Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Petrohradské povídky. Vydalo nakladatelství Primus v Praze roku 2002. Z ruského originálu Невский проспект přeložila a poznámkami opatřila Anna Nováková. Medailon o autorovi napsal Bohumil Mathesius. Celkový počet stran: 224. ISBN: 80-86207-07-2.

OBSAH:

Velmi zajímavá povídka, jejímž hlavním hrdinou je ponižovaný úředník Akakij Akakijevič Botičkin. Nezastával nijak důležitou funkci (celý život pouze opisoval texty), nebyl příliš pohledný, ostatní pracovníci si z něj dělali legraci a v práci ho šikanovali. Botičkin byl na druhou stranu velmi svědomitý, pilný, hodně si odříkával, neznal žádnou zábavu a skrblil každou kopějku.

Tuhý petrohradský mráz jej donutil navštívit krejčího Petroviče, aby mu vyspravil starý obnošený plášť. Avšak ten byl natolik prodřený, že další záplaty již nešlo na nic přišít, a tak si Akakij Akakijevič musel nechat ušít plášť nový. Vydal na něj veškeré své zásoby a několik měsíců se k tomu musel navíc postit. Za krejčím chodil prakticky každý týden a donekonečna básnil o látkách, střihu, mírách a dalších podrobnostech.

Po určité době byla práce hotova a Botičkin mohl jít poprvé do práce v novém plášti. Každý mu ho chválil a záviděl. Díky novému svrchníku tak nemohl ani odmítnout pozvání na večírek u jednoho bohatého úředníka, na který si samozřejmě nezapomněl vzít ani svou novou chloubu. Poprvé v životě tak porušil své návyky, nešel spát v předem danou hodinu a dokonce se bavil!

Nicméně na zpáteční cestě byl napaden neznámými útočníky, kteří mu plášť ukradli. Akakij Akakijevič se psychicky zhroutil... Druhého dne ani nešel do práce (poprvé v životě) a vůbec nevěděl, co dělat. Pak se odváží hledat pomoc u "významné osobnosti" (kterou však dále autor nijak konkrétně nejmenuje), ale ta ho hrubě a arogantně odmítá a odvolává se na své nadřazené postavení. Botičkin je zdrcen, dostává horečku a uléhá na lůžko. Po několika dnech umírá...

Povídka pokračuje vyprávěním o tajuplné postavě ducha, jenž od té doby na ulici strhává úředníkům jejich pláště a svým vzhledem děsí okolí. Vše končí aktem, kdy duch Akakije Akakijeviče získává plášť "významné osobnosti", s nímž se konečně spokojí a přestane se zjevovat.

POSTŘEHY:

• Gogol nepíše se záměrem, aby zdůraznil syžet; měl s tím problémy (prosil Puškina o témata), ale hlavní pro něj byla jazyková hra, na které nabaloval nejrůznější kalambúry, anekdoty a další hrátky se slovy, používá zdrobněliny, dává postavám zvláštní jména, která jej charakterizovala
• v povídce není pouze příběh, ale i hlas vypravěče, který ho komentuje
• povídka vyznívá jako parodie, anekdota - zobrazuje vše absurdně
• dělá vlastně z děl "absurditu na druhou" (Gogol všechno popisuje přesně, vytváří velkolepé obrazy, ale na konci je vždy nějaká hloupost, něco absurdního; podobně jako sen, všechno je racionální, ale končí to v mlze nějakou primitivností