Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Nacuo Kirino (též Natsuo Kirino) - vlastním jménem Mariko Hashioka - je japonská spisovatelka z Tokia, autorka více jak dvaceti románů (např. Out a Zrůda)

Detektivní noir román o vraždě dvou žen-prostitutek představuje psychologickou sondu do duše dnešních japonských žen.
Juriko a Kazue, které si na střední škole začaly vydělávat prostitucí, byly v průběhu jednoho roku zavražděny stejně brutálním způsobem. Jejich tragický osud líčí a komentuje Juričina o rok starší sestra: postupně odkrývá souvislosti, jež mezi oběma vraždami vyvstávají, "detektivní" rovina děje však stále více ustupuje intimní zpovědi vypravěčky - z jejího popisu událostí a snahy dobrat se motivace Juričina a Kazuina jednání a pravdy o jejich smrti začne čím dál zřetelněji probleskovat obraz vypravěččina myšlení a pocitů, jejího vztahu k rodině a společnosti i jejích názorů na prostituci nezletilých.
Psychologická sonda do duše dnešních japonských žen a zároveň vynikající noir detektivka získala prestižní ocenění Izumi Kyōka Prize for Literature (Izumi Kyouka Bungaku Shou), její vydání v Americe bylo kvůli šokujícím, provokativním scénám podstatně zcenzurováno.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group - Knižní klub v Praze roku 2012 (1. vydání). Z japonského originálu Gurotesuku přeložila Anna Křivánková. Počet stran: 541. ISBN: 978-80-242-3460-1.

OBSAH:

Bizarní. Tak by možná leckterý Evropan popsal poměry, jaké panují na japonských dívčích školách. I přes povinné uniformy dokáže jediná návrhářská značka na podkolenkách rozhodnout o tom, jestli bude dívka přijata do kolektivu či nikoli. O všem rozhoduje původ, postavení rodičů a majetek. Kdo se snaží této "tradici" vzepřít, je odsunut kamsi na okraj. Není se co divit, že tato společnost vyplodila tři naprosto rozdílné ženy, které mají však mnohé společného, ač si to odmítají přiznat.

Ústředními postavami knihy jsou tři dívky - Juriko, Kazue a Juričina starší sestra, která vzpomíná na své, sestřino i Kazuino dětství a komentuje jej. Její život kompletně mění zášť k sestře, která je nadpozemsky krásná, až je to zrůdné. Snaží se Juriko vyhýbat, dokonce se odstěhuje k dědečkovi a je přijata na prestižní školu Q, ale není jí to nic platné. Po matčině smrti se Juriko vrací do Japonska a díky své kráse je přijata na stejnou školu jako její starší sestra. Na rozdíl od ní se také ihned stává součástí "vyšší kasty", kam spadají jen ty nejbohatší a nejkrásnější dívky. Inteligence nebo talent nerozhoduje. V té době začne být Juriko prostitutkou. Její sestra to vidí jako osud - ostatně k čemu jinému by se krásná, ale tupá Juriko hodila; po přečtení Juričiných deníků však čtenář shledá, že důvod je úplně jiný.

Kazue Sató je anorektická spolužačka Juričiny starší sestry, jež se chce mermomocí dostat do okruhu "lepších" spolužaček. Od rána do večera se učí, doma našívá na podkolenky loga známých návrhářů, snaží se být ve všem nejlepší. Veškerá snaha jí však přináší jen pohrdání. Přesto se dostane na vysokou školu ekonomickou a získá práci v úspěšné firmě. Ani to jí však není málo. Po vzoru Juriko se z ní stává prostitutka. Ani její důvody k vykonávání tohoto nejstaršího povolání však nejsou jednoduché.

Kazue i Juričina sestra na Juriko shlížejí jako na hloupou zrůdu, ze začátku jsem na ni jakožto čtenářka shlížela také tak. Jak jsem se však prokousávala deníky a vzpomínkami dívek, které byly absolutně rozdílné, přišlo mi, že zrůdami jsou právě Kazue a Juričina starší sestra. Činy obou dívek prostupuje všudypřítomná aura zla, ze které běhá mráz po zádech. Obě si o sobě myslí, že ony jsou lepší než ostatní právě proto, jaké jsou, své činy sobecky obhajují a ostatními jen pohrdají. Společně s postupem děje se měnil můj názor na hlavní postavy, až jsem začala být znechucená tím, jak se chovaly a jak smýšlely.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha je prezentována jako skandální detektivní román, jenž byl v Americe dokonce podroben cenzuře. Právě tato slova, zdůrazněná dokonce i na obalu knihy, mne tolik lákala, po přečtení knihy jsem však zjistila, že ani jedno není pravda. Detektivních prvků je v knize doopravdy pomálu (pokud vůbec), zařadila bych ji spíše do kategorie "společenský" nebo "psychologický román". K cenzuře jsem toho také mnoho nenašla, skandálnější než popisy dívčiných zážitků z milostného života mi přišly samotné myšlenkové pochody hlavních postav ovlivněné poměry v současném Japonsku.

I přestože kniha zdaleka nenaplnila má očekávání založená na reklamě, nemohu říci, že by mne nezasáhla. Atmosféra příběhu mi přišla až dekadentní, z každého řádku jsem cítila bezmoc, zoufalost, zlost a pocit nenaplnění. Přespříliš napětí jsem si tedy neužila, ale díky skvělému zpracování mohu Zrůdu jen doporučit.