Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze rokku 2008 (1. vydání tamtéž). Z francouzského originálu L'avare přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 84. ISBN: 978-80-87128-02-2.

O AUTOROVI:

Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil roku 1622 v Paříži. Na přání otce, dvorního čalouníka, studoval na jezuitské koleji a později také získal právnický diplom. Více se však zajímal o herectví, a proto v roce 1643 založil pod záštitou Pierra Corneille vlastní divadelní soubor. Brzy však začíná mít finanční problémy a končí ve vězení pro dlužníky. Po propuštění cestuje po Francii s kočovnými společnostmi, kde si osvojuje prvky z komedie dell'arte. V roce 1658 si uvedením Corneillovy tragédie získal podporu králova bratra a o několik let později se spolu s hudebním skladatelem italského původu Jeanem-Baptistou Lullym stal organizátorem královských slavností na dvoře Ludvíka XIV.

Během své práce pro krále se Moliére věnoval výhradně psaní komedií a frašek (tzv. nízké drama), ve kterých často kritizoval soudobou společnost. Velký důraz kladl na vykreslení jednotlivých postav, hlavně na ztvárnění jejich charakteristických povahových rysů. Jeho hry měly u diváku obvykle velký úspěch, ale často se musel potýkat s ostrým nesouhlasem vyšších vrstev a církve. Dokonalým příkladem je hra Tartuffe, která byla po premiéře na popud arcibiskupa ihned zakázána.

O Moliérovi je známo, že ve svých hrách často sám vystupoval, nezřídka v hlavní roli. Roku 1673 měl hrát hypochondra Argana ve své nové satirické komedii Zdravý nemocný, avšak sám v té době trpěl horečkami a záchvaty kašle. Přestože roli nakonec odehrál, bezprostředně po odchodu z jeviště omdlel a ještě toho dne ve svých 51 letech zemřel.

O DÍLE:

Lakomec (L'Avare) je typická měšťanská komedie, čerpající z komedie dell'arte a rovněž se inspirující hrou římského dramatika Plauta Komedie o hrnci - z ní přebírá především motiv ukradených peněz. Lakomec se řadí mezi nejúspěšnější Moliérova díla a dodnes se hojně hraje i v českých divadlech. Při premiéře v roce 1668 však u obecenstva zcela propadla a po několika reprízách ji Moliére stáhl ze svého repertoáru.

Účelem hry je především pobavit diváka. Proto obsahuje mnoho humorných dialogů stavějících na kontrastních charakterech postav a vzájemném nepochopení. Jako většina Moliérových děl je i toto prodchnuto jistou dávkou kritičnosti, zesměšňuje pokrytectví maloměšťáků, nepřejícnost, mstivost, neporozumění mezi mladou a starou generací a jiné problémy společnosti. Mnohá z těchto témat jsou stále aktuální, a proto má hra dodnes takový úspěch.

HLAVNÍ POSTAVY:

Harpagon - otec Kleanta a Elišky, Marianin nápadník; představuje archetyp lakomce, žije pouze pro peníze, straní se lidí, ve všech spatřuje potenciální zloděje; majetek je mu přednější než štěstí vlastních dětí
Kleant - Harpagonův syn, Marianin snoubenec; příčí se mu otcova lakota, přeje si žít svůj vlastní život; jedná trochu lehkomyslně, mluví na rovinu
Eliška - Harpagonova dcera, miluje Valéra; také jí se zajídá otcova touha po penězích, ale nedokáže se mu vzepřít
Valér - Harpagonův správce, Eliščin nápadník; podlézá Harpagonovi, aby od něj získal svolení ke svatbě s Eliškou, ale poštve tím proti sobě jeho sloužící
Frosina - dohazovačka, v životě se vyzná - není naivní, snaží se ze situace vzniklé mezi Harpagonem a jeho dětmi něco vytěžit
Mariana - Kleantova snoubenka, o kterou se uchází Harpagon; má ráda Kleanta, ale je z chudé rodiny, nemůže rozhodovat
Anselm - otec Valéra a Mariany; bohatý a úspěšný obchodník, štědrý - není svázán svým bohatstvím jako Harpagon

