Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Evangelium Lukáše
Podle svědectví nejstarší tradice napsal třetí evangelium Lukáš, který pocházel ze syrské Antiochie. Evangelium je psáno pro vznešeného Theofila. Lukášovo evangelium je jediné, které má pokračování: Skutky apoštolů. Evangelium podle Lukáše silně zdůrazňuje Kristovo vzkříšení. Autor jasně naznačuje že, před boží soud patří celý člověk, tedy i jeho tělesná i duševní stránka. Dění Lukášova evangelia je obohaceno o řadu vyprávění např. vánoční evangelium a podobenství o milosrdném Samařanu.

Evangelium Matouše (kázání na hoře)
V evangeliu Matouše vystoupí Matouš na horu a vyučoval učedníky o tom, kdo bude šťastný a co mají dělat, aby také byli. Např. "Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí boha." A nebo naopak, co dělat nemají např. "nezavraždíš" nebo nesmí opovrhovat svého bratra. Jde tedy o posla božího, který hlásá, jak se mají věřící chovat.

První problém

"Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi."

Bůh se tu podle mého názoru domnívá, že lidé nekonfliktní povahy na zemi zůstanou jako poslední, až se ti ostatní vyvraždí a tím zůstane svět jim. Tedy poté mohou být šťastní.
To ovšem není uskutečnitelné, protože lidé se nedělí na konfliktní a mírné, ale podle toho, jak kdo odolává situacím, tedy na silné a slabší. Ti slabší holt podlehnou dříve a ti silní dříve nebo později také. A není tedy pravda, že silní (věřící) jsou neposkvrnitelní.

Druhý problém

"Každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra, se bude zodpovídat soudnímu dvoru."

Opravdu každý, kdo je STÁLE rozlobený na svého bratra, musí skončit špatně, vždyť sourozenec je jeden z mála lidí v životě, který to s vámi myslí dobře, a tak není možné ho zavrhovat. Už jenom bůh přece říká odpusť bližnímu svému.
V jádru souhlasím, ale jsou přece lidé, kteří dělají věci, které mohou vyvolat pouze právě to, opovržení. To pak si to opovržení jenom zaslouží, a tak není možné, aby se člověk na konci své životní cesty zodpovídal bohu a ten "provokatér" vyšel bez úhony. Jak už jsem se zmínil, lidé slabší povahy nemusí vše snášet.

5. kniha Mojžíšova (5. kapitola)
Je tu svým způsobem vykonáváno představování boha v dobrém světle tak, že bůh si v podstatě klade nárok na víru lidí a opodstatňuje to tím, že právě on je vyvedl z otrockého Egypta a právě on, lide tímto poskytl svobodu. Ovšem, zadarmo ani kuře nehrabe, a tak věřící musí dodržovat šest sabatních dní. Dále nesmí zhotovit žádnou podobiznu boha ani používat jeho jméno na lehkou váhu. Toho by poté velice litoval. A na konec jim také zdůrazňuje - "Nezavraždíš, ani nezcizoložíš, ani krást nebudeš, ani nebudeš toužit po manželce bližního svého..."

Problém

"Já jsem Jehova, tvůj bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků...odtamtud tě vyvedl silnou rukou a vztaženou paží."

Zde je právě ta část, kde si bůh klade nárok na víru jím osvobozených lidí. Má vlastně pravdu, protože právě on jim zachránil životy tím, že je vyvedl z otroctví. Vždyť smyslem života není někde makat na cizí krk, je to něco víc, přece vychutnávat si SVOBODNÝ život plnými doušky. I v dnešní době je svoboda ideálem miliónů a miliónů lidí po celé světě.
Je sice pravda, že osvobození za toto musí být vděční, i kdyby nechtěli, ale vděčnost neznamená přejít z otroctví jednoho, do otroctví druhého. Do jisté míry omezování svobod a určování životního stylu. Vždyť člověk, který toto otroctví v Egyptě zažil, tak si myslím, že už nechce být na něčem závislý.

5. kniha Mojžíšova (6. kapitola)
V této části bůh poukazuje na sílu víry a také vypravuje o zemi, do které vstupují. Aby nezapomínaly na toho, kdo je osvobodil, kdo jim dal novou naději a šířili tak jeho víru daleko za vlastní hranice a upevňovali ji i po další generace.

Problém

"aby ses bál Jehovy, svého boha..."

Co ke strachu. Snad jen, že je občas potřeba i mezi lidmi, natož u bohů. Přirozeně lidé se bojí toho, co neznají, a tak nemohou vědět, co se stane, když se bůh rozhněvá. Strach je také dobrý k autoritě (často je s ní spojován). A proto je alespoň trocha strachu potřeba, aby byli všichni hezky poslušní.
Osobně si myslím, že k úctě je mnohem lepší láska, než-li strach. Pokud lidé milují, dělají vše s radostí i rádi a víc k tomu asi nemám co říci.

