Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Nikolaj Vasiljevič Gogol byl ruský spisovatel považovaný za zakladatele kritického realismu, uměleckého směru poloviny 19. století, který si kladl za cíl pravdivě zobrazovat skutečnost a vyhnout se jejímu romantickému idealizování. Gogol se ve své tvorbě zaměřil především na kritiku společenských poměrů v tehdejším Rusku. Nejvíce se proslavil svými satirickými komediemi Revizor (1836) a Ženitba (1842).

DĚJ:

Děj hry se odehrává v ruském provinčním městečku za vlády cara Mikuláše I., za jehož přísného režimu bylo celkem časté, že do nějakého provinčního městečka přijel inkognito vysoký úředník vyšetřit, zda se tam neděje něco nekalého, například zda se nechystá nějaké povstání apod. Toto téma také zpracoval Gogol ve své satirické komedii Revizor, a to díky námětu svého přítele Puškina, kterému se právě jedna taková situace přihodila.

Celý děj stojí na záměně postavy malého úředníka Chlestakova za revizora, jenž má přijet zkontrolovat pořádek ve městě. Jenže tam žádný pořádek není. Úředníci jsou zkorumpovaní a každý si snaží jen nahrabat co nejvíc do vlastní kapsy. Když se díky poštmistrovi, který otevírá korespondenci, dozví, že má přijet revizor na kontrolu, dostanou strach a snaží se ho potajmu odhalit a sehrát mu divadélko, jak to u nich vzorně funguje. V tu chvíli přijíždí do městečka chudý, bezvýznamný úředník Chlestakov se svým sluhou Osipem a ubytují se v místním hostinci.

Chlestakov začne být považován za zmíněného revizora a obyvatelé městečka se snaží všemožně mu zalichotit a ukázat, jak vzorně pečují o své město. Policejní ředitel, který má na starost chod celého městečka a neváhá dát věci ve městě do pořádku za každou cenu, aby náhodou nepřišel o svůj výnosný úřad, dokonce Chlestakova ubytuje ve svém domě a nabídne mu ruku své dcery.

Chlestakov, jenž nic netuší, přistoupí na jejich hru, využije jejich hlouposti a nechá se obskakovat. Zrovna se mu to totiž náramně hodí, protože dluží hostinskému peníze a snaží se z hlouposti a zkorumpovanosti místních vytěžit co nejvíc ve svůj prospěch. Dokonce se sám pomalu považuje za někoho důležitého a zajímavého a začne si vymýšlet a vyprávět obyvatelům různé historky o všech svých smyšlených činech a zásluhách.

Já si už ani všechny tituly nepamatuju. A to všechno jen tak - levou rukou: já ani psát nechtěl, ale to víte: divadelní ředitelé! Pořád na mne: "Prosím tě, kamaráde, napiš něco a napiš!" Tak jsem si řek: "Pro mne a za mne - napíšu!" A tak jsem to, myslím, za jeden večer všechno napsal - všichni překvapením jen mrkali. U mne se nápady jen rojí.

Vžije se do své role natolik, že až skoro zapomene, že lže a tím víc se jeho hraní stává uvěřitelnějším a budí v obyvatelích městečka opravdový respekt.

Nakonec se ale přeci jen na popud svého sluhy, který má strach, že to všechno praskne, rozhodne z městečka odjet. Předtím však ještě napíše svému příteli spisovateli, co se mu zde přihodilo a navrhne mu, aby o tom napsal hru. Dopis se naneštěstí dostane zase do rukou slídivému poštmistrovi a pravda vyjde najevo. Obyvatelé městečka zuří, vtom však přijde strážník a oznámí, že do města přijel skutečný revizor...

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Hra poukazuje na zkaženost morálky a nevzdělanost tehdejší ruské společnosti. Představuje nám lidi chamtivé, chtivé peněz i moci, lidi, kteří se neváhají přetvářet, hlavně když z dané situace budou mít nějaký vlastní prospěch.

ZÁVĚR:

Gogol si svou kritikou v tehdejším Rusku mohl klidně vysloužit vyhnání na Sibiř (hlavně díky úvodnímu mottu hry Revizor: "Nevrč, brachu, na zrcadlo, máš-li hubu křivou" a závěru, kde říká: "Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!", kde se obrací se svou kritikou přímo k divákům), a tak raději krátce po premiéře Revizora emigroval do zahraničí.
Jeho hry jsou však slavné dodnes, a to hlavně díky jejich nadčasovosti, neboť tyto vlastnosti zůstávají lidem vlastní ve všech dobách.