OBSAH:

Děj celé hry se odehrává v Paříži a točí se kolem postavy lakomce Harpagona (lat. harpago = loupit), jenž je svou hamižností, láskou k penězům a lichvářstvím nechvalně proslulý v celém svém okolí. Sám se o ostatní vůbec nezajímá a snaží se jen rozšiřovat svůj poklad. Dokonce zajde tak daleko, že své vlastní dceři Elišce vybere proti její vůli za manžela bohatého, ale starého pana Anselma, a sám si chce vzít dívku Marianu, milou svého syna Kleanta. Eliška má však ráda Valéra, jenž se nechal najmout k Harpagonovi do služby, aby si získal jeho přízeň. Důležitou úlohu sehraje také dohazovačka Frosina, která se zprvu pokouší dohodnout svatbu Harpagona s Marianou, ale když se dozví, jak se věci mají, rozhodne se pomoct Kleantovi a Elišce. Na jejich straně stojí také služebnictvo, které již dlouhou dobu trpí pod svým lakomým pánem. Když Kleantův sluha Štika ukradne Harpagonovo jmění, ukáže se naplno jeho povaha. Nejprve naříká, protože ztratil smysl svého života, a pak volá policii a žádá trest smrti pro zloděje (nazývá ho "vrahem"). Složitou situaci nakonec řeší až pan Anselm, který je - jak se v poslední scéně ukáže - otcem Mariany a Valéra. Harpagon dostane zpět své peníze a Anselm zaplatí svatbu Elišky s Valérem i Kleanta s Marianou.

KOMPOZICE:

Lakomec je komedie o pěti dějstvích, která nedodržuje klasicistní normy, ale platí v ní jednota místa, času a děje. Dodržuje chronologickou kompozici a využívá ostrého kontrastu hlavní postavy s vedlejšími. V prvním třech dějstvích se postupně rozvíjí zápletka, ve čtvrtém dochází ke gradaci, stupňuje se napětí mezi jednotlivými postavami. Na konci čtvrtého a začátku pátého dějství dochází k vyvrcholení, když jsou Harpagonovi zcizeny jeho peníze. K rozuzlení dochází s příchodem pana Anselma, jenž jako deus ex machina zvrátí směřování děje a příběh tak nakonec skončí šťastně.

JAZYK:

Moliére se ve svých dílech snažil co nejvíc přiblížit skutečnosti, a proto i v Lakomci používá nespisovný jazyk a širokou škálu hovorových výrazů (vynikne především v novějších překladech). Dokonce ho celého napsal v próze, což v jeho době nebývalo zvykem. Také často používá komických jmen postav (Štika; Treska; Bumbal).

UKÁZKA:

Harpagonův monolog o ukradených penězích:

HARPAGON: Zloděj! Zloděj! Vrah! Pomoc, vrah! Chyťte ho! Policie! Panebože! To je konec, zavraždili mě! Podřízli mi krk, ukradli mi všecky peníze! Kdo to udělal? Kam zmizel? Kde je? Kam se schoval? Jak ho najdu? Kam běžet? Zůstat tady? Není tamhle? Není tadyhle? Kdo je to? Stůj! (Chytne se sám za ruku.) Ty darebáku, vrať mi peníze!... Ach, to jsem já. Já se zblázním, já nevím, kde jsem kdo jsem, nevím co dělám. Ach, vy moje milované peníze, můj poklade, kamaráde můj, oni mi tě vzali! (...) Ten zloděj si vyčíhal tu pravou chvíli: ukrad je, když jsem se dohadoval s tím klukem. Pryč, pryč odtud! Zavolám policii a dám prohledat dům a všecky skřípnout: služky, sluhy, syna, dceru, třeba i mě. (...) Ale honem, to chce komisaře, policajty, četníky, soudce - a skřipec a šibenici a kata! Všecky dám pověsit a jestli nedostanu ty peníze zpátky, oběsím se sám!