Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 1995 (1. vydání). Z anglického originálu And the Ass Saw the Angel přeložil Tomáš Hrách, doslov napsal Phil Shoenfelt, ilustroval Martin Velíšek. Počet stran: 297. ISBN: 80-85794-55-1.

OBSAH:

Autorem této kontroverzní knihy není žádný "profesionální" spisovatel, nýbrž rockový zpěvák skupiny The Birthday Party, po jejímž rozpadu založil další kapelu The Bad Seeds. Jako téměř každá rozporuplná umělecká osobnost se potýkal s mnoha problémy, například s drogami, veřejnými skandály, finančními potížemi, porušováním zákona aj. Kniha A uzřela oslice anděla, v originále And the Ass Saw the Angel, vznikala v době autorovy závislosti na drogách, její základy se rodily mimo jiné i na táccích od piva. Nick Cave tak dokázal na bezmála tři sta stranách svého silně depresivního románu alegoricky vtěsnat jedno z nejhorších období svého života.

"Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti - to byl jenom začátek, jenom takovej náznak, co všechno má pro mě osud přichystaný."
Tak popisuje svůj neslavný start do života hlavní hrdina, němý Euchrid Eucrow osobně. Narodil se na kraji městečka Ukulore jako druhé z dvojčat matce alkoholičce (které přezdíval Její Píčenstvo, Její Kurevstvo) a otci, jehož největší vášní bylo klást pasti, chytat do nich zvířata a ty poté vypouštět do své "arény", kde se mohl kochat pohledem na jejich soupeření o život. Hned na prahu života jej přivítala smrt - jeho bratr brzy po porodu zemřel.

Euchridovo dětství není žádný med. Jelikož je němý a má za rodiče podivíny, je trnem v oku tamější křesťanské sektě, Ukulitům. Ti jej neváhají vyhnat ze svého "požehnaného" města, kdykoli se v jeho blízkosti objeví, nešetříce ranami. Euchrid tak žije v izolaci od okolního světa, ve které mu je prakticky jedinou, i když mizernou oporou jeho otec, od něhož se učí zálibě v kladení pastí a mučení zvířat. Jen jedna osoba z "vnějšku" je mu blízká - prostitutka Cosey Mo, která je považována za minimálně stejného vyvrhele jako on, i když si k ní paradoxně mnoho Ukulitů nachází tajně cestu.

Cosey Mo žije ve svém přívěsu na kopci a živoří z peněz svých zákazníků. Jednoho dne, pod tlakem dogmatického proroka Poeho, je zmlácena a vyhnána místním obyvatelstvem. Přežije a tajně porodí dceru, jíž poté odloží na schody pod sochu anděla, kde ji najde místní lékař. Jako zázrakem skončí příchodem děťátka (které je pojmenováno Beth) tříleté trápení Ukulitů, které sužoval nekonečný déšť bránící jim v obživě a sužující jejich životy. Místní si myslí, že Beth seslal samotný Bůh, chovají se k ní jako ke svaté a uctívají ji.

Život s Euchridovou matkou je pro chlapce i pro jeho otce stále nesnesitelnější. Žena poletuje mezi obdobím bezvědomí a opilosti, neustále je slovně i fyzicky napadá a je otravná. Jednoho dne se Euchridův otec neudrží a zabije ji. Tím jako by padla zeď, která byla postavena mezi otcem a synem - chvíli žijí v jakési harmonii, dokud otec při tragické nehodě nezemře. Euchrid tedy zůstane v špinavé chatrči sám. Vymyslí si své vlastní království - Psíhlavsko, které - jak věří - mu vnukl Bůh. Ve svém království shromažďuje chlapec své poddané - zvířata, která nachytal do pastí, a cvičí je pro jejich poslání. V nitru si je Euchrid jistý, že je jakýmsi božím nástrojem, a plní příkazy, které mu Bůh dává.

Beth vyroste v krásné děvčátko, jež je velmi podobné své matce Cosey Mo. Ukulité o ni pečují, hýčkají ji a neustále ji krmí vizemi, že za ní jednoho dne přijde Ježíš a že se stane součástí Jeho velkého plánu. Kvůli podobnosti Beth s Cosey Mo ji Euchrid neustále sleduje, až Beth dojde k tomu, že on je tím Ježíšem, který si pro ni má přijít. Navzdory tomu, že Ukulité se všelijak snaží držet Euchrida pryč od Beth, dívka se jej snaží vyhledávat.

