Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. hebrejský Starý zákon = tóra (Židy nazýván Pentateuch)
2. křesťanský Nový zákon

Části Starého zákona:

1. Genesis
2. Exodus
3. Leviticus
4. Numeri
5. Deuteronomium

První den bůh stanovil čas, poněvadž stvořil světlo, které oddělil od tmy a nazval jej dnem a tmu nocí. Druhý den oddělil vody od nebe, poté stvořil pevninu, která se pokryla zelení, a moře, aby ji obklopovalo. Čtvrtého dne stvořil Slunce, aby osvětlovalo den, a Měsíc, který vládnul noci. Pátý den učinil rozmanité druhy živočichů a šestého dne stvořil z hlíny člověka, muže jménem Adam. Ve spánku mu Bůh vzal žebro a z něho stvořil ženu Evu. Poslední den byl den odpočinku, kdy Bůh dokončil své dílo, a proto ho požehnal.
Adam s Evou žili spokojeně v zahradě Edenu do té doby, než had přemluvil Evu a Eva Adama, aby ochutnali jablko ze stromu poznání, což jim bůh zakázal. Ve chvíli, kdy snědli zakázané jablko, poprvé pocítili vinu, neštěstí a stud nad tím, že jsou nazí. Bůh na to přišel a vyhnal je z ráje. Po dlouhé době se Evě narodili synové, kterým dala jméno Kain a Ábel. Kain se stal zemědělcem a Ábel pastýřem. Jednoho dne oba obětovali své dary bohu, ale bůh si více oblíbil Ábela a také to dával najevo. Kain kvůli tomu ve vzteku svého bratra zabil a bůh ho za to poznamenal znamením, aby každý věděl, co udělal, ale nikdo ho nesměl zabít, jinak by ho stihl sedmkrát větší trest.
Lidé přestali věřit v boha a ten na ně proto poslal velkou potopu, kterou přežil jediný čestný Noe se svou rodinou, protože na radu boha postavil velkou archu, do které se ukryli ještě se samci a samicemi od všeho živého.
Dříve všichni mluvili stejným jazykem, dokud se nerozhodli postavit vysokou věž. Bůh se na ně za to rozhněval a rozdělil je, aby každý mluvil jiným jazykem. Lidé se rozešli a věž nikdy nedostavěli.
V Charánu žil muž jménem Abrám, kterému bůh řekl, ať jde do země keaánské. Ten ho poslechl, vzal s sebou svou ženu, majetek a bratrance Lota, ale s ním se časem rozešli kvůli častým hádkám. Ten se usídlil v Sodomě, ale právě v Sodomě a Gomoře žili lidé velmi hříšným životem, a proto se je Bůh rozhodl zahubit. Na Abrámovu přímluvu však chtěl ušetřit Lotovu rodinu, ale když odtamtud utíkali, Lotova žena se ohlédla, i když to měla zakázané, a proměnila se v solný sloup. Abrámovi, kterého bůh časem přejmenoval na Abraháma, a jeho ženě Sáraj, též přejmenované na Sáru, se i přes jejich vysoký věk narodil syn, kterému dali jméno Izák. Když Izák vyrostl, rozhodl se Hospodin vyzkoušet si Abrahámovu víru tím, že mu poručil obětovat svého jediného syna. Ale když to chtěl vykonat, tak ho zarazil. Po nějakém čase se Izák oženil s Rebekou, která pocházela z Abrahámovy vlasti a kterou mu přivedl jeho sluha. Časem se jim narodily dvojčata, dva bratři jménem Ezau a Jákob. Izák si více oblíbil Ezaua a Rebeka zase Jákoba. Když už Izák zestárl a oslepl, pozval si Ezaua, aby mu požehnal, jenže Rebeka místo něho lstivě podstrčila Jákoba. Ezau se na něj za to rozzlobil a chtěl ho zabít, proto ho matka poslala do Charánu ke svému bratrovi Labánovi, a tam se seznámil s jeho dcerou Ráchel, do níž se zamiloval. U Labána pracoval sedm let za její ruku, ale místo ní mu dal její starší sestru Leu. Jakob tedy musel pracovat dalších sedm let za Ráchel. Poté se rozhodl navrátit se svými ženami ke svému bratrovi, který mu už dávno odpustil. Jákob, jehož bůh přejmenoval na Izraele, měl dvanáct synů. Nemilovaná Lea mu zplodila deset synů a Ráchel Josefa a Benjamína, po jehož narození