Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Andrej Petrovič Čartkov - nadaný, ale chudý malíř z Petrohradu, kterému náhlý zisk bohatství a slávy zkřivil charakter; Čartkov zlenivěl, ztloustl a ztratil svou výjimečnost
Nikita - mladý prostý chlapec, který u Čartkova sloužil; na děj příběhu nemá žádný vliv, poté co Čartkov zbohatne se z příběhu vytrácí
perský lichvář (jméno není známo) - muž ztvárněný na ústředním motivu celého díla; vysoký Peršan oděný do honosného zlatého pláště s výrazným až uhrančivým pohledem; na každého působil jaksi skličujícím dojmem

DĚJ:

Část 1.
Jednou když se Čartkov během cesty domů zastavil v jednom malém krámku s obrazy, zaujaly ho mezi obrazy oči, které jej přímo propalovaly pohledem. Byly tak živé, že zastiňovaly vše kolem sebe. Patřily obrazu nějakého muže oděného ve zlatém perském plášti. V těch očích byl život toho muže. Čartkova tento obraz natolik uchvátil, že jej prostě musel mít a utratil za něj své poslední peníze, jimiž měl zaplatit za pronájem bytu. Došel tedy domů poněkud rozmrzelý.

V noci se mu zdál dosti podivný sen. Peršan jako by se v obraze hýbal, poté z něj vystoupil a přišel až k malíři. Bez jediného slova vytáhne z pláště několik svitků zabalených do modrého papíru s nápisem 1000 zlatých. Jeden z nich rozbalí a místností prolétne záře zlata. Poté svitek znovu sbalí a spolu s ostatními je schová zpět do pláště. Nakonec odejde zpět do obrazu.

Druhý den navštíví malíře majitel domu s policejním doprovodem a pokouší se jej přimět k zaplacení nájmu. Policista si začne prohlížet obraz Peršana a nechtěně zlomí rám, z něhož vypadne jeden ze svitků, které Čartkov viděl v noci.
Za tyto peníze si Čartkov koupil prostorný byt v prestižní čtvrti, módní oblečení, chodil se najíst do luxusních restaurací a projížděl se po městě v kočáře. Krátce po tom, co se přestěhoval do nového bytu, přišla za ním noblesní dáma s přáním, aby namaloval portrét její dcery Lízy. Jakmile Čartkov namaluje Lízu jako řeckou Psyché, což se její matce převelice líbí, stane se po celém městě dost známým a dveře se zákazníky se netrhnou. Avšak tím, že maloval stále dokola ty samé pózy a do obrazů již nevkládal ani kousek sebe, stalo se jeho umění jaksi otupělým, bezduchým a tuctovým.
Čartkov se postupně uchyloval k usedlému životu. Stal se členem různých uměleckých spolků a komisí.

Jednoho dne mu dojde dopis z Akademie výtvarných umění, aby se ihned dostavil. Když přijel, zjistil, že všichni jeho kolegové žasnou nad nějakým obrazem. Ihned jak ho spatřil, uvědomil si, že obraz je neobyčejně propracovaný a krásný. Zjistil, že jej poslal malíř, se kterým se dříve znal a který se vydal do Itálie zkoumat díla slavných malířů, především pak Raffaela a Correggia. Dílo bylo dokonalé, nikdo na něm nemohl najít sebemenší chybku, vše bylo v dokonalé harmonii.

Čartkov spěchal domů, kde se zavřel do svého ateliéru a celé dny se pokoušel namalovat své nové mistrovské dílo. Jeho postavy však vypadaly nanejvýš nepřirozeně a strnule. Začal tedy skupovat umělecká díla, která ihned ničil. Známí se mu začali vyhýbat a Čartkov postupně zešílel.

Část 2.
Obraz Peršana z 1. části se objevuje v aukci. Všichni v sále jsou neobyčejně ohromeni jeho očima, a tak se není čemu divit, když všichni začnou přihazovat jako diví. Aukce je však záhy přerušena jakýmsi mladíkem, který tvrdí, že obraz nesmí být prodán. Začne vyprávět příběh o muži z obrazu.

Záhadný Peršan byl lichvář, velmi dobře známý mezi místními. Lidem půjčoval na dost vysoké úroky, ale i přesto se našlo hodně lidí, kteří se odvážili si od něj půjčit. Tito lidé se však radikálně změnili. Byli hrubí a suroví, často hodně pili a nakonec se všichni zbláznili.
Lichvář zřejmě cítil, že se blíží jeho čas, a tak jednou přišel za jedním chudým malířem (otcem výše zmíněného mladíka), po němž chtěl svůj portrét. Když jej malíř maloval, cítil neobvyklou úzkost a strach. Nejvíce ho tyto pocity zasáhly, když se snažil přesně vystihnout lichvářův "démonický" pohled. Než byl však obraz dokončen, lichvář zemřel. Ač se malíř s lichvářem nikdy dříve nesetkal, změnil se podobně jako lidé, kteří si od něj půjčili. Začal závidět svým žákům, podvádět atd.
Když byl místním farářem požádán o namalování obrazu pro kostel, ze tváří zobrazených postav však místo svátosti čišel démonismus. Když si malíř své dílo prohlédl, zjistil, že všem postavám namaloval lichvářovy oči. V záchvatu vzteku se rozhodl spálit obraz lichváře. To mu však jeho přítel vymluvil s tím, že si obraz vezme. Po čase se i on začal cítit poněkud špatně, a tak obraz prodal. A tak to šlo dál a dál, až se obraz dostal do této aukce.

Zatímco mladík vyprávěl příběh perského lichváře, obraz se z místnosti ztratil a koloběh šílenství tak mohl pokračovat...