Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Román patří k autorovým vrcholným dílům. S odstupem několika let zpracoval vlastní zážitky z koncentračních táborů Terezín, Osvětim a Dachau a dokázal je úspěšně spojit s fiktivním světem románového pracovního tábora Gigling 3. Frýd se snažil vybrat z individuálních prožitků to, co považoval za typické pro statisíce jiných vězňů. Drobné příběhy jsou soustředěny do několika dnů podzimu a zimy 1944. Atmosféra koncentračního tábora je přiblížena na osudech a pocitech jednotlivců, a to jak vězňů, tak i německých důstojníků a jejich přisluhovačů.
Spojovacím motivem celého románu je postava českého filmaře Zdeňka, který prošel osvětimskou "selekcí" a byl s mnoha dalšími dopraven do pracovního tábora Gigling 3. Mnoho vězňů po cestě zemřelo, další zahynuli v nelidských podmínkách (o hladu a bití, bosi a špatně oblečeni) při budování zemljanek. Část "muselmanů" denně odjížděla pracovat na stavbu podzemní továrny na raketové střely.
Tábor ovládalo několik dozorců SS za pomoci jimi vybraných pomocníků, což byli většinou již léta věznění trestanci a vrazi (Fritz, Karlchen aj.). Získaný pocit moci jim stoupl do hlavy, s vězni zacházeli hůře než se zvířaty, byli pro ně pouhými čísly a "blbými Židy". Vládla zde šmelina, mrtvým se trhaly zlaté zuby atd.

Zdeněk (jeho těhotná žena Hanka zůstala v Terezíně) byl vybrán za pomocného vězeňského písaře Ericha Frosche. Jeho postavení se zlepšilo, seznámil se s táborovými doktory. Své funkce se snažil využívat ve prospěch ostatních (zajišťoval tekutou stravu pro kamaráda Felixe s přeraženou sanicí). Svoji statečnost dokázal zejména při manipulaci s "krabicí živých a mrtvých", čímž zachránil život spoluvězně Jardy (měl být popraven za přešití kalhot jedné trestankyni).
Do tábora se dostává i Zdeňkův bratr Jiří, který však brzy umírá. Ještě před smrtí schvaluje bratrův plán - napsat po válce o hrůzných podmínkách života v lágrech. Radí mu psát nezaujatě, pravdivě.

Během celého díla sledujeme vytváření skupiny kolem nejstatečnějších antifašistů, Řeka Freda, Španěla Diega, Čecha Mirka aj., dobře jsou vylíčeny lidské slabosti prominentů a vedení tábora (esesman Leuthold se zamiluje do vězeňkyně, dozorkyně nad ženami Rosshauptová, krutá sadistka, pláče nad mrtvou sestrou, Kopitz se bojí narukování do války).

Nacisté prohrávají. Mění se i atmosféra v lágru, dozorci jsou ústupnější. Bojí se konce války.
Závěr knihy zůstává otevřený. Vězni slyší vzdálený postup fronty, bombardování. Cítí konec fašismu.