zemřela. Izrael měl nejraději Josefa, kterého bratři kvůli tomu nenáviděli, a proto ho prodali do Egypta do otroctví, a otcovi řekli, že ho rozsápala divá zvěř. Potifar, velitel faraónovy stráže, si Josefa koupil a ten mu dobře sloužil, ale díky lži jeho ženy byl vsazen do vězení, ze kterého se dostal až za dva roky díky faraónovým snům, které chtěl vyložit. Zdálo se mu o sedmi vyhublých kravách, které sežrali sedm krásných tlustých krav. Josef to vyložil tak, že sedm let bude v Egyptě hojná úroda a dalších sedm bude hladomor. Faraón ho jmenoval svým zástupcem a Josef začal uskladňovat část úrody. Když nastalo sucho, chodili za ním lidé kupovat obilí a mezi nimi byli i jeho bratři, kteří ho vůbec nepoznali. Josef překonal svou dávnou zlobu, dal se jim poznat a přijal je i s otcem, který měl Josefa za mrtvého, do Egyptské země. Izrael v Egyptě dožil sto čtyřiceti sedmi let, a poté byl pohřben v jeskyni na poli u Mamre. Josef byl poté pohřben v Egyptě.
Egypťané se báli množení Izraelitů, proto nechával faraón zabít všechny izraelské chlapce. Ale jedna matka chtěla svého syna zachránit, tak ho poslala v košíku po vodě. Ten našla na břehu dcera faraóna, která chlapce vychovala a dala mu jméno Mojžíš. Jednou Mojžíš uviděl, jak Egypťan zabil Izraelitu, proto ho zabil také. Za strachu utekl do země midjánské, kde se seznámil s knězem, jehož dceru Satiru si vzal. Jednou při pastvě ovcí spatřil hořící keř, který neshořel. Z něho na něj promluvil bůh a řekl mu, aby odvedl Izraelity z Egypta. Vydal se tedy na cestu za faraónem, po kterém chtěl, aby propustil Izraelity z otroctví. Ten to odmítl, a tak bůh uvrhl na Egypt deset ran. První byla, že se nilská voda proměnila v krev. Další rána byla rozmnožení žab, třetí zase komárů a čtvrtá much. Pátou byl dobytčí mor, tou další vředy a sedmou krupobití, které postihlo jen Egypťany. Osmou byly kobylky, devátou třídenní tma nad Egyptem, ale teprve až poslední, kterou byla smrt všech prvorozených synů Egypťanů, přinutila faraóna svolit a poslat Izraelity pryč. Brzo toho ale začal litovat a s vojáky se za nimi vydal, ale unikli mu díky moří, které před Izraelity ustoupilo, ale vojáky pohltilo. Cestou přes poušť, ve které mohli jíst jen boží jídlo - manu, se dostali k hoře Sinaj, na kterou Mojžíš vystoupil a ze které lidem přinesl od boha Desatero božích přikázání - nebudeš mít jiného boha mimo mě, nebudeš mě spodobňovat, nezneužiješ jména Hospodina, pamatuj na sedmý den odpočinku, cti svého otce i matku, nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nevydáš proti nikomu křivé svědectví, nebudeš dychtit po tom, co ti nepatří. Mojžíš zůstal na hoře čtyřicet dní, během nichž mu bůh přikázal vyrobit zlatou truhlu, jež nazval archou úmluvy, a také zlatý svícen, oltář a stůl. Mezitím si lid začal žádat nového boha, proto si vyrobili zlaté tele, kterému se začali klanět. Když se Mojžíš vrátil, velice se rozzlobil a spálil ho. Poté se vydali dále. Před Kenaanem Mojžíš vyslal napřed dvanáct zvědů, kteří zjistili, že je to země krásná, ale i mocná. Lid si začal přát návrat do Egypta, neboť neměli dost víry, a proto je bůh potrestal čtyřicetiletým putováním pustinou. Poté porazili zemi amorejskou a moábskou a na čas se zde usídlili. Bůh jmenoval Mojžíšova zástupce Jozua a Mojžíš odešel na horu Nebo, kde zemřel. Izraelité pokračovali v cestě, ve které jim stálo Jericho, proto ho museli dobýt. Jozue vyslal napřed dva zvědy, které by byli chytili, kdyby jim žena jménem Rachab nepomohla, proto byla po dobytí města jediná ušetřena.
