Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

1. vydání Knižní klub, 2000, ilustrace Tomáš Řízek
2. vydání nakladatelství Šalvar, 2003, ilustrace Marcela Uhlířová

KAPITOLY:

Amsterodam, Benátky, Caracas, Florencie, Harare, Helsinky, Istanbul, Jang-šuo, Lakosilly, Morogoro, Nairobi, Neapol, Nkhata-bay, Peking, Queretaro, Reykjavík, San Francisco, Šanghaj, Tirana, Tokio, Ulanbátar, Užhorod, Vancouver

OBSAH:

Amsterdam - chlap v nejlepších letech
Drogy, revolta, nemají záclony, lidé jsou i doma vkusně oblečeni, úředníci jezdí na elegantních kolech do práce, kola se kradou.

Ptala jsem se, jestli jim nedostatek soukromí trošku nevadí. Nechápali, o čem mluvím. "No že je vám potmě vidět dovnitř...?"
"Ale vůbec ne! Jednak nemáme co skrývat a jednak jsou lidé na ulici zdvořilí a určitě nám dovnitř nezírají!" Takže jsem se raději příště neptala.

Benátky - stará dáma se baví
O náměstí Svatého Marka prohlásil Napoleon, že je to nejkrásnější salón světa.

Přehuštěná pláž a unylá hladina, jenže slaná. V téhle náladě docela jistě padnou na někoho, kdo byl v Benátkách před 50 lety a hodně hlasitě je ujistí, že se to vůbec nedá srovnávat. Tenkrát bylo vše čisté, romantické, gondoliéři zpívali a měli rudé šerpy, náměstí bylo liduprázdné a všude vonělo moře. Prostě Benátky už nejsou to, co bývaly.

Ve dne patří Benátky turistům a holubům, v noci kočkám, moři a vzpomínkám.

Querétaro - mexické rodinné stříbro
My dřepíme u televizorů, abychom v cizích příbězích zapomněli na své, Mexičané jdou se svými starostmi na vzduch.

Mexičané jsou národ namixovaný ze tří ras. Z Afriky mají houževnatost a neschopnost radovat se nebo trpět potichu. Španělská krev se promítla do hrdosti a okázalosti, indiánská zase do pokory a upjatosti.

Querétaro je vypasená šedesátnice. Má svoji hrdost, ale nikdy ji nebrání jako trhovkyně. Má i svoji pokoru, nikdy však neklouže do podlézavosti.

Reykjavík (= Kouřící zátoka, ze starovikinštiny) - houževnatý stařík mladistvého vzhledu
Lidé nespěchají, nechodí včas, okna bez záclon, spousta zeleně, psi nesmí na veřejná prostranství, nikdo netroubí, nechodí se pěšky, nejsou přechody pro chodce, všichni si tykají, referendum je běžné, lidé nepřemlouvají, jsou plaší, červenají se, všichni jsou si rovni, tolerantní přístup k cizoložství, matriarchální rodinné rysy, domácí práce dělají jenom ženy, mají spoustu dětí, lidé nekouří, alkohol pálí doma, rádi čtou, špatně se vyrovnávají s polární nocí, je tu velmi draho.

Je nejsevernější, nejčistší, má nejmenší kriminalitu a nejvyšší úroveň bydlení. Tak proč tam bydlí tak málo lidí?

Zdejší zima je nepochybně dlouhá, depresivní a osamělá. Jak v takových podmínkách mohlo vzniknout město? A proč proboha?

Ve vší té lávové černi vypadá útulně a hravě jako město postavené z lega. Islanďané nepotřebují mrakodrapy a továrenským komínům se dokázali vyhnout. Jejich vkusu vyhovují křiklavé fasády. Architektonické výstřelky, které jsou v Evropě hodnoceny jako kýče, tady našly vděčnou odezvu.

Život je tu spíš vidět než slyšet. Jako by už všichni všechno věděli a slov či emotivního křiku nebylo zapotřebí.

Dojem venkova podtrhuje rybník na návsi. Ve skutečnosti jde o tu městskou část, které se jinde ve světě říká city. Které jiné hlavní město se ještě může pochlubit, že mu kolem bank hnízdí kachny?

Islandský vzduch je průzračný, nikoli však prázdný. Znáte opojnou vůni tajícího sněhu v jarních Alpách? Když ji zkombinujete s tím nejlepším, co nabízí moře, a lehce to šmrncnete prádlem usušeným na louce, vznikne vám parfém lehký, ale plný, čistý, ale slibující omamné podtóny. V jeho aroma budete spát spánkem spravedlivých a ráno se probouzet s lehkou hlavou s prokysličenými žilami. Po několika dnech se přistihnete, že se cítíte nějak podezřele dobře. Bolesti hlavy zůstaly na kontinentu a vystřídal je nevídaný optimismus.

San Francisco - sympatická díra
"Free", liberální, kolébka hippies, homosexuálové.

Většina vystřízlivěla a dala svému životu program, část to nikdy nedokázala. Z hipíků, jejichž svoboda a zanedbanost měla svůj styl a půvab, se plíživě změnili v houmlesáky, kteří už nikoho nedojímají. Trošku žebrají, ale neobtěžují. Díky příznivému klimatu spí kdekoliv. K práci a snad i k životu jim chybí motiv. Jsou vyrovnaní, jak dokáží být jen lidé, kteří sice pozbyli ideály, ale zbavili se stresu. Vegetují vedle úspěšných úředníků, kteří je na ulici překračují.

Cable car - tento typ tramvají jezdí pouze v San Franciscu. Jsou ctěny jako posvátné krávy v Indii. Umí totiž jezdit do kopce (princip lana podobně jako lanovka na Petřín) a dá se do nich díky otevřeným plošinám naskakovat i seskakovat za jízdy. Což je, jak jistě uznáte, nesmírně dobrodružné.

Šanghaj - ošklivá vévodkyně
Chaos, hluk, nedodržování silničních pravidel.

Pohled na shluk lidí, kteří nastupují do autobusu, musí našince naplnit směsí úžasu a odporu. Je v něm však v sugestivní zkratce podáno základní pravidlo čínského chování: pravdu má silnější.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi velmi líbila, protože byla psána subjektivním vtipným stylem.