Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2016 (2. vydání tamtéž). Z francouzského originálu L'avare přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 84 stran. ISBN: 978-80-7483-060-0.

OBSAH:

Některé vlastnosti se s lidstvem táhnou už po staletí. A nejinak tomu je i s lakotou, s jejíž pomocí dokázal Moliére pobavit čtenáře (a diváky) stejně dobře dříve jako tomu dokáže dnes. Nadčasovost díla je až obdivuhodná a lze jen stěží uvěřit, že bylo napsáno už v 17. století.

Ústřední postavou je Harpagon, jehož jméno je dodnes používáno pro škudlily, a to právem. Více než rodina, přátelé nebo cokoliv jiného jsou pro něj peníze. Harpagonova lakota je dovedena až do absurdních výšin ve chvílích, kdy uvažuje, že by jej mohli okrást i jeho vlastní děti. I díky tomu je postava chamtivého otce rodiny bodem, okolo něhož se točí celý děj knihy.

Jeho dvě děti, Kleant a Eliška, jsou již delší čas otráveny chováním svého otce, ale bojí se cokoliv říct a nechávají jeho chování bez výraznější odezvy. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy Kleant zjistí, že je Harpagon rozhodnutý vzít si za ženu Marianu, dívku, kterou miluje.
Aby toho nebylo málo, z chamtivého otce se vyklube taky lichvář, jenž nabízí lidem půjčky s obřími úroky.

S pomocí služebnictva pána domu zorganizují jeho děti plán proti lakomému trýzniteli. Ukradením jeho truhličky ho připraví o zbytek jeho soudnosti. Přivoláním komisaře začíná vyšetřování a vlastník ukradené cennosti s penězi by byl nejradši, kdyby byly všem v okolí uřezány obě ruce. Když se ukáže, kdo stojí za zmizením cennosti, je otec nejdříve úplně nepříčetný, ale nakonec pod slibem vrácení peněz souhlasí se sňatkem Kleanta a Mariany.

Čtenář zjistí, že Harpagonův odpor k jejich svatbě nevycházel z jeho touhy po Marianě, ale opět spíše z lakomosti, jelikož se mu nechtělo dávat žádné věno. Když se však na místě zčistajasna objeví pohřešovaný otec Mariany, je rázem i po posledním problému, jelikož potřeba věna z Harpagonovy strany opadá po domluvě s nově příchozím.

Ke konci knížky je každý spokojený, lakomec má svou truhlu zlaťáků a jeho děti své vyvolené protějšky.

Přijde mi, že Kleant a Eliška se příliš bojí svého otce, a proto - přestože podle toho, co jsem pochopil, jsou dospělí - se bojí osamostatnit a založit vlastní rodinu. Eliška je zasnoubená s Valérem, ale kvůli strachu ze svého otce to drží v tajnosti. Jejich lásce nepomáhá ani fakt, že Valér pracuje v Harpagonově domě jako správce, příliš se bojí o své místo, a tak starému pánovi velmi okatě podlézá. Naštěstí pro něj je starý otec tak ješitný a zaslepený lakotou, že si nechá s klidem mazat med kolem pusy.
Do toho všeho se tam točí kolem Jakub, prostořeký kuchař a kočí v jednom, který si nebojí pustit pusu na špacír o Harpagonově lakotě. Na druhou stranu je to jedna z mála postav, jež se nebojí říct vlastní názor, stát si za svým a nepodlézat pánovi domu, což oceňuji.
Další osobou, zamotavši lidské příběhy, je dohazovačka Frosina, která se nejdříve snažila dohodit Marianu Hapragonovi, ale když zjistila, že je do ní zamilován i jeho potomek, obrátila a snažila se pomoci spíše mladé lásce. Určitě tomu pomohlo i to, že jí starý lakomec odmítl zaplatit.

Celý příběh se odehrává v rychlých dialozích, jež se všechny odehrávají v Harpagonově domě, a střídá se v nich spousta postav mezi sebou. Autor striktně dodržuje zásadu tří jednot - celý příběh se odehrává na jednom místě, v jeden den a děj nemá žádné odbočky. I to může za to, že příběh není příliš složitý a celá hra uteče opravdu velmi rychle.

VLASTNÍ NÁZOR:

Trošku mě zklamal konec knížky, kdy se ukáže, že Anselm, otec Mariany, je taktéž ztracený rodič Valéra. Na můj vkus to byla trošku nepředstavitelná náhoda a přišlo mi to spíše trapné než vtipné. Myslím, že by dílu slušel spíše nějaký složitější konec než takové rychlé nepravděpodobné rozuzlení.

Přesto se mi hra velmi líbila a místy jsem se upřímně smál Harpagonově lakomosti i absurdnosti některých situací.