Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• komedie o pěti aktech

Ruské provinciální městečko očekává příjezd tajného revizora z hlavního města. Považují za něj mladého frajírka Chlestakova, jenž tudy projíždí. Ten se do této role ochotně vžívá, nechá se hostit a přijímá úplatky...
Významné komediálně satirické drama od ruského dramatika N.V.Gogola.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní pedagogické nakladatelství v Praze roku 1966 (2. vydání tamtéž). Přeložil Bohumil Mathesius. Počet stran: 128.

O AUTOROVI:

Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil roku 1809 jako dítě ukrajinských velkostatkářů. Jeho otec byl vzdělaný, kulturní člověk se zájmem o divadlo. Toto zaujetí po něm zdědil i jeho syn Nikolaj, který už během studia na gymnáziu úspěšně hrával v mnoha školních divadelních představeních. V roce 1828 odjel do Petrohradu, tehdejšího hlavního města Ruska, kde se chtěl prosadit jako literát. Zpočátku neměl úspěch a musel se živit jako chudý úředník, což ani zdaleka neodpovídalo jeho představám. Z bídy mu pomohla sbírka realistických povídek Večery na samotě u Dikaňky, v níž se projevil jeho vypravěčský talent, který ocenil i tehdy už slavný Puškin. Gogol, povzbuzen úspěchem, pokračuje v psaní krátkých próz a stává se známým spisovatelem. Roku 1836 má premiéru jeho nejslavnější hra Revizor, která se však kvůli své kritičnosti setkává s odporem vyšších společenských vrstev.

Mezi léty 1836 a 1848 Gogol hodně cestoval, možná proto, že se obával reakce carského režimu na Revizora. Navštívil Německo, Švýcarsko a Itálii, v níž se na několik roků usídlil. Po Puškinově smrti začíná psát Mrtvé duše, satirický román tvrdě kritizující ruskou společnost. Původně měl mít dva díly, ale ke konci Gogolova života u něj nastal prudký obrat k víře a následovně začal pochybovat o smyslu své práce. Proto druhou část Mrtvých duší spálil (zachovaly se jen zlomky). Postupně se jeho psychické problémy zhoršují, odmítá jídlo a roku 1852 v bolestech umírá.

O DÍLE:

Revizor patří mezi jedno z nejslavnějších dramat nejen ruské, ale i světové literatury. Ačkoli to není příliš zřejmé, tato hra nebyla napsána za účelem kritizovat carský režim - ukazovala pouze na zkorumpované úředníky, ne na systém jako takový. Přestože ji sám car Mikuláš I. povolil, stala se okamžitě terčem útoků vysoce postavených úředníků, hodnostářů a šlechty. Jako odpověď připojil Gogol ke knižnímu vydání hry motto: Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.

Zápletka Revizora pochází od Puškina, jenž byl jednou sám považován za tajného vládního vyslance a vyprávěl o této příhodě Gogolovi. V carském Rusku nebyl však tento případ zcela ojedinělý, protože car opravdu využíval tajných služeb k podobným průzkumům, které vedly obyvatele měst a vesnic k podezřívavosti a následným nedorozuměním.

Gogol napsal Revizora s jasným cílem - vynést na světlo korupci v ruské společnosti a nechat diváky, aby ji sami odsoudili svým smíchem. Na základě jednoduchého námětu záměny osob staví příběh, v němž jsou vidět všechny nešvary a zločiny, kterých se ruští úředníci dopouštěli. Mezi jinými braní úplatků, nevzdělanost, protežování příbuzných, prospěchářství a donašečství. Není divu, že se v Gogolově satiře nevyskytuje žádná kladná postava - každou z nich totiž vytvořil na základě vlastností skutečných osob, s nimiž se ve svém životě setkal. To činí z Revizora věrné realistické dílo, které dodnes neztratilo nic na své aktuálnosti.

HLAVNÍ POSTAVY:

hejtman - velitel policejního sboru, postarší muž s krátkými, prošedivělými vlasy; bere úplatky, k obyvatelům města se chová tvrdě, neváhá kdekoho obrat o poslední kopějku; přesto si zachovává jistou vážnost, vždy nosí uniformu, v neděli dokonce chodí do kostela; zpráva o příchodu revizora ho velmi znepokojuje, je pod velkým tlakem a ztrácí svou obezřetnost; proto v Chlestakovovi nepozná obyčejného městského hejska a snaží se mu co nejvíce zalichotit a podplatit ho; když po jeho odjezdu zjišťuje, jak snadno se on, zkušený a protřelý policista, nechal napálit, propadá zoufalství a zuřivosti
Chlestakov - třiadvacetiletý hubený mladík, pracoval v Petrohradu jako úředník a teď se vrací na venkov za svým otcem; není příliš bystrý, nemá vyšší cíle, rád pije, kouří a hraje karty; díky svému módnímu obleku je pokládán za revizora, což mu zprvu nedochází, ale přesto využije omylu ve svůj prospěch; nikdo ho neomezuje, má tedy možnost naplno se rozvinout a ukázat svůj charakter, který je však velmi nevýrazný; zcela se proto vžívá do své role státního úředníka a téměř nevnímá, že vypráví bohapusté lži - to jim logicky dodává na hodnověrnosti; nebýt svého sluhy Osipa, čekal by ve městě až do odhalení
Anna Andrejevna - hejtmanova manželka, žena z lepší rodiny, nepříliš stará; až přespříliš zvědavá a také vychloubačná; ke svému muži se chová přezíravě, dceru Marju Antonovnu neustále komanduje a zesměšňuje; Chlestakovem je zcela uchvácena, imponuje jí především jeho společenské postavení, dokonce by neváhala kvůli němu opustit manžela
soudce - vzdělanější než většina ostatních postav; namyšlený, snaží se za každé situace vypadat důležitě; nebere peněžité úplatky, ale je vášnivým lovcem a s klidným srdcem by změnil rozsudek ve prospěch toho, kdo mu daruje štěně loveckého psa
správce chudobince - i přes svou tloušťku a neohrabanost reaguje velmi pohotově, umí skvěle podlézat a využít každou situaci ve svůj prospěch; ve vlastním zájmu neváhá udat ani své přátele a příbuzné
školní inspektor - neprůbojný, ustrašený člověk, ze všech zúčastněných má z revizora největší strach, při rozhovoru s ním se neustále třese a koktá
Bobčinskij a Dobčinskij - oba jsou podsadití, menšího vzrůstu, mají stejné křestní jméno (Petr Ivanovič) a stejnou zálibu - roznášet klepy; z tohoto důvodu je znají i bohatší vrstvy, které od nich získávají informace o dění ve městě; mluví překotně a kvapně, Bobčinskij dokonce trochu koktá
poštmistr - naivní, prostoduchý, nesoustředěný, stručně řečeno jednoduchý; v každé scéně vystupuje opilý, jeho jedinou zábavou je tajně rozlepovat a číst cizí dopisy
Osip - Chlestakovův sluha, mazaný člověk, sice již starší, avšak o to protřelejší a drzejší; ke svému pánovi nechová příliš velkou úctu a často odmlouvá, ale přesto ho má rád a snaží se, aby nepřišel k nějaké újmě

OBSAH:

Příběh Revizora se odehrává v nejmenovaném ruském městečku, na hony vzdáleném od zbytku civilizace, a je zasazen do počátku třicátých let 19. století. V této době těžkých vládních represí přichází hejtmanovi Antonu Antonovičovi dopis varující před příchodem revizora, jenž má cestovat v utajení - "inkognito". Poté, co tuto zprávu rozšíří mezi místní honoraci, přibíhají uřícení statkáři Bobčinskij a Dobčinskij s informací o petrohradském úředníkovi, který se před dvěma týdny ubytoval ve zdejším hostinci a chová se velmi podezřele. Všichni ho okamžitě začnou považovat za revizora a hejtman se za ním rychle vypraví. Chlestakov mezitím žije na dluh a snaží se vyprosit si u hostinského alespoň trochu jídla. Po příchodu hejtmana je trochu zmatený, neboť očekával, že ho jdou zatknout. Když však spatří, že se mu všichni klaní a jednají s ním jako v rukavičkách, rozhodne se toho využít a začne si stěžovat na mizerné pohostinství, kterého se mu dostalo. Anton Antonovič se bojí jeho hněvu a hledí, jak si ho udobřit. Navrhne mu tedy, aby se přestěhoval do jeho domu. Chlestakov přijímá a s radostí zneužívá vyskytnuvšího se omylu, aby ze svých hostitelů dostal co nejvíc peněz, které mu všichni ochotně "půjčují". Obzvlášť poté, co jim namluví, že patří k nejmocnějším mužům hlavního města. Osipovi je však jasné, že pohádce o úředníkovi z Petrohradu, jenž je jedna ruka s ministrem, nikdo moc dlouho věřit nebude, a domlouvá proto svému pánovi, aby co nejrychleji odjeli. Chlestakov po chvíli přemlouvání souhlasí, ale napíše ještě svému dobrému příteli Trapičkinovi o této veselé příhodě dopis. Osip z dopisem odejde a náš domnělý revizor se mezitím začne dvořit hejtmanově dceři Marje Antonovně a požádá otce o její ruku. Ten zpočátku nevěří svým uším, ale pak nadšeně souhlasí a spolu s manželkou se oddává představám o budoucím životě v Petrohradu. Vtom jim Chlestakov sdělí, že musí naléhavě odjet za svým strýcem. Půjčí si nejrychlejší koně a urychleně se vytratí. V hejtmanově domě se mezitím začíná scházet městská smetánka a blahopřeje Antonu Antonovičovi k jeho štěstí. Gratulace však přeruší svým příchodem poštmistr, který rozlepil Chlestakovův dopis. Z něj se všichni dovídají, jak se nechali obelstít. V listu je navíc obsažen karikující popis jednotlivých obyvatel městečka, což samozřejmě všechny přítomné rozzlobí, nejvíce pak hejtmana. Do toho přichází četník se vzkazem od pravého revizora, jenž se před chvílí ubytoval v hostinci. Tato zpráva způsobí všeobecné zděšení a šok.

