Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Velice tiché Ave je komorní rozhlasová hra s autobiografickými prvky. Ve hře vystupují syn, matka, otec, dědeček z matčiny strany, mamá (babička z otcovy strany) a několik dalších lidí, kteří významně vstoupili do života rodiny. Přestože se v zásadě jedná o rodinné privátní trauma, problémy, které postavy řeší, lze chápat jako široce společenské a natolik závažné, že je na místě jejich zobecnění.

Základ hry tvoří fiktivní rozhovor spisovatele Ivana s jeho mrtvou matkou. V něm si postupně ujasňuje složité rodinné vztahy poznamenané 2. světovou válkou a matčiným židovským původem, únorem 1948 i následujícími lety komunistické nadvlády a srpnovou okupací. Z hlubin minulosti vyplouvají dávno zapomenuté dialogy a odhalují jednání členů rodiny v mezních situacích, kdy museli volit mezi strachem o sebe a své blízké a morální bezúhonností nebo čistým svědomím. Ivan shledává, že otci křivdil, když ho pokládal za zbabělce a kolaboranta. Uvědomuje si, jak komplikované je rozhodování o vině a jak každá doba zužuje pohled a vylučuje jeho nestrannost. Sám prožíval některé ideologie téměř fanaticky. Rozhovor je zarámován Gounodovým Ave Maria a momentem pohřbu, z něhož vychází a do nějž se vrací. Jednající postavy jsou zachycovány v klíčových okamžicích svých životů, matka se zříká svého židovského otce, aby zachránila své dítě před nacisty, otec přistupuje kvůli nebezpečí rodiny na komunistická pravidla hry, odmítá oplatit pomoc kolegovi atd. Aby autor ještě více zdůraznil paradoxy, které se zmocňují lidského chování, nechává otce napsat dizertaci Immanuel Kant a problém přirozeného práva, v níž se vychází z předpokladu tzv. objektivních mravních norem jako výchozího bodu legislativy. Přestože nesmlouvavě kritický postoj syna k otci vede v závěru k smíru, vyznívá hra spíše pesimisticky - člověk se sebelepšími úmysly a morálními zásadami je nakonec dějinami semlet, ponížen a zbaven bezúhonnosti.