Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Skapinova šibalství

Scapinova šibalství jsou satirou na některé zlořády soudobé společnosti - například na prodejnost justice, na chamtivost či rodinný despotismus francouzských měšťáků.

Antická Terentiova komedie Formio a commedia dell'arte (konkrétně postava vychytralého Brighelly) inspirovala Moliéra k napsání hry o šibalovi Skapinovi, obyčejném sluhovi, který se stará jen o svůj vlastní prospěch, k jehož dosažení používá všelijakých intrik a slovíčkaření, přičemž svým důvtipem a chytrostí strčí všechny vysoké pány a paničky do kapsy.

Příběh začíná ve chvíli, kdy se vrací urození páni Geront a Argant z dvouměsíční plavby domů a nacházejí tam své syny Leandra a Oktavia - jednoho nenávratně zamilovaného do neznámé dívky bydlící s tlupou cikánů, druhého již rovnou tajně, bez svolení, oženěného s chudou dívkou z města. Je z toho obrovské pozdvižení, zvláště když původní záměr, s jakým otcové připluli, byl, že Argantův syn si vezme Gerontovu dceru. Otcové chtějí své syny nejdřív vydědit, potom vést soud ke zrušení sňatku, zkrátka hrozí všelijakými nelibě znějícími možnými řešeními problému. Zoufalí synové se zatím snaží za každou cenu vymyslet nějaký plán, který by vše zachránil. Sami však na to nestačí, a tak jim pomáhá vychytralý sluha Skapino, který však celou záležitost ještě více zamotává vykládáním lží a podváděním všeho druhu.

Vyústění hry je nakonec vskutku komické, možná až přehnané, neboť působí opravdu silně nerealisticky. Zjistí se totiž, že úplnou náhodou je nynější žena Oktavia dcerou Geronta (ten totiž až do té doby sice věděl, že má nějakou dceru, a tak ji slíbil Argantovi pro jeho syna, ale protože jde o nemanželské dítě, žije celou dobu v ústraní jako chudá dívka a jeden druhého nikdy neviděl), cikánská dívka je zas, rovněž úplnou náhodou, dcerou Arganta, kterou mu, když jí byly čtyři roky, unesli cikáni a on už ji pak nikdy nespatřil.

Ve hře se autor vysmívá soudnictví, kde dochází ke korupci, zbytečnému a otravnému papírování, zdlouhavému řešení sporů a k všelijakým oklikám, kterými se vše akorát zamotává. Bez komentáře nenechá ani bojácné, skrblické a staromódní urozené pány, které nazývá "dědky". Při pozorném čtení zde najdeme i narážku na podprůměrnost Turků.

Bohužel, za Moliérova života prý hra propadla, po osmnácti reprízách ji musel stáhnout z programu.