Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. kapitola - Vrata vězení
Prostý popis obce a zástupu, který se tlačí před vraty vězení a čeká.

2. kapitola - Tržiště
Matróny se tlačí před pranýřem a diskutují o případu Hester Prynnové. Většina jich soudí, že byla souzena příliš mírně. Některé by jí přály rovnou smrt, jiné zas znamení žhavým železem vypálené na čelo.
Hester vychází z vězení i s malým děťátkem. Na šatech má vyšito šarlatové písmeno S (smilnice). Musí stát nějakou dobu na pranýři - všem na očích. Aby tomu trýznění alespoň trochu unikla, vzpomíná Hester na dětství.

3. kapitola - Poznání
V davu Hester zahlédne cizince, který má levé rameno výš než pravé. Ten se někoho vedle sebe ptá, kdo je ona žena na pranýři a je mu řečeno, že byla manželkou učence, který ji poslal z Amsterodamu napřed do Ameriky. Dva roky o něm neměla žádné zprávy, a tak se dostala na scestí. Nikdo však neví, kdo je otcem dítěte - Hester to odmítla prozradit.
Důstojný pán John Wilson a mladší duchovní Dimmesdal se znovu snaží přimět Hester, aby prozradila svého milence. Avšak ona stále zatvrzeleji odmítá. Po dalším kazatelově projevu ji odvádějí zpět do vězení.

4. kapitola - Setkání
K Hester zavolali téhož večera lékaře a byl jím právě onen cizinec, který se na ni vyptával. Ukazuje se, že je to Hesteřin manžel. Mluví spolu a Hester mu připomíná, že si jej nebrala z lásky. Muž přiznává i svoji vinu. Chce se ale dozvědět, kdo je otcem dítěte. I jemu to Hester odmítá říct, a tak jí pouze slibuje, že toho člověka najde.

5. kapitola - Hester vyšívačka
Hester pustili z vězení a ona proti všem předpokladům zůstala ve městě. Zadala si to jako své pokání, aby trpěla pohrdáním ostatních, a tak si odpykala svůj hřích. Usadila se v osamělé chýši, kus od lidí.
Živila se vyšíváním a měla dost práce na to, aby netrpěla bídou ona, ani její dcera. Té chystala to nejkrásnější oblečení, jaké mohla sehnat, přestože sama chodila v nejprostším hávu.
Pokud jí zbyly nějaké peníze, dávala je na dobročinnost. Nosila chudým jídlo a šila jim oděvy. I když se od nich žádné vděčnosti nedočkala, nedala se tím odradit.
Hester statečně nosila své šarlatové písmeno. Podle toho, co cítila, jí ale nepřineslo jenom hanbu. Začala mít schopnost rozeznávat utajované hříchy jiných lidí. Jako kdyby jediná zahlédla, že jsou s ní vnitřně spojeni nějakým proviněním, které pečlivě skrývají.

6. kapitola - Perlička
Hester pojmenovala svoji dceru Perlička, protože pro ni měla velkou cenu. Rostla do krásy, ale byla divoká a nezvladatelná. Mezi dětmi nemohla být, protože se jí kvůli matce posmívaly. Perlička se ale jen tak nedala a byla schopná házet po nich kamení, a tak je zahánět.
Další, o co projevovala až neobvyklý zájem, bylo matčino šarlatové písmeno. Jako by netušila, že to Hester bolí, natahovala po něm ručky už od kolébky.

7. kapitola - V sídle guvernérově
Jednou nesla Hester guvernérovi vyšívané rukavice a zároveň chtěla prosit za sebe a dceru. Doslechla se totiž, že jí chtějí děvčátko odebrat, aby na něj zle nepůsobila.
Zastavily se u guvernéra v zahradě, když uslyšely nějaké hlasy.

8. kapitola - Diblík a duchovní
Guvernér šel s knězem Wilsonem, důstojným panem Dimmesdalem a lékařem Rogerem Chillingworthem (Hesteřin manžel). Ti čtyři spatřili napřed Perličku a až pak Hester samotnou. Guvernér obeznámil Hester s jejich rozhodnutím vzít jí dítě, ale Hester se hájí, že ji bude moc vychovávat lépe právě díky poučení ze šarlatového odznaku hanby.
Pan Wilson se snaží zjistit, jak je na tom Perlička s křesťanskými vědomostmi, ale ta, přestože jí to matka odmala vštěpovala, buď naschvál neodpovídá nebo mluví nesmysly. Wilson je přesvědčen, že ji proto musí matce odebrat.
Hester se v zoufalství obrací na Dimmesdala, aby se za ni přimluvil. Dimmesdale skutečně promluví tak, že zbývající muže přesvědčí, že bude lepší ponechají-li Perličku u Hestery.