Epištola Římanům
V této epištole je Římany popraven Ježíš Kristus. Opět se tu klade důraz na upevňování víry a dodržování desatera, v této části je to hlavně "odpusť bližnímu svému". Smrt je tu popisována jako smrt vzhledem k hříchu a život po smrti vzhledem k bohu. Takže věřící se po smrti nemají čeho bát, protože po smrti je čeká další životní (posmrtná) etapa. K závěru epištoly je velké loučení s bohem.

Problém

"Jestliže však její manžel zemře, je volná od jeho zákona, takže již není cizoložnicí, jestliže se stane ženou jiného muže."

Zákon je pánem nad člověkem dokud žije. Tento zákon je zrušen jedině v případě úmrtí jednoho z oddaných. A tedy je nepřípustné, aby porušili přísahu, jež složili na úplném začátku při oddávání, a to dokud nás smrt nerozdělí.
Toto je jedna z dalších obětí pro náboženství, která se v dnešní společnosti bohužel příliš nedodržuje. Snad jen ještě dodat, škoda že už to tak není.

KORÁN:

Obsah z učení Koránu
Koránské učení je velice podobné až příbuzné s křesťanským či židovským. Sám Muhammad v určitých obdobích VĚDOMĚ navazoval na biblický materiál, takže řeč o originalitě tu příliš nebude. I když postupem času se Muhammad stále více osamostatňoval a vznikalo tak zcela samostatné náboženství Islám. Korán patří mezi náboženství monoteistické. Toto je právě hlavním rysem islámu - přísný monoteismus. Postupem času se lehce mění názory na boha a to v tom, že se klade větší důraz na jeho všemohoucnost a vševědomost. Korán zná tři druhy nadpřirozených bytostí - anděly, džiny a satany. Myšlenka konce světa a posledního soudu je v koránu obsažena hned v několika súrách. V Koránu je také uvedena celá řada starozákonních postav, např. David a Šalamoun, Job, Jonáš... Od samého začátku proniká Koránem vědomí nutnost sloužit bohu. Vyjádřit mu tak poděkování a tím se současně zachránit před trestem na onom světě. Nejstarší kultovní povinností byla zřejmě modlitba. Původně se modlili pouze v noci, ale nyní je to několikrát denně. Další kultovní povinností je výslovný zákaz pití alkoholu. Islám vznikal v Mekce. Za jeden z nejtěžších hříchů se pokládá, podobně jako v křesťanství, cizoložství. Korán akceptuje majetkovou a sociální nerovnost.

Súra - 17 (noční cesta)
Opravdu velice podobně jako v bibli je zde popisováno několik "rad" jak žít v duchu Islámu. Jak být vděčný k bohu. Zde je uváděn příklad plavby na lodi, která je přepadena silnou bouří; bůh lodi pomůže a je zachráněna pevninou a nebudete-li vděční za tuto službu, kdo ví, může se stát, že všemohoucí potopí kus pevniny i s lodí, či přichystá překvapení v podobě další bouře na zpáteční cestě.

První problém

"A byl-li někdo nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo."

Toto může do jisté míry znamenat dokonce akceptování zabíjení, ovšem pouze v podobě spravedlivé pomsty, což je vlastně správné, protože když si představím, že by mi byl zabit někdo blízký a já bych tomu mohl pouze přihlížet, to by nebylo správné.
Ovšem věc má i druhou stranu. Násilí plodí jen násilí a jak je známo, blízkého nám to nevrátí. "Násilí plodí pouze zase jenom násilí" lze potvrdit například tím, že bližní toho provinilého (už mrtvého) tuto skutečnost může vzít jako pomstu a dál zabíjet.

Druhý problém

"Těm, kdož po věcech rychle pomíjivých touží, pospíšíme dát v něm to, co chceme, a tomu, komu chceme, však potom pro ně peklo připravíme..."

Když si jako věc rychle pomíjivou představíme peníze a ty se mu dostanou, tak ten žadonící má jít do pekla.
Opravdu je to pro mě trochu divné, proč má jít někdo do pekel jenom za to, že si chtěl užít, sic jen krátkodobě. A ten co si přeje krásný a dlouhodobý život, jeho snažení bude vděčně uznáno? Nechápu, vždyť ten s vysněnou budoucností toho chce víc. Do takového pěkného života přece peníze patří.

