Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento nepříliš rozsáhlý román popisuje historické události, které svým dějem zapadají do období mezi událostmi popisovanými v Daňkových známějších románech - Král utíká z boje a Král bez přílby. Román Vražda v Olomouci se od nich výrazně odlišuje - spíše připomíná historickou detektivku, charakteristická je pro něj ironie, nadsázka. Historické souvislosti se dovídáme především ze smyšlených dopisů mezi jednotlivými aktéry.
Příběh začíná roku 1306 vraždou krále Václava III. a odehrává se ve třech dnech. Hlavního hrdinu Tomáše z Náměstí vzbudil v noci zoufalý hlas "Zabili krále!" Šternberský purkrabí Tomáš z Náměstí je tzv. nehrdinský hrdina, působí spíše komicky, není příliš vzdělaný a většina románových postav, se kterými rozmlouvá, jím pohrdá, často mají nad ním převahu. Nemá ostatně příliš dobrou pověst - ve zdejších olomouckých hospodách a nevěstincích je velmi častým hostem. Na onen zoufalý hlas ozývající se do noci odpověděl: "Drž hubu!" a chtěl spát dál. Místo toho musel jít k panu Albrechtu ze Šternberka - a hned u něho upadl v podezření, že snad krále zavraždil, protože k dané zprávě, že je mrtev král, se postavil zcela lhostejně. "Vrazili do něho kudlu, jako se vráží do telete, a tobě to nestojí ani za trochu úleku?!" Tomáš dostal za úkol vypátrat vrahy, aby jeho pán (král byl zavražděn v domě pana Albrechta) nebyl v podezření. Albrecht byl dříve častým návštěvníkem nevěstinců stejně jako Tomáš a vedl zhýralý život, ale pak obrátil (podle duchovních to způsobil svatý zázrak, podle pomluv nemoc, kterou pochytil za uherského tažení) a rozhodl se "vyčistiti tento Augiášův chlév (město Olomouc), což je úkol nadlidský." Za pomocníka byl Tomášovi přidělen mnich Tiburtius zv. Vinař, který je věrný své přezdívce - potrpí si na dobré víno (a také na dlouhé proslovy). Jako svým pánem pověření vyšetřovatelé se netěší přílišné vážnosti, snaží se promluvit si s lidmi, kteří by jim mohli ve vyšetřování pomoci, ale setkávají se s nezájmem, neochotou, výsměchem. Zbislav z Valdeka odpovídal na dotazy neochotně ("...začínal nabývat nezvratného dojmu, že Tomáš z Náměstí je spíše než rytíř jenom nafoukaný písařský hňup."), vypověděl, že vrahem byl pravděpodobně muž, který vyběhl z domu se zkrvavenou dýkou a který byl následně ubodán Šiškou, Zbislavovým sloužícím, natolik zběsile, že vrah byl k nerozeznání. Ve vyšetřování nesourodé dvojici z vlastní vůle pomáhá lazebnice Hatava, která je přivede na myšlenku, že údajný vrah (Konrád z Botensteina) už mohl najít krále mrtvého a v zoufalství vyběhl ven se zkrvavenu dýkou, kterou u krále našel. Konrád patřil k Durynkům, kteří se v Olomouci v táboře ubytovali, ale před nedávnem odjeli, a proto se hlavní pozornost vyšetřovatelů přenese na ně. Odjeli narychlo bez vyplacení žoldu, což by mohlo být důkazem o jejich vině. Kdo ovšem "tahá za nitky" a najal Durynky? Další bezvýsledné jednání probíhá s vyšehradským proboštem Petrem Angelovem a skončí výsledkem, že podezření vyšetřovatelů se rozšíří i na něho. Tiburtius, který vyniká v slovních přích nad méně vzdělaným Tomášem, si uvědomuje, že nová přidělená funkce Tomáše proměnila - k lepšímu. Neváhá mu to oznámit, přičemž k tomu nezapomene přidat další příhodu, což okomentuje Tomáš lakonicky: "Skončils?" Postupně vyšetřovatelé zjistí, že vražda krále Václava by prospěla celému království a že vrahem mohl být každý druhý český šlechtic. Svět je totiž podle mnicha natolik zhovadilý, že se vraždí ve velkém, pro mizerný penízek. Tomáš z Náměstí je nečekaně další den zbaven svým pánem přidělené funkce vyšetřovatele, a protože s tím nesouhlasil (chce dál vyšetřovat), je propuštěn z úřadu purkrabího. Danou situaci vystihuje výstižně autorova "fantazie" - jak by vypadal inzerát, který by si podal Tomáš hledající novou práci. Nakonec Tomáš s mnichem sepíšou seznam možných vrahů (Konrád z Botensteina, Konrád z Mlhova - jméno si patrně vymyslel velitel stráže Zbislav z Valdeka, Holen z Vildštejna - přišla s tím Hatava, jméno zaslechla na ulici, Albrecht Habsburský, Vladislav Lokitek, K.R. z Anjou, Alžběta Uherská, bývalá Václavova snoubenka, Hynek Berka z Dubé - podezřele rychle po králově smrti obsadil Lanškroun atd.) Při večerním rozhovoru s olomouckým biskupem Janem Šestým z Valdštejna je Tomáš varován, aby zanechal vyšetřování, neboť to přísluší biskupovi a jeho pomocníkům. "Ale tys je nenašel. Ty je jenom hledáš, a proces hledání je právě to, co je mi proti mysli." V čase "bezkráloví" je potřeba být se všemi zadobře, tedy i s cizími dvory, obviňovanými z vraždy českého krále, stejně jako s panstvem, které musí být sjednocené, aby se domluvilo na volbě nového krále. "Východisko je jediné - zvolit co nejdříve nového krále." Pravda podle biskupa nikoho nezajímá, je krutá a nelidská a často drobnější lež lépe poslouží danému účelu. "Znát pravdu o zavraždění krále znamená leda další krev (...) Všechno se nedovíš nikdy. Vždycky zůstane alespoň drtek tajemství..." Varuje ho, aby v pátrání nepokračoval, Tomáš to odmítá. Chce v hledání pokračovat, ale třetí den je zavražděn. Když se o Tomášově smrti dověděl Jan Šestý z Valdštejna, pokřižoval se a zašeptal si téměř se strachem: "Pospíšili si."