Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha předního českého herce, režiséra, literáta i výtvarníka vyšla v mnoha doplněných vydáních. Poprvé byla vydána v roce 1966 a vznikl podle ní jeho slavný divadelní recitál. Horníček vydal dalších 10 knih a 13 divadelních her. Dobře utajené housle jsou považovány za jeho nejlepší dílo.

Horníkova kniha je plná humoru, líčí různé příhody jeho manželství a je napsaná natolik mistrovsky, že čtenář jakoby slyšel autorův hlas a slyšel jeho dikci. Jeho vyprávění je psané čistou češtinou s vlídným humorem. Horníček byl také za své dílo oceněn Cenou humoru Karla Poláčka.

Hned v úvodu knihy se spisovatel svěřuje, že se mu líbí malé ženy, takové vždy vyhledával a takovou ženu si také vzal (jeho manželka Běla zemřela v roce 1999 po téměř šedesáti letech společného soužití). Z knihy vyzařuje velká láska a obdiv, které Horníček k manželce choval. Popisuje různé příhody společného života, například vášeň jeho manželky stěhovat nábytek. I když byla postavou velmi sporou, sama dokázala bez jeho pomoci, než se vrátil domů z představení, přestěhovat celý pokoj a on si potom ještě dlouho léčil rány, jak se o přemístěný nábytek přerazil. Manželka totiž byla nejen žena činu, ale zejména velmi zkušená manželka, která věděla naprosto přesně, kdo je její manžel, mj. také ten, kde doma neumí spravit ani kohoutek nebo vyměnit žárovku a podle toho také jednala.

Další krásnou epizodou je vysvětlení názvu knihy. Horníček spolu se synem (tragicky jako mladý zahynul) čekají na manželku a maminku dole před domem, vědí, že budou čekat dlouho a na dotaz syna, proč to trvá tak dlouho, Horníček odpovídá, že maminka se zdržela, protože nahoře v bytě hraje na housle. Tyto housle nikdo nikdy neviděl, proto jsou to "dobře utajené housle". On neřekl, že se zdržela oblékáním nebo malováním, ale vymyslel si housle, a to je ten okamžik, kdy při čtení vidíte autora před svýma očima, slyšíte jeho hlas a jeho dikci, s jakou by tuto epizodu vyprávěl.

O tom, že Horníček byl člověk manuálně velmi nešikovný, svědčí i epizoda o umyvadle. Manželka jako každé léto odjela se synem na letní byt a napsala manželovi o umyvadlo. Protože manžel věděl, že tím bude velmi strádat, dokud umyvadlo nepošle, zatímco synovi bude jedno, jestli se bude mýt či nikoliv, nelenil, umyvadlo koupil a snažil se ho zabalil. Balil ho neúspěšně takto celé prázdniny, ale bez výsledku, umyvadlo postě zabalit a tedy i odeslat nedokázal.

Kniha jsou vlastně malé povídky o manželce, synovi, kamarádech hercích, o různých situacích běžného obyčejného života. Ve všech povídkách k nám promlouvá autor jako člověk chybující, člověk, který má své nedostatky a vady, ví o nich, ale hlavně si z nich dokáže dělat legraci a to legraci velmi vlídnou. Dělá si legraci ze své zapomětlivosti, ze svých kamarádů - Jana Wericha, Jiřího Šlitra, pana Kohouta a mnoha dalších. Rozhodně tato drobná kniha je obrazem svého autora - je stejně moudrá jako on, stejně lidská jako on, a člověk se k ní bude stále vracet a nacházet v ní nové dimenze dobrého čtení, stejně jako se bude vracet k jejímu autorovi a nacházet u něj nové polohy jeho spisovatelského umění.

Čtenářský deník	-	Dobře utajené housle, Dobře utajené housle (2)
	-	Pětatřicet skvělých průvanů