Po dlouhé době ale lidé přestali věřit v Boha, a ten je proto vydal do rukou nepřátel. Mezi ně patřil Sisera, kterého i s jeho vojskem snadno pobili. Dalším byli Midjánci, jež lstivě pod vedením Gedeóna také přemohli. Gedeón ale odmítl stát se jejich králem, avšak jeden z jeho synů kvůli tomu zabil všechny své bratry. Z Abímeleka se stal tyranský vládce, které zemřel při obléhání Tebesu, když na něj hodili mlýnský kámen. Poté je začali ohrožovat Pelištejci, proti nimž se postavil Samson, který byl neporazitelný, tudíž jich zabil na statisíce. Ale jeho žena ho zradila a řekla jim způsob, jak ho porazit, stačilo ho pouze ostříhat, což také udělali. Pelištejci ho zajali a chlubili se s ním ostatním v chrámu, proto ho Samson zbořil a všichni i on zahynuli.
Chana, bezdětná žena Elkána, prosila boha o syna, který se jí časem narodil. Dala mu jméno Samuel a odvedla ho do kostela, kde ho vychovával kněz Éli. Samuel se stal prorokem božím. Izraelité začali žádat boha o krále. Bůh poslal Samuela, aby ho zvolil, a ten vybral Saula, jenž se tam náhodou přitoulal při hledání oslic. Saul svedl s Pelištejci mnoho vítězných bitev, ale kvůli neuposlechnutí rozkazu boha byl jím zavržen, a tak hledal Samuel nového vůdce. Hospodin ho poslal k Jíšajovi, protože jeden z jeho synů David měl být králem. Při bojích s Pelištejci poslal po něm Jíšaj jídlo jeho bratrům, kteří byli ve vojsku. Zrovna v tu dobu vyzýval pelištejcký obr Goliáš smělého Izraelitu, který se s ním utká. Všichni ale měli strach kromě Davida. Ten ho nakonec zabil prostým kamenem z praku a uřízl mu hlavu. Prchající vyděšené Pelištejce už snadno porazili. David se stal slavným a Saul na něj začal žárlit, dokonce se ho pokusil i zabít, a to i přesto, že to byl manžel jeho dcery Míkal. Při útěku potkal David Abigail, což byl žena Nábala, kterého chtěl zabít kvůli ní, ale Abigail mu to rozmluvila. Nábal stejně brzo zemřel a on si ji vzal za ženu. Mezitím Saul i jeho syn Jonatán padli v bitvě s Pelištejci, a tak se David vrátil jako král. I on zhřešil proti bohu, a to tehdy, když se zamiloval do ženy svého vojevůdce. Napsal do vojska, aby Uriáš, onen vojevůdce, zemřel. Potom si mohl vzít jeho manželku. Ovšem bůh mu tento hřích vymstil, a to tak že syn Davidův s Batšebou, manželkou Uriášovou, zemřel. Tím se ale neusmířil. David měl syna Absolóna, který začal štvát lid proti němu a tím se získával příznivce. S těmi se vydal proti Davidovi, který musel uprchnout, a Absolón se prohlásil králem. David se vrátil a porazil ho, prchajícího Absolóna pak zabili jeho vojáci. Po Davidově smrti se stal králem jeho syn Šalamoun. Ten byl ale mladý a nezkušený, a proto prosil boha a moudrost. Bůh mu vyhověl a Šalamoun se stal nejchytřejším ze všech lidí. Ti se k němu chodili rozsuzovat jako dvě ženy, které chtěly jedno dítě. Rozhodl se také pro stavbu chrámu, kde se bude uchovávat archa úmluvy. Jednou za ním přijela královna ze Sáby, aby se přesvědčila o jeho chytrosti. Šalamoun měl mnoho manželek, které vyznávaly jiná náboženství, a časem je začal vyznávat i král. Hospodinův trest byl, že po jeho smrti se Izraelité rozdělili na dva proti sobě bojující národy.
