Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román

Zajímavý román, prvotina nadějného českého autora, je literární fikcí o nových faktech, týkajících se proslulých Rukopisů královédvorského a zelenohorského.
Román, koncipovaný jako literatura faktu, vypráví o pátrání vědce z oboru české literatury 19. století, jehož zaujmou nevyřešené problémy okolo proslulých Rukopisů. Shrnuje dosavadní pátrání, snaží se najít nové dokumenty a fakta, a spolu se svojí spolupracovnicí se dopátrají neuvěřitelných a šokujících výsledků, které vrhnou na záležitost Rukopisů a jejich tvůrce zcela nové světlo.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2005 (2. vydání). Ilustroval Pavel Růt. Počet stran: 204. ISBN: 80-7203-662-9.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Miloš Urban se narodil roku 1967 v Sokolově, jako dítě pobýval na československé ambasádě v Londýně. Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1986-1992). V letech 1992-2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 pak v nakladatelství Argo, jehož je také kmenovým autorem. Knihu Poslední tečka za Rukopisy nejprve publikoval pod pseudonymem Josef Urban (1998), v Argu (2005) již pod vlastním jménem.

TÉMA:

Historický výklad o Rukopisech a vyvrácení jejich pravosti.

DOBA A PROSTŘEDÍ:

20. století, Institut české filologie

POSTAVY:

Josef Urban - vypravěč knihy a její autor, ředitel Institutu české filologie; popisuje sebe jako podsaditého, plešatého a lehce obtloustlého
Marie Horáková - odborná asistentka v Institutu české filologie (= nauka, která studuje daný jazyk spolu s literaturou v něm psanou a s kulturním a historickým kontextem), přítelkyně Urbana; s obrovským literárním přehledem a celkovým rozhledem

CITÁT Z KNIHY:

"Uvnitř se mi naskytl pohled, jaký každý literární vědec vídá ve svých nejkrásnějších snech. Obálky, krabice, bedny a štosy papírů všech tónů a odstínů bílé hnědé a žluté. Útržky, výstřižky, portfolia, manuskripty na volných listech, sešity, alba, svitky s různobarevnými tkanicemi, svázané knihy, vše popsané úhledným drobným písmem Václava Hanky, dle mínění mnohých největšího českého falzátora všech dob."

POHLED NA ZJIŠTĚNÉ SKUTEČNOSTI KOLEM RUKOPISŮ V KNIZE:

Dá se polemizovat, zda se jedná o fikci či realitu, jelikož z knihy toto není na první pohled zřejmé. Vodítkem jsou ale například nepřesné údaje, špatné údaje, které jsou ale mistrovsky a promyšleně zakomponované. Díky Radce Navrátilové, která si vybrala tuto knihu jako námět na svou bakalářskou práci, jsem si uvědomila hloubku Urbanovy práce a všimla si spousty detailů, které jsem předtím opominula. Některé její myšlenky mne velice zaujaly. Na základě podmětů bakalářské práce Radky Navrátilové a znovu prostudování textu (např. jeho nadřízený byl proti zkoumání dopisů a přesto Urban v závěru píše, že děkuje Dr. Doc. Jaroslavu Slámovi za jeho pomoc) se přikláním k názoru, že se jedná o fikci, ale bylo by hezké, kdyby se jednalo o realitu. Musím se zároveň přiznat, že poprvé jsem věřila, že se jedná o realitu, a to i díky tomu, že Urban ve své knize míchá fakta s fikcí. Název článku, jenž vyšel o knize v Literárních novinách, je velice trefný: Mystifikace na druhou. Hanka s Lindou mystifikovali celý národ a nyní mystifikoval Urban již samotnou mystifikaci. No není to krásné?

OBSAH:

Hlavními hrdiny knihy jsou Josef Urban a Marie Hovorková, jeho asistentka. V archívu naleznou modře označené listiny (dopisy) z Hankovy pozůstalosti, které jsou materiálem, ze kterého celá kniha a hypotéza vychází. Kniha rozebírá i osobní vztah Urbana k Marii, situaci v práci i ve světě.

První dopis, psaný v angličtině, je adresován Hankovi. Jeho pisatelem je Bowing (britský jazykovědec). Urban si z obsahu dopisu vyvozuje, že Bowing pomáhal Hankovi s Lindou rozšířit pochybnosti o pravosti a myšlenku Rukopisů do okolního světa.

Druhý dopis, psaný již v češtině, pojednává o jistém tajemství, které Magdalena Rettigová předává Boženě Němcové. Urban se domnívá, že Magdalena se před svou smrtí musela svěřit další emancipované ženě s touto skutečností.

Pisatelkou třetího dopisu je opět Božena Němcová. Adresátkou je její sestra Hannelore (ne pokrevní).

A pak čtvrtý dopis. Ten nejdůležitější. Pisatelkou je Hannelore Vierteilová a adresátkou Božena Němcová. Vierteilová jí v dopise sděluje, že z Rukopisů jsou jen dva pravé, a to ty, které v sobě mají ukrytou skvrnu blankytné modři.

Habilitační práce Josefa Urbana, která je na konci knihy, obsahuje výsledek zkoumání. Podle Josefa Urbana byli Václav Hanka a Josef Linda ženy, které bojovaly za jejich emancipaci.
Jmenovaly se Linda Janowitzová (Josef Linda), Hannelore Vierteilová (Václav Hanka), Božena Němcová a Magdalena Rettigová. Magdalena se starala o Lindu a Hanku a zajistila jim vzdělání. Poté co se Hanka s Lindou pomocí falšování dokumentů a úpravě svého vzhledu stali nálezci (a autory) Rukopisů, střežila jejich tajemství, které na sklonku života předala Boženě Němcové. Hannelore spolu s Lindou chtěly, aby se Rukopisy rozšířily, schválně v nich udělaly mnoho chyb, které měly badatele dovést k prohlášení o jejich nepravosti a následné pátrání mělo odhalit, že autory tohoto obdivovaného díla jsou ženy. Tento čin měl ženám přinést větší rovnoprávnost a svobodu. Bohužel i přes celoživotní snahu Hanky s Lindou se nepodařilo odborníkům tuto skutečnost odhalit. Po smrti Boženy Němcové, která jako poslední střežila toto tajemství a nestihla ho předat dál, zůstala kauza Rukopisů zapomenuta.