Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2006 (1. vydání). Z francouzského originálu Tartuffe přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 92. ISBN: 80-86216-73-X.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, žil v letech 1622-1673. Stal se - proti vůli svého otce - hercem, později i ředitelem kočovného divadelního souboru a také psal vlastní hry. Oblíbil si jej také Ludvík XIV. Moliére je autorem mnoha komedií a frašek, ve kterých kritizoval společnost a církev. Zemřel při představení své hry Zdravý nemocný, kde také hrál.

HLAVNÍ POSTAVY:

• Tartuffe - svatoušek
• Orgon - manžel Elmíry
• Elmíra - Orgonova manželka
• Marie - Orgonova dcera
• Valerius - Mariin nápadník
• Dorina - Mariina komorná

DĚJ:

Příběh se odehrává v měšťanském domě, který patří Orgonovi. Ten se setkal v kostele s jistým panem Tartuffem, jenž neměl kde bydlet, tak se Orgon nabídl, že jej ubytuje u sebe doma. Celá rodina, kromě pana Orgona a jeho matky, vidí, jak je Tartuffe pokrytecký, jak ze sebe dělá pobožného chudáčka a jak Orgonovi lichotí, kde může. Naopak, pán domu je svým hostem nadšen, a to až do té míry, že mu chce dát svou dceru za ženu a přepíše na něj všechen svůj majetek včetně domu. Elmíra, Orgonova manželka, chce svému muži "otevřít oči", tak vymyslí plán. Nařídí Orgonovi, aby se schoval pod stůl, a předstírá, že je v pokoji sama. Přijde k ní Tartuffe, a přestože tvrdil, jak je zbožný a jak nesnáší nevěru, pokouší se přesvědčit Elmíru, aby se s ním vyspala, a vysmívá se Orgonovi, jaký je hlupák. Ten už to nevydrží a vyhodí Tartuffa z domu, jenže zapomněl, že dům už nepatří jemu. Tartuffe zavolá policejního úředníka, aby naopak vystěhoval Orgona s celou jeho rodinou. Naštěstí na poslední chvíli zasahuje král a vyjde najevo, že Tartuffe je známý a hledaný podvodník. Je tedy zatčen a Orgonovi je navrácen jeho majetek.

VLASTNÍ NÁZOR:

Moliére byl představitelem nižší literatury, což ale také znamená, že psal srozumitelným, jednoduchým jazykem. Hra se mi tedy dobře četla, místy byla i vtipná a měla spád.

Autor se snaží zesměšnit pokrytce a pobožnůstkáře, ale zároveň nás varovat, že lidé mohou být úplně jiní, než jak se tváří, a připomenout, že nesmíme všemu slepě věřit. A to bychom si měli možná připomínat častěji.