Jednoho dne Bůh Euchridovi našeptá, že jeho úkolem je zničit Beth. Euchrid se proto vydá v den vypalování cukrové třtiny do města a pod sochou anděla Beth bodne svým srpem. Poté uteče, obyvatelé městečka se jej však snaží pronásledovat. Dostanou se až do jeho Psíhlavska a jsou tím, co vidí (mrtvá zvířata, smrt, zápach, ...), tak znechuceni, že místo hrůzy vypálí. Euchrid mezitím utíká před pronásledovateli do bažin. Přichází k němu vnuknutí, pod jehož nátlakem si lehne do středu propadajícího se bahna a čeká na svou smrt. Ukulité, kteří jej dostihnou, polijí jeho hlavu, která jako jediná ještě nezapadla do bahna, benzínem a zapálí ji.

V epilogu se dozvídáme, že Euchrid Beth nezabil, pouze těžce ranil. I tak však děvčátko zemře - při porodu Euchridova syna.

CITÁTY Z KNIHY:

"Utrpení je vlastně jenom relativní pojem, kterej nás bolí nejvíc, když ho srovnáme s nějakým štěstím."

"Bůh není sentimentální. Nestane se vám, že byste Ho načapali, jak plejtvá nebeským dechem na nějaký zdvořilůstky a planý žvanění. Ani na kázání ho nijak neužije. Pryč 'sou ty tvrďárny ze starejch časů, pekelnej oheň a síra. Dneska se Bůh orientuje na specializovanej trh - lidi se už tolik nechtěj vzdávat svejch těžce vydřenejch pozemskejch radostí a tělesnýho blaha kvůli pouhýmu slibu nadpozemskýho království po smrti. Bůh má malou a vybranou klientelu. Zato ďábel hrabe prachy vidlema."

"Oči jsem měl tak opuchlý a tak mě pálily a štípaly, až jsem si říkal, že když člověk spí jako dřevo, musí s nějakejma těma pilinama a třískama počítat."

"I tady v Nebi Peklo je, jak můj velký plán velí: Nebe jsem stvořil, abyste na Zemi Peklo měli."

"Dost možná není dar řeči až tak veliká výhra a hlasitějc než slova mluvěj činy."

"Strach nikdy nepodceňujte. Strach je velkej pán. Strach je král. Strach je Bůh. Je všude a ve všem. Potencionální nebezpečí. Strach je dobrej pán, ale špatnej bojovník."

"Smrt je obklad na rány života."

VLASTNÍ NÁZOR:

A uzřela oslice anděla je jedna z knih, která vás znechutí, přivede do deprese a rozesměje zároveň. Místy jsem nevěděla, které city nasadit - jestli se smát černému humoru, kterým je kniha plná, litovat Euchrida kvůli jeho osudu, nebo jestli mám být znechucená všudypřítomným hnusem a hnilobou.

Ukulore není jen imaginární městečko - je to prakticky každé město. Lidé tu žijí v sebeklamu, jsou pokrytečtí, žijí falešnou morálkou a stádností. Příběh vyjadřuje kritiku k dogmatismu, které je zosobněno falešným prorokem Poem. Je až paradoxní, že Euchrid - ač vyobcován a nenáviděn - je prakticky jediným, jenž vidí svět nezkalenýma očima.

Kniha mne vtáhla do děje svým živým příběhem, který nikde nevázne. Místy jsem se až podivovala, jak je možné slovy vyjádřit absolutní hnus, špínu, zlobu, rozklad a beznaděj. Z každé stránky na člověka vyskočí temno a deprese, smrt dýchá z každého slova. Než jsem si knihu vypůjčila, četla jsem si čtenářské recenze na ni. Mnohokrát se opakovalo, že někteří nebyli ani s to ji dočíst, protože nemohli takový hnus snést. Myslím, že tvrzení, že knihu nelze číst kvůli tomu, že je až moc nechutná, je přehnané. Ano, nechutná je v každém případě, ale ve svém nitru nese poselství, které, ač je obaleno slizem hnusoty, dokáže čtenáře ovlivnit.

Další věcí, která se mi na knize líbila, je styl, kterým je napsána. Autor používá přídavných jmen a sloves jako podstatných jmen, často se v textu objevuje zkracování slova jsem na 'sem, hovorový jazyk se střídá s jazykem takřka biblickým a ani vulgarismů tu není po málu. Pozorný čtenář si může povšimnout častého opakování vět. Na čtivosti dodávaly knize pasáže, v nichž Euchrid nejdříve popsal nějakou skutečnost (například že někoho brutálně rozsekal sekerou), přičemž to ihned popřel (jen si to přál udělat, doopravdy se třásl strachy).