Achab, který uctíval boha Baala, se prohlásil za krále severní části a vzal si za ženu Jezabel. Nechal zabít všechny proroky Hospodina, utekl z nich jen Eliáš. Ten potom předpověděl králi Achabovi velké sucho, což se také stalo. Za tři roky se Eliáš vrátil a dokázal, že pravým bohem je Hospodin a bůh Baal je jen výmysl. Lidé pak pobili všechny Baalovi kněze. Jezabel se za to chtěla Eliášovi pomstít, ten uprchl do pouště a došel až k hoře Chorébu. Tam mu bůh přikázal, aby vybral za krále nad Izraelem Jehúa místo Achaba a aby určil svého nástupce Elíšu. Eliáš ho našel a pomazal ho na proroka. Poté zemřel, takže pomazání Jehúa zbylo na Elíšovi. Jehú se tedy stal králem a vykonal Hospodinovu pomstu tím, že zabil Joráma, což byl syn Achába, který zemřel v boji mezi Izraelem a Sýrií, a také tím, že zabil Achazjáše, krále Judska, a Jezabel, které bůh nedopřál ani pohřeb.
Po Achazjášově smrti začala kralovat v Judsku jeho matka Atalja, která zabila všechny ostatní následníky trůnu kromě Joáše. Ten se časem králem stal a Elíša mu prorokoval, že nad Sýrií vyhraje třikrát. Poté Elíša zemřel.
Asyrská říše se velmi rozmáhala. V té době byl králem Judska Jóšijáš, který nutil lidem víru v Hospodina, v čemž mu pomáhala Kniha zákona. Po něm vládl jeho syn Jójakím, který musel faraónovi odvádět stříbro a zlato. Dalším králem byl Jójakin. V době jeho vlády obsadil Jeruzalém Nebúkadnesar, který odvezl všechno bohatství i vojáky, královskou rodinu a mnoho dalších lidí a na trůn dosadil Sidkijáše, jenže se proti němu časem vzbouřil. Nebúkadnesar opět oblehl Jeruzalém. Uvnitř prorok Jeremiáš předpovídal zánik Jeruzaléma, proto byl vhozen do studny, z níž ho pak zase vytáhli. Ale měl pravdu, Jeruzalém dobyli a krále oslepili a spoutali. Mezi lidmi odvezenými do Babylonie byli i čtyři chlapci. Tři z nich byli málem upáleni, protože se odmítli klanět Nebúkadnesarově zlaté soše, ale bůh je ochránil i před plameny. Ten čtvrtý Daniel zase vysvětlil nápis, který napsala na stěnu ruka ve vzduchu ve chvíli, když se Nebúkadnesarův syn Beltšasar provinil pitím z ukradených Jeruzalémských číší. Vysvětlil to tak, že král zemře a jeho království bude rozděleno mezi nepřátele. To se také stalo. Další král Darjaveš si Daniela oblíbil, ale to se nelíbilo ostatním. Proto lstivě donutili krále, aby byl Daniel vhozen do jámy se lvy, ale i jeho bůh zachránil. Nový král Kýros poté propustil Židy a ti se navrátili do Judska, kde postavili nový chrám a spravili město. Vytvořili nový stát založený na víře v Boha.
Jonáš dostal úkol od boha, aby došel do města Ninive a řekl tam, že město bude kvůli lidské pýše zničeno. Ten to však odmítl a utekl na lodi, na kterou bůh seslal bouři. Proto z ní byl Jonáš vyhozen a spolkla ho velryba, která ho vyvrhla až za 3 dny. Jonáš to tedy vykonal, ale bůh toto město přesto nezničil.