Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha je napsaná er-formou, spisovnou, hovorovou češtinou, někdy však postavy v knížce mluví i částečně nespisovně.
Děj se odehrává - jak již název napovídá - v Posázaví ve druhé polovině 20. století. Hlavními hrdiny tam jsou dva žáci - Kopyto a Mňouk, kteří rádi zažívají dobrodružství a nebezpečí. Ve škole se jim moc nedaří, raději zlobí svého nejneoblíbenějšího učitele, pana Pěničku. Jejich úhlavním nepřítelem je též zlobivý spolužák Bičiště, který je zárověň dalším výrazným hrdinou.
Každá kapitola, na rozdíl od ostatních dílů Žáků Kopyta a Mňouka, má svůj vlastní děj.
Kniha je určena pro děti a mládež, je napsaná jednoduchou a vtipnou formou.

Objevení filmového komika
Několik žáků ve třídě vlastnilo kameru a tak pan učitel Pěnička založil filmařský kroužek. Kopyto se též stal členem spolu se svým kamarádem Mňoukem. Rozhodli se, že natočí zcela něco jiného, než točili všichni ostatní. "Představuju si to takhle," vymýšlel Mňouk, "auto se řítí rychlostí po silnici a porazí stařenku. Sbíhají se lidé a sanitka odváží stařenku do nemocnice."
Dopadlo to však zcela jinak. Jindra Benecká v novém plánu měla přecházet silnici a Bičiště ji měl na kole "srazit". Oba návrh přijali.
Všichni potřební aktéři se sešli na Cicvárkově náměstí.
Mňouk vydal pokyny a začalo se:
Bičiště se rozjel, jak nejvíc mohl, ale už na něj volal Mňouk, ať přibrzdí.
Rád by poslechl, když v tom mu vypadl řetěz, a tím pádem přestal ovládat kolo. Jindra Benecká vyděšeně vykřikla a uhnula, zato Bičiště se zastavil až o vykladní skříň, porazil učně Sadílka a prolétl do cukrárny, kde dopadl mezi větrníky, indiány, věnečky a hlavou se zabořil do mísy s pařížskou šlehačkou. Přítomné cukrářstvo jen zděšeně zakvílelo. "Mám to!" zvolal Kopyto vzrušeně, "třída se jednou zasměje." A taky že ano. Při promítání filmu řičelo veškeré žactvo smíchy a kupodivu si liboval i pan učitel Pěnička. Za to od něho Kopyto, Mňouk a Bičiště dostali cenu za nejlepší film. Všichni souhlasili - kromě Jindry Benecké, která si myslela, že by právě ona měla být obdivována. Navíc se pečlivě připravovala - byla i u holiče a vzala si ty nejlepší šaty. Taky to Mňoukovi jasně vyčetla...

VLASTNÍ NÁZOR:

Již z výše uvedeného příběhu je patrné, že knížka o žácích Kopytu a Mňoukovi je knihou veselou a taky dobrodružnou.