9. kapitola - Léčitel
Roger Chillingworth (změnil si kvůli Hester jméno) začal v městečku působit jako lékař. Spřátelil se s Dimmesdalem zrovna v době, kdy začal fyzicky chátrat.
Čím mu byl Roger blíže, tím usilovněji se snažil rozpitvat jeho nitro, aby zjistil, co se v něm skrývá. Za čas se dokonce ubytovali ve stejném domě.
Jak lidé to zvláštní přátelství pozorovali, začínali se starého lékaře bát a tvrdili, že je ve spojení s ďáblem.

10. kapitola - Léčitel a nemocný
Čím více Roger pátral v duši nemocného duchovního, tím více se narušovala jeho vlastní duše a vkrádaly se do ní temné a zlé odstíny.
Dimmesdale sice intuitivně tušil, že není všechno v pořádku, ale nedokázal zdroj svého nepokoje identifikovat a už vůbec ne z něčeho obvinit starého učence.
Mluví spolu také o tom, co se stane, když lidé skrývají své hříchy. Jsou ale přerušeni Perliččiným smíchem, který se ozývá venku. Perlička oba muže zahlédne a matku odtáhne pryč s tím, že by je Nečistý mohl chytit - pana duchovního už přece má!
Ten večer se duchovní s lékařem pohádají, když Roger chce, aby mu Dimmesdale odhalil svá tajemství, aby ho mohl lépe léčit, a ten prudce odmítne. Brzy však své přátelství obnoví. Roger později zastihne Dimmesdala spícího a na jeho prsou objeví něco, co mu způsobí až pekelnou, zlou radost.

11. kapitola - Hlubiny srdce
Od svého objevu začal lékař duchovního psychicky tyranizovat, aniž by si toho nešťastník byl přímo vědom. Dimmesdale tedy začal chřadnout nejen po fyzické stránce.
Lidé ve městě měli Dimmesdala pomalu za anděla, který sestoupil na zem. On sám se častokrát odhodlával k tomu, že by jim z kazatelny přiznal svůj velký hřích, ale vždy svou částečnou výpovědí jenom zvýšil úctu, kterou k němu ostatní chovali.

12. kapitola - Probdělá noc
Výčitky svědomí dohnaly Dimmesdala k tomu, aby v noci odešel z domu a šel si stoupnout na pranýř, kde svou trýzeň snášela Hester.
Tam ho potká samotná Hester i s Perličkou, která se vrací od svého bdění nad zemřelým guvernérem. Dimmesdale je pozve za sebou nahoru a vezme je za ruce. Oblohou prolétne meteor a všem se zdá, jako by vytvořil písmeno S. V jeho záři spatří na druhém konci náměstí Rogera, který přijde až k nim a Dimmesdala odvede.
Kostelník na druhý den donese duchovnímu rukavici, kterou nechal na pranýři. Věřící si ale myslí, že ji tam pohodil Satanáš, takže nikdo Dimmesdala z ničeho nepodezírá.

13. kapitola - Hester v jiné podobě
Když Hester viděla, jak je Dimmesdale zdeptaný, přemýšlela, jak mu pomoci. Za ta léta se její postavení změnilo, a tak lidé tvrdili, že S na jejím šatu znamená Sestra. Ona sama se ale stále stranila lidí kromě času, kdy jim přicházela nějak prospět.
Tak se o Dimmesdala začala po jejich setkání bát, že se rozhodla zajít za svým bývalým manželem a zkusit mu jeho oběť vyrvat.

14. kapitola - Hester a lékař
Hester se s Rogerem setkala a zhrozila se toho, jak se změnil. Během rozhovoru vyplouvá na povrch, jakou zlovolnou radost má z trýznění kněze. Ví, že to on byl Hesteřiným milencem, a proto ho pronásleduje a trápí.
Hester ho prosí, aby Dimmesdala ušetřil, ale to zcela změněný lékař odmítá s tím, že už nedovede odpouštět.

15. kapitola - Hester a Perlička
Perlička se snaží z Hester vymámit tajemství šarlatového písmena a také to, jestli to má nějakou souvislost s tím, jak si Dimmesdale drží neustále ruku na srdci. Hester jí ale nedokáže říct pravdu, a proto ji jenom odbude.

16. kapitola - Procházka v lese
Hester čeká s Perličkou na Dimmesdala v lese, aby mu mohla říct o lékaři pravdu.

17. kapitola - Duchovní pastýř a jeho ovečka
Dimmesdale se vrací od Indiánů a zastaví se s Hester v lese. Mluví o společném hříchu a Hester mu prozradí, že bydlí v jednom domě se svým nejzavilejším nepřítelem a také proč tomu tak je.
Duchovní je zdrcen a neví, jak dlouho dokáže ještě celou situaci snášet. Hester tedy rozhoduje za něj a smluví se, že společně odjedou ze země.

18. kapitola - Záplava světla
Dimmesdale před sebou v onom plánu vidí opět novou naději. Hester chce, aby se setkal s Perličkou, a proto na ni začne volat.