KOMPOZICE:

Revizor je pětiaktová satirická komedie s typickými prvky realismu, odehrává se během dvou po sobě následujících dnů. Na rozdíl od frašek zde není příliš využívána situační komika (jsou tu ale výjimky, například když si hejtman nasadí na hlavu místo klobouku pouze jeho pouzdro), mnohem větší důraz je kladen na charakteristiku postav a jejich vzájemné vztahy a konflikty. Přesto však Gogol používá takzvanou satirickou hyperbolu - přehánění charakterových rysů jednotlivých postav za účelem většího zesměšnění určité špatné vlastnosti.

Děj hry postupuje chronologicky a zachovává obvyklý postup kompozice.

Expozice
Autor nás seznamuje jak s městskými úředníky, tak i s Chlestakovem a jeho sluhou. Divák se dovídá, že se jedná o bezvýznamnou osobu, a proto na něj přehnaný respekt úředníků působí komicky.

Kolize
Hejtman spolu s ostatními pokládá Chlestakova za skutečného revizora. Po počátečních zmatcích se falešný revizor dostává do obrazu a zápletka se dále rozvíjí. Během audience jednotlivých úředníků u Chlestakova vychází zcela najevo jejich povaha.

Krize
Chlestakov se již chystá odjet, ale ještě se stihne zasnoubit s Marjou Antonovnou. Hejtman zažívá svůj osobní triumf a neprozřetelně nechává svého potenciálního zetě odjet. Jelikož se jedná o realistické dílo, není Chlestakov nijak potrestán, jak by tomu bylo u tradiční komedie.

Peripetie
Na scénu přichází poštmistr s dopisem, ze kterého se všichni dovídají pravdu. Hejtman je pokořen, úředníci sklidili všeobecný posměch.

Závěr
Nakonec přichází nečekaný zvrat v podobě četníka se zprávou o příjezdu skutečného revizora. V tuto chvíli všichni účinkující ustrnou na svých místech a vytvoří tak živý obraz, jenž vyobrazuje reakce postav na nastávající potíže.

JAZYK:

Na jazykový projev postav v Revizorovi je kladen patřičný důraz. Každá osoba má svůj charakteristický styl mluvy, který mění na základě situace a také podle toho, s kým mluví. Například hejtman mluví v soukromí neurvale a hrubě, zatímco při rozhovoru s Chlestakovem mluví až přehnaně slušně a podlézavě. Sám Chlestakov se taktéž nevyjadřuje příliš slušně, když mluví se svým sluhou Osipem, zato při rozmluvě s Annou Andrejevnou a Marjou Antonovnou se snaží používat společenské fráze, jež zná z Petrohradu, pokouší se citovat básníky a dokonce rádoby nenuceně prohazuje francouzská slovíčka (ne vždy zcela správně). Za zmínku stojí také jména, která Gogol pro své postavy vymyslel. Nejenže se velmi špatně pamatují a vyslovují (Fjodor Andrejevič Ljuljukov, Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij), ale také se občas jedná o slova s určitým významem (Děržimorda - morda = huba, děržať = držet, I. A. Chlestakov - chlestať = šlehat, mrskat, Abdulin - zjevná narážka na turecká jména).

UKÁZKA:

Čtení Chlestakovova dopisu:

Poštmistr (čte): "... Všichni mi půjčují, kolik chci! A jsou to takoví originálové, že bys smíchy pukl! Vím, že píšeš článečky do novin: vraž tyhle typy do své literatury. Číslo první: policejní direktor je hloupý jako patník ..."
Policejní direktor: To není možné! To tam nestojí.
Poštmistr (ukazuje dopis): Tady si to přečtěte sám!
Policejní direktor (čte): "Hloupý jako patník." To není možné. To jste tam napsal vy!
Poštmistr:: Jak bych to tam mohl napsat?
Artěmij Filipovič: Čtěte!
Luka Lukič: Čtěte!
Poštmistr (čte dál): "Policejní direktor je hloupý jako patník."
Policejní direktor: Copak to musíte, ksakru, opakovat? Jako by to tam stejně nebylo!
Poštmistr (čte dál): Hm ... hm ... hm ... hm ... hm ... "hloupý jako patník. Pošmistr je taky hodný člověk ..." (Přestane číst) Tady se neslušně vyjádřil taky o mně.
Policejní direktor: Jen čtěte!
Poštmistr:: Ale nač?
Policejní direktor: Ne, sakra! Když číst, tak číst! Čtěte všechno!
Artěmij Filipovič: Dovolte, já to dočtu. (Nasadí si brýle a čte) "Poštmistr jako by z oka vypadl sluhovi našeho oddělení, Michejevovi - je to taky takový darebák a chlastá."