OHODNOCENÍ KNIH:

Bibli ani Korán jsem nikdy v minulosti nečetl, a to ze dvou důvodů - upřímně, NEDÁ SE TO ČÍST. Ten druhý důvod je prostý, nejsem věřící. Ano, celkem zajímavé to bylo, možná sem se něčemu i přiučil. Bible a Korán pro mě mají pouze historický význam. I když je pravda, že ke konci sem se i docela pobavil. Kdybych měl obě knihy porovnat, tak mi asi více sedl Korán, což mně samotného překvapilo.

REAKCE - Honzík, b.kol[zavinac]seznam.cz

Bibli čtu jako čerstvý křesťan tak půlhodinky denně už skoro rok a půl. Proto mě strašně zarazil příspěvek od G.Dinga, který napsal tento příspěvek "Bible a Korán"
Ze všeho nejdříve mě zarazilo, že nečetl ekumenický (mezicírkevní) překlad, ale překlad od Svědků Jehovových!!!
Je sice na první pohled podobný, ale je prostě zamotaný.
Hlavní problém tkví v tom, že lidé často a rádi vytrhávají veršíky z kontextu Bible.
Tak bych se na ty problémy podíval.

ad První problém - "Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi."

V křesťanském překladu Bible: Matouš 5,5
"Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví."
Tady se tím dědictvím země myslí dědictví nové země, tedy Božího nebe, ne jako zemi, na které teď stojíme. V Bibli se jasně píše, že na konci světa tu bude hodně nepravosti a špatnosti, že už bude vládnout Satan ještě více než teď, ale pak přijde Ježíš a oddělí zlo od dobra.

ad Druhý problém - "Každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra, se bude zodpovídat soudnímu dvoru."

Tím bratrem se myslí všichni věřící "bratři a sestry v Kristu". Jde tady o to, že když někdo udělá něco špatně, tak bys mu měl odpustit pokud bude chtít. A každý bude platit za to, co udělal, i za to, co neudělal (např. dobrý skutek)

ad Problém (5. kniha Mojžíšova, 5. kapitola) - "Já jsem Jehova, tvůj bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků...odtamtud tě vyvedl silnou rukou a vztaženou paží."

V křesťanském překladu Bible:
"Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků."

Zde by Židé měli být Bohu vděčni za to, že je vytáhl z otroctví, přitom udělal zázrak a převedl je přes mrtvé moře suchou nohou, ale oni si toho stejně nevážili a dělali hlouposti.
Věříme, že smyslem života je mít vztah s Bohem a věřím, že Bůh stvořil lidi a zná je mnohem více než my sami sebe. Proto nám dal určité rady a přikázání, abychom se jich drželi. Ale lidé si prostě chtějí žít po svém, dělají spoustu hloupostí (jen se podívejte kolem sebe a i na sebe).
Já jsem rád, že nemusím žít podle toho, jak žije mé okolí, že už nemusím každý víkend "kalit" a mít jinou holku, jsem rád, že Bůh má pro mě připravenou tu pravou a já ji nemusím hledat na diskotékách apod.
Já si teď užívám života taky, ale prostě jinak než předtím a jsem šťastný a svobodný.
Ježíš řekl: "každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu, hledejte pravdu a ta vás učiní opravdu svobodnými".

ad Problém (5. kniha Mojžíšova, 6. kapitola) - "aby ses bál Jehovy, svého boha..."

V křesťanském překladu Bible:
"aby se bál Hospodina, svého boha..."

Tady jde o to, že máš mít z Boha a jeho případného trestu respekt a bázeň, ale máš se radovat z jeho milosti a lásky, z jeho velkého díla, které stvořil.

KORÁN:

A k tomu Koránu - muslimové říkají, že prorokovi Mohamedovi se zjevil okolo roku 500 po Kristu na hoře archanděl Gabriel, který mu dal zjevení, podle kterého napsal tu knihu.
A já bych teď vzal verš z Bible, kde apoštol Pavel píše v Gal.1/8: "Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!"

OHODNOCENÍ KNIH:

Korán a Bible vám možná přijdou, že jsou psané v podobném smyslu, ale to hlavní tam chybí - že Bůh se stal člověkem (Ježíš) a sám se obětoval a zemřel za naše chyby (hříchy) a my to "bláznivé gesto" můžeme přijmout a nebo odmítnout. Tady Bůh udělal první krok k nám a ne my k němu.
Ale v jiných náboženství, Koránu nevyjímaje, se musíš snažit TY, protože tu chybí Boží milost, láska a odpuštění.

Kdybyste chtěli vědět o Bibli více, zkuste: www.hcjb.cz

Hledejte pravdu, protože pravda vás učiní svobodnými. (Ježíš)