19. kapitola - Dítě u potoka
Perlička odmítá přijít blíž, dokud si Hester znovu nenasadí šarlatové písmeno, které při společném plánování nového života odhodila.
Když se ji duchovní snaží políbit, Perlička se vzpírá a nakonec se jde ještě umýt, aby jeho dotyk smyla.

20. kapitola - Duchovní v bludišti
Hester našla loď, která měla za čtyři dny odplouvat do Evropy a zajistila sobě, Dimmesdalovi i Perličce místo. Jak se duchovnímu ulevilo, nabyl hned větší síly, ale zároveň se musel najednou hlídat, protože se mu na jazyk hrnula slova nezvykle rouhavá a zlá.
Doma napsal Dimmesdale volební kázání - poslední, které kdy chtěl křesťanům přednést.

21. kapitola - Svátek Nové Anglie
Hester a Perlička čekají v zástupu dalších lidí na slavnostní průvod, který půjde do kostela. Všichni jsou vzácně naladěni, z lesů dokonce přišli Indiáni.
K Hester se přitočí kapitán lodi, na které mají již brzy odjet a prozradí jí, že Roger si na ní rovněž zarezervoval místo. Vytušil tedy jejich úmysly a nechce je nechat jen tak uniknout.

22. kapitola - Průvod
Následuje dlouhý popis průvodu, až se dostane na pana Dimmesdala. Ten po dlouhé době kráčí opět s nebývalou energií, až se toho Hester hrozí, protože jí náhle připadá nějak cizí.
Dimmesdalovo kázání všechny uchvátí, je v něm zvláštní moc. Kapitán pošle Hester po Perličce vzkaz: Doktor tvrdil, že kněze přivede sám, ať se o něj Hester nestará.

23. kapitola - Odhalení šarlatového písmena
Průvod jde zpět přes náměstí, ale když Dimmesdale zahlédne Hester, zastaví a pozve ji hlasitě k sobě. Společně s Perličkou vyjdou na pranýř.
Kněz připomíná Hesteřin hřích i to, že v něm nebyla sama a že její spoluviník měl ono šarlatové písmeno vypálené v srdci. Pak si rozhrne své roucho a zástup zděšeně vydechne. Roger zuří, že mu oběť na poslední chvíli vyklouzla.
Dimmesdalovi dochází síly a Perlička ho dobrovolně políbí. Pak se loučí s Hester a v její náruči umírá.

24. kapitola - Závěr
Za čas si lidé knězovo přiznání začali vysvětlovat jinak. Většinou viděli, že měl na prsou v kůži vypálené šarlatové písmeno, jaké nosila na šatu Hester. Někteří tvrdili, že si ho tam vyryl na znamení pokání sám, jiní že mu je tam vypálil Roger. Další si zase mysleli, že se tak fyzicky promítly jeho výčitky svědomí.
Poslední skupinu tvořili ti, kdo usilovně zapírali, že by nějaké zvláštní znamení spatřili a že by se snad duchovní přiznal k tak těžkému hříchu.
Do roka zemřel i starý lékař a velkou část svého jmění odkázal Perličce. Nedlouho po jeho smrti ale Hester i Perlička zmizely. Až po mnoha letech se Hester znovu vrátila a dobrovolně si opět připjala šarlatové znamení. O Perličce nikdo nic nevěděl, ale Hester přicházely drahé dary s heraldickou pečetí.
Nešťastné ženy začaly u Hester hledat radu či pomoc a ona je nikdy neodmítla. Když zemřela, pochovali ji kousek od Dimmesdalova hrobu a na náhrobku stálo - V zatemněném poli plá písmeno S.

CITÁT Z KNIHY:

"Lidé Nové Anglie!" zvolal hlasem, který se nad nimi rozlehl vznešeně, slavnostně a majestátně, a přece rozechvělý a chvílemi pronikavý, jako by se dral vzhůru z bezedných hlubin kajícného svědomí - "Vy, kteří jste mě milovali - vy, kteří jste mě uctívali jako světce - pohleďte na mě, hříšného! Konečně - konečně stojím tam, kde jsem měl stát před sedmi roky! Zde, s touto ženou, s jejíž pomocí, a nikoli svou vlastní ubývající silou, jsem se doplazil sem nahoru, kde mne v této hrozné chvíli ta žena podpírá, abych bídně neklesl do prachu! Vizte to šarlatové písmeno na Hesteřiných prsou! Všichni jste se ho hrozili! Všude, kam vedly její kroky - všude, kde obtížená tím potupným břemenem doufala nalézt odpočinek - šířilo kolem ní příšerný přísvit, který v každém z vás budil strach a odpor. Ale měli jste mezi sebou člověka rovněž poznamenaného symbolem hříchu a hanby a toho jste se neděsili!"