Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• komedie o pěti dějstvích

Hra francouzského dramatika zpodobuje hamižného lichváře, jenž pro lesk a zlato dovede obětovat děti, čest i pohodlí.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Umění lidu v Praze roku 1949 (1. vydání). Z francouzského originálu L'avare přeložil Svatopluk Kadlec. Doslov napsal Jaroslav Pokorný. Počet stran: 156.

VLASTNÍ ROZBOR:

Literární teorie

• literární druh: drama
• literární žánr: komedie
• literární forma: próza

Kompoziční plán

• rozsah díla, členění: rozsah malý; člení se na 5 dějství, výstupy, dialogy
• kompoziční postup: chronologický
• vztah dějových linií:: řetězový
• vnitřní výstavba děje:
  • úvod (expozice): Harpagonova touha po penězích
  • zápletka (kolize): ani jedno z Harpagonových dětí si nemůže vzít své lásky
  • vyvrcholení konfliktu (krize): Hapargonovy peníze jsou ukradeny
  • zvrat (peripetie): Harpagon je donucen povolit sňatek svých dětí a za to jsou mu vráceny jeho úspory
  • závěr (rozuzlení): šťastný konec - odkryje se identita Valeria a Marie, svatba Harpagonových dětí

Tematický plán

• téma, hlavní myšlenka: chamtivost a její kritika
• motivy: touha po penězích, intrika, obvinění, sňatek, láska, krádež
• místo a čas: Francie, 17. století
• hlavní a vedlejší postavy:
  • Harpagon - chamtivý lichvář, který vidí štěstí a smysl života jen v penězích; miluje Marii
  • Kleantes - Harpagonův syn; miluje Marii
  • La Feche - Kleantův sluha; ukradne peníze Harpagonovi
  • Eliška - Harpagonova dcera; miluje Valeria
  • Valerius - Anselmův syn a Harpagonův správce; tají svou identitu; miluje Elišku
  • Marie - Anselmova dcera, ale všichni ji pokládají za chudou dívku bez rodičů; miluje Kleanta
  • Anselm - bohatý kupec
• příběh (děj):
  Boháč Harpagon získává své jmění lichvou. Je až tak lakomý, že všem pro smích. Ani dětem nedopřeje štěstí. Svého syna Kleanta chce oženit s bohatou vdovou, a sám (ač je mu šedesát let) se chce oženit s Kleantovou tajnou láskou Marií. Svou dceru zaslíbil bohatému vdovci Anselmovi bez věna. Ta ale miluje Valeria, jenž dělá u Harpagona zadarmo, jenom aby byl nablízku Marii. Zásadní zvrat přijde, když se Harpagonovi ztratí zakopaná truhlička se všemi úsporami. Za touto intrikou je Kleantův sluha La Feche, který se snaží pomoct svému pánovi. Harpagon se z toho zblázní a je ochoten vyměnit Marii za svou truhlu. Nakonec se zjistí, že Valerius a Marie jsou sourozenci, děti bohatého Anselma, takže se všichni mohou vzít, protože Anselm svatbu zaplatí. Harpagonovi se nakonec vrátí jeho milovaná truhla.
• postavení autora: er-forma

Jazykový plán

• vrstva ČNJ: spisovná čeština
• zvukové prostředky: bez zvukových prostředků (drama)
• stylové rozvrstvení slovní zásoby: archaismy (želíte - litujete; šalení - klam; pastorek - nevlastní dítě), citově zabarvená slova (šviháčci; krasavička; podpořička; ničema; prašivý skrblík; netvor; arcišibeničník; proklatý)
• textové prostředky: dialogy, monology, aposiopese
• syntaktické prostředky: vyjadřování slovesné, jmenné
• pojmenování:
  • přímá - epiteton (rozkvět života), přirovnání (neciv mi tady jako kůl; chudé jako kostelní myši; tělo jako vysoustruhované; jejich tři chlupy stojí jako kočičí vousy)
  • nepřímá - metafory (netřel se do jeho služeb; okořit chválou; nebesa učinila rodiče pány našich citů; příležitosti je radno se chytit zuby nehty; neráčil bys obrátit list?; máš drzost lézt mi do zelí?; chlubí se cizím peřím; polechtat jeho srdce), personifikace (láska se dopouští násilí na našich srdcích; příroda nevytvořila nic milování hodnější; nebesa mě neobdařila kamenným srdcem)
  • figury - litotes (vy nikdy nemůžete mít nepravdu; vám není neznámo; otec není tak nerozumný)

Literární historie

• společensko-historické pozadí: preromantismus - ideál prostý, nezkažený člověk => zde kritika zkaženého, lakomého člověka; Moliére tímto dílem narušuje přísně stanovená pravidla a formy klasicismu, který momentálně patří mezi hlavní umělecké styly; Moliére se řadí k jeho odpůrcům - tedy preromantikům
• o autorovi:
  Moliére (1622-1673), vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin, byl francouzský dramatik, herec a spisovatel. Dodnes je se Shakespearem považován za jednoho z největších dramatiků a spisovatelů všech dob (napsal 33 her). Původně byl členem kočovné společnosti, později si proti vůli rodičů založil svou vlastní. Svými hrami byl oblíben především u společnosti, protože o nich psal svá tzv. nízká dramata, především frašky a komedie - zesměšňoval v nich církev a někdy dokonce královský dvůr, hlavně tedy pokrytectví a přetvářku. Jeho hry byly vždy velmi propracovaném ať již díky Moliérovu bohatému slovníku, tak díky úžasně vymyšleným charakterům; v jeho díle se zřetelně objevuje inspirace komedií dell'arte
• inspirace: bratři Čapkové - Ze života hmyzu (hra využívá podobné principy jako Moliérovy komedie)

Literární kritika

1. Dobové vnímání
   Autor se velmi odchyloval od umělců své doby, ať již tematikou díla, tak písemným projevem. Proto ve své době nebyl (hlavně u církve díky hře Tartuffe) velmi oblíben. Dokonce byl kvůli tomu i vězněn, ve vězení ale napsal svou hru Lakomec, a tou si získal přízeň u krále Ludvíka VI., jenž ho vzal pod svou ochranu
2. Aktuálnost tématu
   Téma lakomých a chamtivých lidí a jejich kritika je stále velmi aktuální, např. v politice
3. Vlastní názor
   Jediným smyslem života a neovladatelnou emocí je hromadění peněz. Peníze mají přednost před lidskými vztahy, dokonce i před vztahem k jeho nejbližším. V podstatě je to ubožák, který neví, že lidské štěstí nespočívá v penězích, majetku, přepychu a chtivosti, ale naopak v prostotě, radosti z malých věcí a humoru. Bohatým nikdy nedělá bohatství, ale radost. Lidé by se měli vrátit k prostému životu, k obyčejným věcem v životě, k přátelství, dobru. K čemu je hromadění majetku? Vždyť to jsou jen mrtvé věci. A člověk potřebuje lásku. A co naše konzumní společnost? Jaké jsou výdaje, co z toho budu mít, nemám čas, mám moc práce, jsem přetížený, jaký je zisk? A co takhle se smát, milovat lidi, být dobrým?