Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedna z nejznámějších satir starší české literatury

Skladba Podkoní a žák líčí spor dvou málo významných členů středověké společnosti, studenta (žáka) a panského sluhy (podkoního), o to, čí stav je lepší. Jde tu o hospodskou hádku dvou příslušníků různých povolání, z nichž každý vychvaluje svůj vlastní stav a tupí stav protivníkův. Při svém vychloubání si však vede tak, že se jeví ubohost jeho postavení často zřetelněji než ve všech útocích odpůrcových.

O DÍLE:

• jde o humoristické dílo bez vážného poselství nebo myšlenky
• satira na dva společenské stavy: podkoní sloužící u dvora a žáky (studenty univerzity)
• žánr: spor - obvyklý ve středověké literatuře; další příklady sporů v české literatuře: Oráč z Čech či Tkadleček, i v Podkoním a žáku se hádají dvě strany, oproti ostatním sporům je ale nerozsuzuje žádná vyšší autorita, např. bůh, pravdu nemá ani jeden
• jedná se o parodii na spory tzv. vyššího stylu, v nichž jde o závažné otázky (např. zda je důležitější duše, nebo tělo, příp. zda má pravdu člověk vyčítající Smrti, že mu vzala milovanou osobu, nebo Smrt) => Podkoní a žák je výjimečný tím, že nenese žádné morální ponaučení
• dílo je anonymní a pochází ze 14. století (gotika)
• je psáno staročesky (nikoliv latinsky) sdruženým rýmem (AABB), verš je většinou osmislabičný
• jde o rámcové vyprávění vyplněné dialogem
• ukázka:
  Tuž panoše každý zvlášče
  pacholku podává plášče
  a plášč mokr a pln dešče!
  Tuť sě tepruv črt stešče.

POSTAVY:

vypravěč - vypráví děj v ich-formě, nevyjadřuje se k ději, nestojí na straně ani jedné z postav; báseň otevírá jeho příchod do hospody a odchod z ní, sedí zde mezi oběma mladíky
žák - je mladší a holobradý, oděný mj. v kukle, v mošně má pravděpodobně knihy a chléb (staročesky "partéka")
podkoní - je starší a vousatý, oděný lépe než žák a obutý v módních škorních, ale i jeho oděv prozrazuje chudobu

DĚJ:

Podkoní a žák se střídají v krátkých monolozích: jeden vždy popíše bídnost a nezáviděníhodnost stavu toho druhého a vychválí stav svůj. Přitom ale vychází najevo, že oba jsou na tom stejně špatně.

Žák musí zatápět a zametat ve škole, zato však může zbít měšťanské synky, které vyučuje; sám je šikanován a okrádán staršími žáky; tvrdý chléb si musí namáčet v omáčce a pije často jen vodu, o jídlo musí žebrat, v postní čas má ale právo na cokoli, o co si řekne; má vyhlídku, že se stane biskupem (hodlá brzy přijmout první kněžské svěcení), jakožto student nemůže být odsouzen k oběšení.

Podkoní tvrdí, že má dost jídla z panského stolu (i když na něj kuchař občas zapomene), bývá bit jen zřídka a nikoli vlastní vinou, má vyhlídku, že se stane lučištníkem, může spát v teple na slámě či na hnoji místo na zemi, nemusí uklízet po nikom cizím a může se lépe šatit.

Mladíci se vzájemně častují metonymickými nadávkami (žák = sagitář neboli střelec; podle latinského sagitta = střela, kterou se učili žáci skloňovat jako první latinské slovíčko X podkoní = třěpačka, tj. hadr na čištění koní).

Žák radí podkonímu, aby se stal sedlákem, a podkoní žákovi, aby se stal katem, tak si prý oba polepší. Vyprovokováni touto urážkou se na sebe vrhají. Když rvačka dlouho nekončí, vypravěč je opouští s poznámkou, že člověk by neměl v hospodě vysedávat dlouho.