Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

POSTAVY:

Kirby Groomkirby, Mabel Groomkirbyová, Sylvie Groomkirbyová, Artur Groomkirby, Myra Gantryová, teta Milča, Stanley Honeyblock

Kirby Groomkirby, syn Mabel a Artura, cvičí v podkroví svou sbírku vah "speak-your-weight". Má zálibu v nošení černé barvy, pročež se rozhodl najít logické zdůvodnění a tak drží smutek - zavraždil 43 lidí, aby za ně mohl držet smutek. Protože mu tento způsob zdůvodnění nevyhovuje, rozhodl se, že naučí velké množství vah zpívat a pak je odveze na severní pól, kam tyto váhy - jako Sirény - přilákají spousty lidí, kteří pak najednou všichni poskočí, tím se vychýlí zemská osa a nastane druhá doba ledová - Kirby bude mít další důvod pro smutek a to dlouhodobý. Kirby si poté, co se dozvěděl o Pavlovově reflexu, navykl na zvuk kontrolní pokladny - nejprve si cinkal jen před jídlem, teď je na tomto zvuku závislá takřka každá jeho činnost. Za své činy je později odsouzen v obýváku.

Paní G.: Tak tu neseď jako pecka, Sylvie!
Sylvie: A co, prostě porazil ty své váhy, no. Nebo zakop a svalil se přes ně sám, nebo co.
Paní G.: Tak to tam jistě čeká, až si bude moc omdlít.
Poté co cinkne, ozve se o patro výš rána.
Paní G.: Dyť sem si to myslela!

Artur Groomkirby má zvláštní zálibu v právnické literatuře a nakonec si přestaví obývací pokoj na soudní síň, aby tam mohl pořádat své vlastní soudní spory. Při jednom ze soudů je jako svědek sám odsouzen ještě dříve, než dorazí obžalovaný. Soudce je naprosto znechucen tím, že Artur bez sebemenší známky lítosti opustil svůj masochismus, když už se mu přestal hodit do krámu. Artur má také na zahradě parkovací hodiny, do kterých si vhodí minci a pak si tam hodinu postojí (vydělává tak...)

Sylvie Groomkirbyová, Kirbyho sestra, nedbalá, se zvláštní zálibou v pozorování primátů. Sylvie se svým přítelem Standou chodí často do ZOO pozorovat opice, dokonce si chce dát prodloužit ruce, aby si dosáhla na kolena bez předklánění. Proklíná Kirbyho váhy a věčně nechává Standu čekat. Nemá ráda paní Gantryovou.

Sylvie: Jak můžu jít ven s těmahle rukama, prosím tě? Jen se na ně podívej!
Paní G.: A copak se ti na nich nelíbí?
Sylvie: Vždyť to přece vidíš, co se mi na nich nelíbí, ne? Stačí se na ně pořádně podívat.
...
Sylvie: Kdyby mi nenarostly tak pitomě vysoko, tak bych si mohla dosáhnout na kolena!
...
Pan G.: Na to bys potřebovala celou novou soupravu žláz, Sylvie. To bysme si nemohli dovolit.

Mabel Groomkirbyová zve několikrát do týdne profesionální dojídačku zbytků, paní Garntryovou - platí jí za to, že dojí zbytky jídla ze spíže - přece je nevyhodí. Má slabost pro svého syna a nechápe podivné koníčky svého muže.

Teta Milča, bláznivá sestra Mabel. Sedí v obývacím pokojí své sestry v kolečkovém křesle a trpí utkvělou představou, že cestuje do Indie. Občas pronese poznámku o nějakém dopravním prostředku (např. jí Mabel vysvětluje, že k obsluze rikšy je potřeba minimálně dvou osob - sama by to Milča nezvládla).

Ve druhém dějství se odehraje v Groomkirbyovic obývacím soudě proces - nejprve s obžalovaným, který nedorazil (odsouzen svědek - pan Groomkirby) a potom s Kirbym - za vraždy (řekl oběti vtip a pak, když se smála, ji praštil tyčí do hlavy).

Celou hrou provází pan Barnes. Jeho prostřednictvím dochází ke kontaktu scény s obecenstvem - obrací se na ně a v závěrečné scéně druhého dějství dokonce omlouvá diváky před Groomkirbyovými, kteří si stěžují, že každý večer v osm jim tam někdo přijde čumět.

Konec prvního dějství
Barnes: Tak si myslím, že by to bylo tak trošku jako nošení dříví do lesa, že? Nu ale nechme toho radši. (dívá se na hodinky) Tak patnáct minut, ano? A pak zase tady. (odchází doprava, zarazí se, rozmyslí si to a spěšně vyjde vchodem, kterým přišel, zrovna když se rozsvítí světla v hledišti)