Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1986. Z ruského originálu Sočiněnija přeložil a doslov napsal Karel Milota. Počet stran: 234.

NÁMĚT:

Traduje se, že námět ke hře poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, když mu vyprávěl příběh, jenž se odehrál ve městě v Novgorodské gubernii, o jakémsi pánovi, který tudy projížděl, vydával se za ministerského činovníka a obral všechny obyvatele města. Druhá verze je ta, že historka pochází z vyprávění o pracovní cestě spisovatele Pavla Svinina do Besarábie.

OBSAH:

Provinčním ruským městečkem otřásá zpráva o příjezdu utajeného revizora, jenž si má posvítit na místní poměry. Ty nejsou vůbec ukázkové - úplatky se předávají jako na běžícím pásu a peníze od vlády mizí kdovíkam, proto se není co divit, že tamější obyvatelé mají z kontroly velký strach a snaží se urychleně dohnat, co do té doby odbývali.

Do této atmosféry přijíždí do městečka bezvýznamný velkoměstský úředníček, nula, povaleč a notorický lhář Ivan Alexandrovič Chlestakov se svým sluhou Osipem. Jelikož ubytování i jídlo si nechává připsat na dluh a chová se velmi povýšeně, ve vedení vznikne podezření, že právě on je obávaným revizorem. Hejtman za něj uhradí jeho dluhy, poskytne mu vlastní dům k bydlení a všemožně mu nadbíhá. Ostatní se řídí jeho příkladu a snaží se "revizora" nenápadně něčím uplatit.

Chlestakov nejdříve netuší, za koho je vydáván, ale postupně začíná svého nově nabytého statusu využívat. Z každého tahá peníze (Jedna z nejvtipnějších scén je ta, kdy k Chlestakovi do pokoje postupně přicházejí soudce Ljapkin-Ťapkin, poštmistr Špekin, správce Zemljanika, statkáři Dobčinskij a Bobčinskij a jiní obyvatelé města, aby mu podstrčili nějaký úplatek.) a dělá si z nich dobrý den. Nakonec se rozhodne napsat svému známému Trapičkinovi o tom, s kým si ho místní pletou.

Chlestakův sluha Osip na svého pána naléhá, aby odcestovali pryč, dokud je ještě čas. Chlestakov jej odbude s tím, že odjedou dalšího dne, jelikož si chce ještě trochu užít. Snaží se svést hejtmanovu dceru Marju, ale ta jej odmítá. Když se ji snaží ještě naléhavěji přemluvit k románku, vtrhne do pokoje její matka Anna, manželka hejtmana. Chlestakov nejprve čeká, že jej Anna vyhubuje, ale ta naopak spílá své dceři za to, že nebyla "revizorovi" povolná. Chlestakov se tedy snaží svést alespoň samotnou Annu, pro změnu mu do toho vletí Marja a hejtman sám. Celá scéna skončí tak, že hejtman požehná Chlestakovi i své dceři.

Chlestakovo namlouvání přeruší Osip s tím, že již je zapřaženo a mohou odjet. Hejtman mu ještě naloží na žebřiňák perský koberec, aby mu zpohodlnil cestu. Chlestakov tak nechává celé městečko i se svou novopečenou snoubenkou za sebou.

Mezitím se u hejtmana sejdou představení z celého městečka a blahopřejí mu k výhodnému sňatku. Hejtman se svou ženou už se vidí v Petrohradě v luxusním domě, ale tuto představu jim zkazí poštmistr - otevřel, jak je jeho zvykem u všech psaní, Chlestakovův dopis a došlo mu, že není žádným revizorem, ale prachobyčejným podvodníkem. Všichni nadávají a svádějí vinu jeden na druhého. Jejich hašteření přeruší až četník, jenž přijde oznámit příjezd pravého revizora...

CITÁT ZE HRY:

"Musím ti sdělit, milý Trapičkine, jaké se se mnou dějí kotrmelce. Cestou jsem v kartách prohrál málem kalhoty a hostinský už mě chtěl poslat za mříže, když najednou - přece jenom je na mně vidět ten Petěrburg - celé město mě začalo pokládat zřejmě za gubernátora. Hejtman mě přestěhoval k sobě, mám se jak paša, koukám, jak bych mu sved ženu a dceru - ještě nevím, s kterou si začnu - nejspíš s matinkou, zdá se ochotná ke všem službám... Člověče, tady jsou vůbec originály, to bys puk! Měl bys je vrazit do nějakého fejetonu. Vem si hejtmana - číslo jedna - pitomý je jak necky. Poštmistr jako by z oka vypadl naší domovnici, taky takový kořala. Správce chudinského ústavu: uvaž svini na pentli - a máš ho. Školní inspektor neví, co je mejdlo. Zdejší soudce je úplný paralytik. Ale jinak si nemůžu stěžovat, hostí mě a peněz mi dají, kolik si řeknu. Asi se taky vrhnu na literaturu - člověk by se jinak ukousal - má duše směřuje vysoko, vysoko... Zatím tě zdravím - Tvůj Chlestakov."
(dopis Chlestakova pro Trapičkina)

VLASTNÍ NÁZOR:

Hru jsem měla přečtenou během jednoho večera a po celou dobu četby jsem se skvěle bavila. Gogol skvěle vystihl atmosféru, která dodnes v mnoha institucích trvá - strach před kontrolou, úplatky a horečnaté dávání věcí do pořádku, respektive aby alespoň vypadaly, že jsou v pořádku. V tomto smyslu se snad nemůže stát, že by hra nebyla v nějaké době aktuální.