Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Gogolova divadelní hra je rozdělena do pěti jednání. V tom prvním se hejtman dozví, že do města buď přijel, nebo teprve přijede revizor. Všechny varuje a vydává nařízení, co by se mělo upravit, opravit, aby naoko městečko vypadalo dobře. Bojí se revize kvůli jejich úplatkářství, ze kterého mají špatné svědomí. Hned zavádí opatření na poště, aby ho poštmistr informoval hned, jak dostane nějakou zprávu o revizorovi. Přiběhnou Dobčinskij a Bobčinskij, že se v hospodě ubytoval nějaký cizí pán z Petrohradu. Všichni se tedy domnívají, že on je revizor a hejtman ho jde přivítat. Hejtmanova žena zatím doma sedí jako na trní, protože je velmi zvědavá a netrpělivá, co se stane. Avšak do městečka přijel jen mladý úředníček Chlestakov, jenž se zde zastavil na své cestě za otcem. Není to zmíněný revizor, který měl inkognito přijet do města. Ale to zatím nikdo neví. Chlestakov prohraje všechny peníze ve zdejším hostinci, a tak nemá na útratu. Do jeho pokoje ho přijde navštívit hejtman a snaží se z něho dostat, jestli je revizor, nebo ne. Protože hejtmanovi úplatkářství není cizí, dá Chlestakovovi trochu peněz a nabídne mu ubytování u něj doma. Chlestakov je velmi vychloubačný a trochu hloupý, ale umí využít situace a ani nezapírá, že revizor není, a ubytování přijme. Tím končí druhé jednání.
Ve třetím jednání navštíví Chlestakov ústavy a hejtmanův dům. Hejtmanova dcera a manželka se nemohou dočkat a snaží se vystupovat co nejlépe. Vychvalují Chlestakova a on se naparuje, že je spisovatel.
Jednání čtvrté je zahlceno úplatky a zase jenom úplatky. Přichází za ním soudce, poštmistr, školní inspektor, špitální rada a Bobčinskij s Dobčinskim. Všichni mu dávají peníze, půjčky. Takto si přichází na velmi slušnou částku. Chlestakov píše dopis Vonučkinovi. Píše mu o všem, co se tu děje, že mu každý strká peníze a že ho považují za nějakého mocného pána z Petrohradu. Všichni se ptají na jeho chutě a co má nejraději, jen aby mu co nejlépe padli do oka. Chlestakov se dvoří Anně a rozhodne se, že bude svatba, avšak až potom co požádá svého otce o svolení. Hejtman se svou ženou jsou spokojeni a sní spolu o tom, jak se teď budou mít v Petrohradě. Uspořádá oslavu a všichni mu gratulují, jak dobře provdá dceru. Přibíhá však poštmistr s dopisem - právě s tím dopisem, který psal Chlestakov svému kamarádovi, v němž se o každém z města zmínil a napsal něco nepěkného. Hejtman je rozčilený a hlavními objekty jeho hněvu se stávají Bobčinskij a Dobčinskij, kteří s mylnou zprávou přišli. V té době je Chlestakov už dávno pryč. Dal raději na dobré rady svého sluhy Osipa a odjel dříve, než ho stačili odhalit.
Na konci pátého jednání přichází četník a oznamuje, že pravý revizor právě dorazil a že se všichni mají dostavit do zájezdního hostince.

Gogol ve svém díle kritizuje vše, co na tehdejší ruské společnosti shledával špatné. Nekončící úplatkářství, podlézavost a vypočítavost. Kritizuje slepou důvěřivost a jak na ni lidé doplatili.

CITÁT Z KNIHY:

Vejde Osip. Všichni se k němu nahrnou.
Anna: Jen pojď dál...
Hejtman: Tak co, co? Spí?
Osip: Ještě ne, ještě se protahuje.
Anna: Jakpak ti říkají?
Osip: Osip, milostpaní.
Hejtman: Nechte toho, ženský!- Tak co, kamaráde, dali ti něco zakousnout?
Osip: Moc dobrý to bylo. Děkuju nastotisíckrát.
Anna: Poslouchej: k vám jistě jezdí šlechta?
Osip (stranou): Když jsem se teď najed dobře, pak se najím ještě líp... (Nahlas) Samá šlechta.
Marja: Osipe, zlato, ty máš pána jako obrázek!
Anna: A prosím tě, Osipe, ještě tohle, jak on-
Hejtman: Dáte už pokoj, nebo-! Kvůli věčnýmu žvanění-Tak co kamaráde-
Anna: Povídám - jakou on má vlastně hodnost?
Osip: Jakou? Obyčejnou.
Hejtman: Krucinál, přestaňte už! Člověk se nedostane k rozumnýmu slovu! Tak co, kamaráde, co tvůj pán? Jako řemen, co? Ten když se může po někom svézt-nebo ne?
Osip: No, na pořádek on je. U něj musí všechno chodit jak na drátkách.
Hejtman: Kamaráde, ty se mi líbíš, opravdu. Ty musíš bejt fajn člověk. Nu co-
Anna: A Osipe, chodí tvůj pán taky v uniformě? Nebo-
Hejtman: A dost! Zatracený klapačky! Tady jde o vážný věci-tady jde o život!- (Na Osipa) Ty se mi líbíš. Taková sklenička-to přijde na cestě vhod-už se ochladilo. Tady máš čaj-jen ber!
Osip (bere peníze): Uctivě děkuju, milostpane. Pánbůh vám to zaplať! Pomohl jste potřebnýmu člověku.
Hejtman: To nestojí za řeč, to já rád. A co, kamaráde-
Anna: A Osipe, na jaké oči on nejvíc dá?
Marja: Osipe, duše moje, on má takový nosánek...
Hejtman: Pro boha živého pusťte mě!-A co, kamaráde, prosím tě, čeho si pán takhle všímá, jako co se mu cestou nejvíc líbí?
Osip: Líbí... Jak kdy, podle toho. Nejvíc se mu líbí, když ho pěkně přijmou a aby bylo pořádný pohoštění.
Hejtman: Říkáš, pořádný.
Osip: Pořádný. Řeklo by se: co já? Já jsem jen poddaný člověk, ale i na to on si potrpí, jestli mě neberou zkrátka. Kde jsme to byli-přišel povídá: "Tak co, Osipe, jak se o tebe postarali?" "Špatně, pane, špatně." "Ale, ale, to je mizerný hostitel-prej-to mi připomeň až se vrátíme." "A co!"mávnul jsem nad tím rukou. "Já jsem jen obyčejnej..."
Hejtman: Bodejť. Dal jsem ti na čaj, ať máš ještě na preclíky!
Osip (znovu bere peníze): Tolika dobroty, milostivý pane... Napiju se na vaše zdraví.
Anna: Zastav se potom u mne, já ti taky dám.
Marja: Osipe, dej za mne pánovi pusu!