Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z mnoha děl tohoto autora se do dějin paradoxně nejvíce zapsala právě tato tenká knížečka nazývaná někdy "kodex tyranie". Do širšího povědomí pronikla jako dílo prosazující myšlenku "účel světí prostředky" a "úspěch je završením a chválou díla", i když Machiavelli nikdy nezamýšlel být člověkem neetickým.

Vladař byl určen jako dárek pro Lorenza Medicejského, který v té době vládl Florencii a byl autorovým blízkým přítelem i nadějí ve světlejší budoucnost roztříštěné Itálie. Kniha v podstatě obsahuje soubor rad, kterými by se panovník měl řídit, chce-li být úspěšný a dobře vládnout své zemi.

Kniha obsahuje 26 kapitol, které se zabývají nejrůznějšími problémy vlády. Machiavelli od začátku jasně vymezuje, že se bude zabývat vládou v knížectvích, nikoliv republice (vláda se zde snadněji udrží a navíc to bylo běžné zřízení pro tehdejší italské městské státy). Určuje a rozčleňuje, jakým způsobem se dá vláda získat (vlastním přičiněním, ozbrojenou silou nebo štěstím). Dále hovoří o tom, jak si moc udržet a neztratit ji. Naprostý jasný důkaz, že Machiavelli myslel eticky, přichází ve chvíli, kdy říká, že "ten, kdo dosáhl moc zločinem a musel potom páchat zbytečné ukrutnosti a nelidskosti, je hoden zavržení. A to tehdy, když nemůžeme přehlédnout jeho statečnost a vynalézavost v boji".
Machiavelli vidí jako velmi důležitý faktor ovlivňující úspěch vojsko. Naprosto striktně odsuzuje žoldnéřské vojsko, protože je nespolehlivé. Stejně tak nevýhodné je spoléhat se na vojsko jiného panovníka, poněvadž to nikdy nemůže být dostatečně věrné - nebojuje se zaujetím a může kdykoliv utéct.

Bídu Itálie způsobilo právě dlouholeté spoléhání na žoldnéřské vojsko.

Žádný stát není bezpečný bez vlastního vojska.

Machiavelli rovněž říká, že pokud jde o dodržení slova, je panovník vázán tímto slibem, jen pokud to neohrozí jeho postavení. Zde jde etika naprosto stranou. Také povoluje vládu tvrdé ruky, ovšem jen v omezené míře. Občasné, byť přísné tresty jsou pro občany lepší než shovívavost k nepořádkům.

V Machiavelliho světě není místo pro Boha a zásahy vyšších sil do lidských životů. Uznává sice, že náhoda může občas sehrát klíčovou roli, nicméně schopnosti se musí vždy prokázat. Machiavelli v podstatě vyloučil Boha ze své střízlivé analýzy života lidí. Naprosto neshovívavý je i v otázce kněží, které vidí jako jednu z nejhorších panovníkových překážek. Svobodná vůle člověka pro něj není jen prázdné slovo, ale naopak hlavní věc, o kterou se opírá. Zároveň ale přiznává, že pro úspěch je nutné přizpůsobit se měnícím podmínkám, které jsou jen těžko ovlivnitelné.

V poslední kapitole Machiavelli volá po sjednocení Itálie, což bylo jeho největší přání po celý život. Viděl, že síla je v jednotě a ne rozdrobeném území a častých šarvátkách. Kniha je celkově prodchnuta touhou po sjednocení rodné země, spořádané svobodné společnosti oproštěné od vlivu církve a autonomii národů.

I přes značnou komplikovanost jednotlivých myšlenek je Vladař naprosto jednoznačně formulován - použitý jazyk je přesný a naprosto jednoznačně popisující. Vladař je dílem, jehož podíl na moderní filozofii nemůže rozmělnit čas a jež ještě po dlouhou dobu bude stěžejním pro mnoho světových myslitelů a politiků.

Čtenářský deník	-	Úvahy o umění válečném
	-	Vladař, Vladař (2), Vladař (3)

Čítanka	-	Mandragora
	-	Vladař