Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Povídková kniha Miroslava Horníčka patří k jeho nejsoučasnějším dílům. Stejně jako v mnoha předešlých prózách čerpá autor náměty příběhů z každodenního života, přináší neotřelý pohled na věci kolem nás, na lidské vztahy a činy. Jedná se spíše o jakési filozofické úvahy, v nichž s laskavým humorem odhaluje faleš a absurditu v našem lidském bytí, vztah člověka k přírodě a k sobě samému. Provokují jej zaběhlé stereotypy, jednoduchá, černobílá vidění světa. Skutečnost se snaží zpoetizovat (Rozhovor o stromech), učí čtenáře umění vidět věci a jevy tak, jak je ostatní nevidí (Rozhovor o vílách), konfrontuje literární představy s realitou (Čtenář Turgeněva, Cestář), s obdivuhodnou fantazií dotváří určité situace (O dobře pokaženém večeru, Pětatřicet skvělých průvanů). Všechny povídky vypráví jeden "člověk" (autor).

OBSAH VYBRANÝCH POVÍDEK:

Rozhovor o stromech
"Člověk" seděl na stromě a upoutal pozornost kolemjdoucího pána. V rozhovoru s ním zjistil, že je profesorem botaniky. Rozvinula se debata o stromech. Profesor tvrdil, že o nich ví téměř vše. "Člověk" mu jeho tvrzení vyvracel. Strom (i ostatní rostliny a věci) poznáváme teprve tehdy, až se s ním sžijeme. Až pocítíme dotek kůry, uzříme probouzející se listy po ránu, tiché ševelem při ukládám ke spánku, prostě jeho "osobní" život.

Rozhovor o vílách
"Člověk" seděl s úředníkem berní kontroly a popíjeli slivovici. Úředník nevěřil v existenci nadpřirozena. "Člověk" jej přesvědčoval o opaku, o nutnosti víry. Vždyť také věříme, že ve městě Malmo žijí lidé, přestože jsme je nikdy neviděli.

Čtenář Turgeněva
Zakomplexovaný mladík Jaroslav Dibelka mnoho četl, miloval knižní příběhy a snažil se podle nich žít. Ve své fantazii vystupoval v rolích hrdinských, lyrických i démonických. Za dob studií prožil v Humpolci lásku k Elišce. Po sedmi letech se sem vrátil a chtěl obnovit své sny a vztahy. Setkal se s Eliškou, zval ji na známá místa, zasněně hovořil o vztahu k ní. Z nádherného snění byl však krutě probuzen. Eliška prodávala v konzumu, měla podivný přízvuk, na procházku s ním nechtěla, protože její chlapec hrál fotbal a ona chtěla být s ním.

Pětatřicet skvělých průvanů
"Člověk" vypráví o bytě se sedmi místnostmi, kde žil se sourozenci, rodiči a starou tetičkou. Se svým bratrem Karlem provedli průzkum průvanů, které bytem procházely. Našli jich pětatřicet, pojmenovali si je a přesně věděli, co který z nich způsobí (při třiadvacítce bouchne postupně patero dveří, osmička shazuje cínový talíř atd.). Vše bylo pečlivě zapsáno v deníku. Jednoho dne spadl Karel do řeky a deník, jenž měl s sebou, se utopil.
Karlovi pod nosem rašily vousy a "člověka" počaly zneklidňovat oči dívek. Pochopili, že u dna řeky zůstalo víc než pouhý notes.

DALŠÍ POVÍDKY:

Nedokončený příběh
Uzavřený svět
Pomíchaný svět
Hrdinové nevědoucí
Můj příspěvek k rozpravě
Maličká padesátá
Špatné pozdravení
Růže tetě Růže
...