Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přebásnil Kamil Bednář

Moderní přebásnění přibližuje a objevuje dnešnímu čtenáři téměř neznámou krásu literárního díla, které sice bylo podvrhem, ale nepozbylo tím svých velkých a mocně působivých hodnot čistě uměleckých.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

BEDNÁŘ, Kamil. Rukopis královédvorský a zelenohorský. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961, s. 122. Doslov napsal Mojmír Otruba. Ilustroval Miloslav Troup.

FORMA:

Rukopis královédvorský - 14 básní (Záboj a Slavoj, Čestmír a Vlaslav, Ludiše a Lubor, Jaroslav - větší rozsah)
Rukopis zelenohorský - Libušin soud a Sněm

OBSAH:

Rukopis královédvorský

Kytice
Kratičká báseň o dívce, která vidí připlouvat po vodě kytici a představuje si lidi s ní svázané. Tomu, kdo ji pustil po vodě, by dala "svůj vínek z hlavy".

Opuštěná
Pláč dívky, jejíž rodiče zemřeli, sourozence nemá a mládence jí vzali.

Růže
Pomrzlá růže a dívka, která se nedočkala svého milého.

Žežulice
Žežulice naříká, že není vždy jaro. Ale některé věci se nemohou na jaře odehrávat, je potřebná rovnováha.

Skřivánek
Dívka se svěřuje skřivánkovi se svou žalostí. Milého jí odvedli a ona nemá, jak mu dát zprávu.

Jahody
Děvče jde sbírat jahody a poraní si nohu o trní. Chlapec zajde pro koně, aby pro ni přijel, ale v lese spolu zůstali až do západu slunce. Pak ji teprve vzal do náruče a odejel s ní domů.

Jelen
Líčení krásného jelena, pak podobný popis mládence. Mládence zabili, dívky ho oplakaly. Na jeho hrobě vyrostl dub.

Záboj a Slavoj
Pohanský vůdce Záboj shání bojovníky. Sejdou se v lese. Záboj podává zprávu o tom, že jeho otec zemřel a nepředal nikomu velení. Přišli cizáci a začali rozkazovat, přinesli i nové náboženství. Slavoj povzbuzuje Záboje v jeho řeči. Společně rozhodují, že započnou boj. Vylákají do boje Luďka s vojskem a zaútočí. Záboj dlouho bojuje s Luďkem, až ho nakonec zabije. Nepřátelé začali utíkat a Zábojovi muži je pronásledovali. Vítězství patří jim a už plánují, jak svým modlám přinesou válečnou kořist.

Čestmír a Vlaslav
Neklan rozhoduje o boji proti Vlaslavovi a velením pověřuje Čestmíra. Táhne s vojskem a cestou vidí vesnice vypálené Kruvojem. Ten, ač slíbil věrnost Neklanovi, zajal vojevodu Vojmíra i jeho dceru. Čestmír a jeho muži zaútočili na Kruvojův hrad a dobili ho. Kruvoje zabili a vojevodu i s dcerou osvobodili. Pak se vydali dále - do boje s Vlaslavem. Vojmír obětuje bohům, aby se boj zdařil. Čestmír bojuje s Vlaslavem a zabije ho. Neklan tedy zvítězil.

Oldřich a Boleslav
Vyhoň Dub žádá kníže Oldřicha, aby se stal vůdcem výpravy proti Polanům. On souhlasí a vyráží. Zaútočí a vyženou Polany z Prahy.

Beneš Heřmanův
Kmeti bědují, že jejich zem zabírají Sasové. Jsou ale utěšeni, že Beneš Heřmanův shromažďuje k sobě lid, aby je vyhnal. Vzplane boj a Sasové jsou pobiti.

Ludiše a Lubor
Zálabský kníže měl krásnou dceru Ludiši. Jednou svolal na svůj hrad pány a vyzve je, aby dokázali svou zdatnost v soubojích. Lubor vyhraje všechny souboje a získá si tak Ludiši.

Zbyhoň
Chlapci unese Zbyhoň družku na svůj hrad. Holoubek, jež také přišel o družku, ho vyzývá, aby se jel svou milou vybojovat. Jinoch se dostane do hradu a mlatem rozrazí Zbyhoňovi hlavu. Stráví pak noc se svou milou a ráno propustí holubici, která byla na hradě zavřená v kleci.

Jaroslav
Kublejvna, dcera tatarského chána, jela do Evropy, aby poznala cizí mravy. Křesťané ji ale pro její bohatství zavraždili. Kublaj, chán, sebral vojska a táhl na západ. První boj s křesťany vyhrál, a tak si podmanil Kyjev a Nový hrad. Tataři porazili Uhry a postupovali přes Polsko k Olomouci. Vněslav povzbudil křesťany, takže statečně bojovali, ale pak ho srazil nepřátelský šíp. Křesťany trápila žízeň a zvažovali, že se Tatarům vzdají. Věstoň je k tomu začal nabádat, ale Vratislav ho zarazil a připomněl bojovníkům Boha. Šli se modlit a přišla bouře na tatarský tábor. Dále se bojuje, je spousta mrtvých a vítězství se nekloní ani na jednu stranu. Až přijede Jaroslav a zabije Kublajova syna. Tataři utečou a Haná je volná.

Rukopis zelenohorský

Libušin soud
Chrudoš a Šťáhlav se začali přít o dědictví otců. Doslechne se o tom jejich sestra a uprosí Libuši, aby dala bratry předvolat a spor rozhodla. Libuše svolá na Vyšehrad kmety, lechy i vladyky a předloží jim svůj nápad - bratři mají vládnout spolu nebo se rozdělit stejným dílem. Lidé hlasují a výsledek zní, že bratři mají vládnout spolu. Chrudoš Libuši urazí (běda mužům, kterým žena vládne!). Libuše vybízí kmety, lechy a vladyky, aby si našli vládce, ale oni odmítají hledat v cizině.

Sněm
Kmeti, leši a vladykové v slavné sněmy chodí a schvalují právo po zákonu.

ZNAKY:

Patrná je snaha o zachycení nějakých národních kořenů a spadů - k povzbuzení vlastenectví. Nápodoba folklorní tvorby. Hrdinové jsou zobrazeni bez větších detailů, hlavní je vždy nějaké základní gesto nebo rys (Zábojova statečnost).

CITACE:

Ze tmy lesa vystupuje skála,
na skálu vystoupil bojovník Záboj.
Obzíral krajiny na všech stranách,
rozjitřil se nad všemi krajinami
a zavzlykal pláčem holubičím.

Seděl dlouho a dlouho se jitřil,
až vzchopiv se, jako jelen
dolů lesem, lesem dlouho pustým
bystře pospíchal od muže k muži,
od bojovníka k bojovníku
po celém kraji.
Krátce s každým v skrytu pohovořil,
poklonil se modlám
a dál k jinému spěchal. (...)
(Záboj a Slavoj, str. 26)

(...) Když se vladykové s lechy sešli
na posvátném sídle Vyšehradě,
každý podle svého věku vešel
a pak kněžna v běloskvoucí říze,
usednuvší na otcovský stolec
v slavném sněmu mezi kmety svými,

kdež i stály dvě přemoudré panny,
znalé svatých obřadů při soudech:
první měla desky pravdodatné,
druhá meč, jenž provinilce trestá,
a proti nim oheň pravdozvěstný
a pod nimi svatočistná voda. (...)
(Libušin soud, str. 104-107)