Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ZÁKLADNÍ ROZBOR:

• autor: neznámý, vznik z lidové slovesnosti
• umělecký směr: starověk
• století: tabulky vznikaly od 3. do 2. tisíciletí př.n.l.
• literární druh: epika
• literární žánr: epos
• literární forma: poezie
• slohový postup: převážně vyprávěcí
• časoprostor: Mezopotámie - město Uruh, čas neznámý
• kompozice: 12 tabulek, chronologická
• vypravěč: er-forma
• téma: život krále Gilgameše
• motiv: hledání věčného života, bohové, přátelství

POSTAVY:

• Gilgameš - urucký král, tvrdý a krutý - silný panovník; toužil najít věčný život; ze 2/3 bůh; hrdinské rysy
• Enkidu - Gilgamešův nejlepší přítel; napůl zvíře; stvořen z hlíny za účelem zabití Gilgameše
• Ištar - bohyně lásky; odmítnuta Gilgamešem při žádosti o sňatek
• Aruru - bohyně; stvořitelka Enkidu
• Ninsun - bohyně; matka Gilgameše
• Churava - nestvůra z cedrového lesa

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• archaismy
• knižní výrazy
• přímá řeč

TROPY A FIGURY:

• inverze slovosledu
• personifikace
• hláskové figury

UKÁZKA Z DÍLA (z první tabulky z 12):

Na radu Gilgamešovu přivádí lovec nevěstku, která svým ženstvím oslabí Enkidua a změní ho v člověka. Tím se odcizí zvířatům a ta od něho prchají na step.

Uposlech rady svého otce,
ke Gilgamešovi lovec odebral se.
Na cestu do města Uruku se vydal.
"Dopřej mi sluchu, Gilgameši!
Jakýsi muž, který s hor přišel,
nejmocnější je v zemi, velkou má sílu,
jako moc Anova jsou pevné paže jeho.
Po horách stále chodí,
neustále s dobytkem trávu spásá
a stále k napajedlu kroky míří.
Bojím se přiblížit k němu.
Zasypal jámy, které jsem vyhloubil,
vytrhal léčky, které jsem nakladl,
dobytek s polní zvěří mi odloudil,
brání mi konat práci v poli."
I mluví Gilgameš k němu, k lovci:
"Jdi, lovče můj, nevěstku s sebou přiveď!
Až přistoupí s dobytkem k napajedlu,
ať ona odhodí šat svůj a odhalí svůdné vnady.
Jakmile ji spatři, přiblíží se k ní.
Však zvířata jeho, s nimiž vyrůstal v stepi, jemu se
odcizí."
Odešel lovec, nevěstku s sebou vede.
Odebrali se cestou přímou
a třetího dne na místo určení dorazili.
Lovec i nevěstka na místě tom pospolu usedli.
Den první i druhý u napajedla seděli,
až přišel dobytek, aby se napojil vodou.
Dorazila sem zvířata, voda lahodí jejich srdci.
A on, Enkidu, odchovanec stepi,
s gazelami travou se živí,
s dobytkem u napajedla pije.
Stejně jako zvířatům voda lahodí jeho srdci.
Spatřila jej nevěstka, muže divokého,
ze samého středu stepi jinocha loupežného.
"Toť on, nevěstko, odhoď svůj šat,
odhal své lůno, tvou rozkoš ať vezme,
nezdráhej se přijmout jeho chtíč!
Až tě spatří, přistoupí k tobě.
Uvolni svůj šat, ať na tebe si lehne,
učiň s ním, s divochem, jak umí žena!
Však zvířata jeho, s nimiž vyrůstal v stepi, jemu se odcizí.
Mužství jeho ti lahodit bude."
Nevěstka ňadra svá obnažila, lůno odhalila,její rozkoš vzal.
Nezdráhala se přijmout jeho chtíč.
Uvolnila svůj šat, on na ni si lehl,
učinila s ním, s divochem, jak umí žena.
Mužství jeho jí lahodilo.
Po šest dní a sedm nocí Enkidu s nevěstkou obcoval bez ustání.
A když se nasytil rozkoší její,
svou tvář otočil ke svým zvířatům.
Jakmile gazely spatřily Enkidua, na úprk se daly,
i zvěř stepní od něho daleko pádí.
Chtěl vyskočit Enkidu, však ztrnulé bylo tělo.
Kolena selhala, neboť odešla zvířata jeho.
Zeslábl Enkidu, jeho běh není, jako byl dříve,
však v moudrosti vyspěl, ucho jeho se rozšířilo.
I navrátil se a usedl ii nohou nevěstky.
Nevěstce do tváře hledí,
uši jeho naslouchají, co jemu nevěstka praví.
I mluví nevěstka k němu, k Enkiduovi:
"Krásný jsi, Enkidu, bohu se podobáš.
Proč běháš se zvířaty?
Pojď, zavedu tě do Uruku hrazeného,
do čistého chrámu, příbytku Ana a Ištary, kde žije Gilgameš dokonalé síly
a jako býk divoký vládne lidem."
Takto k němu promlouvá, její řeč je mu příjemná.
Přítele hledá, jenž rozuměl by srdci jeho.