta nepochopila žádný vtip, všechno brala vážně, člověk jí mohl napovídat spousty nesmyslů a ona všemu věřila. Když měli prázdniny a měli být s Markétou spolu, musela náhle odjet na svazácké školení. Tam se jí jako všude jinde velice líbilo a psala Ludvíkovi samé nadšené dopisy. Ludvík si z ní chtěl udělat legraci, a proto ji poslal pohled, kde stálo: "Optimismus je opium lidstva! Zdraví duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík" Na to mu odpověděla jen stručným pohledem a na jeho další milostné dopisy neodpovídala. Když se po prázdninách vrátil do svazu, kde měl celkem vysoké postavení, pochopil, že se něco děje. Četli totiž jeho pohled i dopisy. Žádný svazák, žádný socialista nemůže připustit, že nevěří v optimismus, který socialismus přináší. Proto byl vyloučen ze strany. Když zjistil, že na místo předsedy má být dosazen jeho známý Zemánek, se kterým rád žertoval i zpíval, myslel si, že má naději. Ale byl to právě Zemánek, který potvrdil jeho vyloučení ze svazu a spolu se všemi ostatními hlasoval i pro jeho vyloučení ze školy.
A tak se dostal na vojnu mezi černé vojáky (nepřátele komunistů). Každý den pracoval tvrdě v dolech a vycházky měl jen zřídka. Skamarádil se tam se Stáňou. Ten se oženil, ale poté podezříval svou ženu z nevěry, a tak ji zbil, utekl a za dezerci byl pak vězněn. Dalšího kamaráda Honzu uvěznili, když přišli na to, že propašovával ven vojáky mimo vycházky. Z jeho dalších kamarádů lze jmenovat výtvarně nadaného Čeňka. Své vycházky využívali vojáci jen k pobavení, hlavně tělesnému. To ale Ludvíka brzy přestalo bavit, a tak se jen toulal. U kina uviděl dívku, která byla sice zcela obyčejná, nenápadná, prostá, ale právě to ho k ní přitahovalo. Lucii pak vídal jednou za čtrnáct dní, v době, kdy měl vycházky. Dokonce jí psal skoro každý den dopisy. Ona se mu za ně odvděčovala květinami, což pro něj znamenalo symbol zženštilosti, ale nechtěl ji urazit, a tak je vždy s úsměvem přijal. Po incidentu se Stáňou ale dostali nového velitele - chlapečka. Bylo mu asi dvacet pět let, vypadal na méně, ale respekt si získal, byl nemilosrdný. Ludvík neměl vycházky třeba i dva měsíce. Začala mu chybět tělesná láska, kterou mu Lucie ještě nedopřála. Jednou se o to pokusil, ale Lucie se bránila a řekla příště. Když kvůli ní ale příště riskoval a opustil kasárny mimo vycházky, opět ho odmítla a on ji vyhodil. Když se jí chtěl omluvit, zjistil, že se odstěhovala z internátu. Mezitím přišel do jejich řad nový člen - Alexej, silný komunista, kterého nikdo neměl rád, protože se zřekl otce a mysleli si, že právě on udal Honzu. Ludvík v něm ale poznával kousek sebe, ale v tom, když Alexej zjistil, že ho vyhodili ze strany, předávkoval se léky a Ludvík zůstal bez kamarádů i bez své milované dívky.
Když byl Ludvík ve vězení kvůli svému útěku za Lucií, zemřela mu matka, na jejíž pohřeb ani nemohl jít. Po odpykání svého trestu pracoval další tři roky v dolech, pak si dokončil studia a začal pracovat jako vědec. Jednou s ním měla udělat rozhovor jedna redaktorka z rozhlasu. V Heleně Zemánkové poznal manželku Pavla Zemánka, člověka, který mohl za jeho nesnadný život. Chtěl se mu pomstít, a tak se rozhodl, že se s ní vyspí. Odjel na Slovácko, do svého rodné městečka. Ubytoval se tam v hotelu, který nepatřil zrovna mezi nelepší, a tak chtěl sehnat hezký byt, protože druhý den za ním měla přijet Helena. Vzpomněl si na kamaráda Kostku, kterému tu zajistil práci v nemocnici a který mu ochotně půjčil svůj byt. Ludvík se chtěl ještě zkulturnit, a tak ho Kostka poslal ke své známé kadeřnici. V ní poznal Ludvík Lucii, což mu Kostka potvrdil. Poté, co Ludvík naposledy viděl Lucii v Ostravě, odjela do západních Čech, kde bloumala po lesích. Když ji našli, ujal se jí právě pan Kostka, kterému se se vším svěřila. Jako mladá byla v partě, kde jí zneužívali jen pro tělesné potěšení a poté se ji pokusil znásilnit jeden voják (Ludvíkovo jménu mu neprozradila). Proto měla odpor ke všemu tělesnému. Pan Kostka ji s pomocí Boží zbavil tohoto strachu a dokonce se s ní jednou vyspal, ačkoliv měl v Praze ženu a děti. Když ho vyhodili pro jeho víru z práce, potkal Ludvíka, který mu zajistil současné zaměstnání na Slovácku. Po pár měsících se do toho samého městečka přistěhovala i Lucie se svým manželem, a však bylo známo, že to není zrovna šťastné manželství. S celým Luciiným příběh pak Kostka seznamuje Ludvíka, který přemýšlí o své lásce k ní a tím víc se mu znechucuje život mladých, kteří stále předstírají.
Když se Ludvík s Helenou vyspal a radoval se ze své pomsty, Helena mu řekla, že s manželem žijí už dlouho odděleně. Když pak druhý den potkal Zemánka s jeho mladou přítelkyní při folklórních slavnostech doprovázených Jízdou králů, nenáviděl Zemánka ještě víc. Helena se do Ludvíka zamilovala, ale on ji musel říci, že už ji nechce v životě vidět. Proto se chtěla zabít, avšak v tubě od léků svého spolupracovníka Jindry bylo jen projímadlo.
Ludvík tu vzpomínal i na folklórní slavnosti, při nichž dříve hrál na klarinet v cimbálové kapele a při níž se jako mladý účastnil i Jízdy králů. Tehdy byl zvolen králem jeho kamarád Jaroslav. Být králem znamenalo velkou poctu pro otce a letos měl být králem Jaroslavův syn Vladimír. Ten se nejdřív vzpouzel, ale na naléhání svého otce funkci přijal. Avšak Jaroslav byl podveden. Král, který byl zahalený a jehož obličej tedy nemohl nikdo vidět, nebyl jeho syn. Ten nechtěl být součástí slavností, které jsou přesně naplánované stranou, které jsou kýčovité a nemají nic společného s původními slavnostmi. Když se to Jaroslav dověděl, šel za město a ležel na poli. Tam ho potkal Ludvík, který se Jaroslavovi všemožně vyhýbal po celý svůj život. V mládí byli sice kamarády, ale pak měli názorový spor, které je naprosto oddělil. Tentokrát šel za ním a zeptal se ho, jestli může letos hrát s ním v kapele, ačkoli měl na letošní slavnosti stejný názor jako Vladimír. Překvapený Jaroslav souhlasil, a tak společně s kapelou hráli v hospodě. Mladí pořvávající lidé, kteří jejich hudbě nevěnovali pozornost, je popudili od hraní a chtěli hrát jinde, na poli, jen pro sebe. To ale podle domluvy s národním výborem nemohli dříve než v devět večer. Ludvík s Jaroslavem si tedy začali užívat hudbu v hospodě, hráli jen pro sebe a ostatní už ani nevnímali. V tom dostal Jaroslav infarkt.